Z farní kroniky Hrabové - "Léta Páně 1945"

V únoru přišlo do Hrabové německé vojsko a obsadilo celou starou školu. V ní mělo uloženo střelivo. Hlavní sklad chtěli mít ve farní budově, ale když viděli mokrou faru, odešli a složili vše do komory vedle fary. U samého vchodu do fary postavili velké nákladní auto, faru násilím otevřeli, obestlali místo ve chlévě pro prase a berana. Berana zabili na třetí den, prase s nimi zůstávalo stále i za týden. Tak jedni odcházeli a druzí zase přicházeli a s nimi nová hrůza a strach. Dvorek školní i zahrada byla plná aut nákladních i osobních a nad nimi neustále kroužila letadla hloubková. Hrozný byl večer na sv. Josefa, kdy Hrabovou projížděla spousta vojáků směrem k Ostravě. Přišli se také do fary schovat vojáci, když ze všech stran byli osvětlováni. Pěchoty je asi hledaly a jen Pán Bůh nás chránil, že nebyli nalezeni. Tento večer byly bombardovány Vítkovice a mimo jiné, okolí kostela Don Bosco. Ve Vítkovicích utrpěl kostel bombardováním. Všechna okna to odnesla, hlavní dveře vyraženy, ale nad nimi socha Panny Marie zůstala neporušena. Také kostel salesiánský byl tento večer velmi demolován. Bylo před svátky velikonočními a bylo slyšeti těžké údery děl, které se táhly od Opavy. Den ode dne se fronta blížila a krajina se zatahovala hustým, černým dýmem. Příšerný to pohled.

Nadešla neděle 29. dubna, kdy při mši svaté, ranní i velké, náš kostelík se třásl od základu. Při ranní mši sv. při pozdvihování se dveře otevřely, lid přítomný plakal a hrůzou se chvěl. „Pane, zachovej nás, nebo bez Tebe zahyneme!“ modlil se kněz a Pán Ježíš opravdu pomohl. Odpoledne po sv. požehnání bylo viděti tryskem odjížděti německé vojsko směrem k Paskovu. Zastavili se u nás a zaplnili celé prostranství u kostela i na hřbitově a na farské louce pod hřbitovem. Nastala hrozná noc. Celý kraj osvětlen, zachvívá se v základech, neustálé bombardování, nízká letadla atd. Stará škola osvětlena, vojáci s největší rychlostí nakládají své věci a dávají se na útěk. Po půlnoci dopadl granát na školní střechu. Střepiny nalezeny pod okny bytu faráře, všechna okna se rázem vysypala. Do rána snášeny matriky a jiné věci do přízemí.

Ráno je již ruské vojsko v Moravské Ostravě, Zábřehu. Mše sv. sloužena teprve o 11. hodině v zamčeném kostele. Věci kostelní všechny pryč, v úschově mezi spolehlivými farníky, některé ve faře. Všechno odneseno, co se odnésti dalo. Kostel dřevěný, což kdyby byl zničen a vyhořel. V ½ 11 hod. v noci jde kněz přes zahrádku, louku a hřbitov kostela, odnesl Krista Pána do farní budovy. Nese zároveň portatile, aby mohla býti sloužena mše svatá, kdyby snad kostel byl zničen. Sanctissimum (rozuměj svátost oltářní, eucharistie) uloženo v dolní světnici na upraveném stole, skoro 14 dnů.

Noc z 30. 4. na 1. 5. nebyla klidnější. Pozdě večer přišli dva němečtí vojáci a půjčili si kolo od faráře, na věčnou oplátku. Mše sv. sloužena o 10 hodině. Vojsko ruské je již jen asi 1 kilometr od kostela. Němci se zoufale brání a kladou velký odpor. Později je lze vidět utíkat kolem starého hřbitova, jdou farskou zahradou a pak po silnici směrem k Paskovu. Věž kostelní prostřelena, střecha nad hlavním oltářem poškozena, porouchán plot a uraženy pomníky od střepin na hřbitově u kostela. Vyhozen most přes Ostravici … Asi o 2. hod. vidět první ruské vojáky. Lid jásá a hostí, napájí „samohonou“ vojáky. Do školy vnikají rozzuřené ženy a vyhazují okny obrazy Hitlera a jiných velkých pánů za doby a vlády Hitlerovy. Nemyslí, že sklo a rámy by se mohly upotřebit.

Radost se později zakalila, když se vojsko ruské dopouštělo nekalých skutků. Byli toho však příčinou mnohdy lidé sami, že ruské vojáky poštvali nebo poslali na jistou loupež. Tak např. přišli k jednomu hodináři u nás a tam vzali 60 kusů hodinek. Byly to hodinky cizí, které tu měl hodinář právě ve správce. Jiná, ještě hroznější věc. Celý dvůr v Hrabové byl vyrabován. Krávy, asi 55 kusů zabito, vepřový dobytek všechen zničen, byt vykraden ..., že prý p. statkář je „Germán“. Pachatel, který ruským vojákům lhal na p. statkáře, byl odměněn. Stal se velkým pánem, odešel do pohraničí. Ruští vojáci zůstali v Hrabové až do července. Hrabovské školy obě obsazeny vojskem, proto se nevyučovalo vůbec. Je to jediná škola na celém Ostravsku, kde se nemohlo učiti.

Pramen: Farní kronika Hrabové.

Poznámka HN: Tento článek je zveřejněn u příležitosti 80. výročí konce 2. sv. války a osvobození  Československa.

Čtvrtek 1. května 2025         V.S.