Vzpomínky na dětství - dokončení

Do Hrabové jsme se přistěhovali  z Vítkovic v zimě r. 1949, bylo mi tehdy 14 let a  dětství se proměňovalo v mládí. Otec dostal dekret na  zcela nový a velmi moderní byt v tehdy ještě rozestavěném  sídlišti na Šídlovci, Šrobárova 15, první patro vpravo. Byt měl ústřední topení, koupelnu a dětský pokoj. Na tehdejší dobu něco neuvěřitelného.

 Protože ve zdejší škole nebylo  dost místa, dochodil jsem třetí třídu, jako mnoho  hrabovských  dětí,  v Zábřehu.  Seznámil jsem se tam s hrabovskými kluky a děvčaty,  a pak v létě především u vody . Celá vesnice se chodila koupat do „Dunaje“, do potoka, který vytékal z Ostravice pod mostem a směřoval ke mlýnu. Tam se otočil západním směrem kolem haldy a pokračoval přes Hrabůvku až do Vítkovic k vysokým pecím.

V jednom místě  byla struha dostatečně široká i hluboká. Poblíž byla louka a zbytky bývalého  hřiště. Prožil jsme tam většinu prázdninových dnů.  U vody jsme všelijak blbli, z vojenské plynové masky a z gumové hadice jsme si vyrobili potápěčský přístroj a prozkoumali detailně dno  potoka.

 Po  likvidaci Junáka ve Vítkovicích náš  bratr vedoucí rozdal skautům oddílový majetek a já jsem dostal pramičku. Projížděli jsme na ní celý tok struhy až do Hrabůvky. Do třídy s námi chodil Dušan Fiža, syn krejčího z Hrabůvky. Jelikož  několikrát propadl, byl starší než my. Vlastnil starou motorku, JAWU 175. Ochotně  ji půjčoval i ostatním, takže byla velká zábava.  

Na Šídlovci vybudoval náš spolužák, Loliš Navrátil, v prostoru za dnešní restauraci Beskyd sportovní hřiště. Trénovali jsme skok do výšky, do dálky, skok o tyči a vrh koulí. A s námi i děvčata.

 Na Šídlovci byla tehdy mezi domy spousta volných ploch, zarostlých  trávou. Až po několika letech se zde postavila školka, Osvětový dům, tržnice a jesle. Současně se zastavěly i proluky mezi domy. Všechno na tu dobu moderní a hezké budovy.

Tehdy se místní škola v Hrabové  rozšířila o dřevěný přístavek, a do poslední, čtvrté třídy,  jsem již chodil v místě bydliště. Cestou ze školy jsem se často zastavil u svého dědečka, Aloise Nováčka, který bydlel ve staré chaloupce u Paskovské. Rád si četl „Rodokapsy“ a měl jich obrovské množství.  Pochopitelně jsem je četl také a velmi se mi ty příběhy líbily.  Dnes je na místě dědečkova domečku , u ulice „Na honech“,  již několik let rozestavěný autoservis a okolo velký nepořádek. Dědeček se asi obrácí v hrobě.

V Hrabové ještě stále  fungoval Junák. Klubovnu jsme měli na konci Jezerní ulice na levé straně u Ščučí. Pokud si vzpomínám, o stavbu se zasloužili tehdejší  funkcionáři obce a další občané. Měli jsem i klavír, majetek po Němcích ze Šídlovce. Byli jsme dokonce na letním táboře  na Vítkovsku. Dopravu obstaral náš starší kamarád Jirka Sobek, měli autodopravu a nákladní auto. Bylo plné dřevěných podsad a dalšího tábornického materiálu, a my seděli na tom nákladu nahoře. Naštěstí je nikomu nic nestalo, nikdo cestou nevypadl.

Ale také nás, jako všechny tehdy  ještě existující oddíly Junáka,  brzy zrušili, a tak jsem založili ČSM. To již nebylo tak zábavné.Také přibyvaly roky a děti se měnily na mládence a slečny. A to byl konec  společných zájmů  a také konec  naší mládežnické organizace. Sice ještě fungovala, ale již to nebylo ono. Já si nemohu stěžovat, našel jsem si tam dívku, se kterou jsem se poměrně brzy oženil a dosud spolu žijeme.

25. 3. 2016.   V.S.