Z historie Hrabové

  Zdrojem  různých informací, které umožňují nahlédnout do života našich předků,  jsou matriky. Byly vedeny na farách a obsahují zápisy o narození, svatbách a úmrtí všech občanů, bydlících na území farnosti.

Pro Hrabovou byly matriky zpočátku vedeny v Paskově. Až od r. 1784 přešla tato povinnost na faru hrabovského kostela. Původně byly matriky psány latinsky, později německy a od r. 1868 česky.

  Významný pro obyvatele Rakousko - Uherské monarchie byl rok 1770. Podle dekretu císařovny Marie Terezie bylo v tomto roce  provedeno označení všech obytných domů popisnými čísly. Současně byla provedena i evidence obyvatel. To  vše pro lepší fungování státu, pro snazší doručování úředních obsílek a pro účinnější výběr daní.

Tento úkol byl svěřen vojsku. I do Hrabové přišla tehdy vojenská jednotka.  Svou práci zahájili u nejdůležitější stavby obce, u panského dvora. Křídou napsali na vrata dvora číslici 1. Pak pokračovali s číslováním domů po silnici směrem k Hrabůvce.  Majitelé domů pak byli povinni popisná čísla napsat nesmazatelně na tabulky a vyvěsit viditelně na své domy. Tato čísla se pak již neměnila a platí dodnes.

Od té doby se v zápisech do matrik u narozených, snoubenců i zemřelých uváděla mimo jiné údaje i čísla domů.

  Nyní si přiblížíme život selské rodiny, žijící v Hrabové v 19. století, a to pomocí údajů z matrik. Vybereme si k tomu rod Budínů, který žije již několik generací na statku č. 19.  Obytný dům, chlévy i pozemky jsou umístěny mezi hlavní cestou a řekou Ostravicí. Pole zde nejsou příliš úrodná. Navíc jsou vystavena častým povodním. 

Je sobota 7. října 1817. Na statku sedláka Budína se žení nejstarší syn Jan. Je mu 22 let. Bere si za ženu devatenáctiletou Annu, dceru sedláka Piskoře z č. 55. Je to statek na konci Hrabové u silnice vedoucí do Hrabůvky.

Mladí manželé jsou zdraví a pracovití,  o obživu není nouze. Brzy se narodí syn Jan a postupně dalších 8 dětí, jednou dokonce i dvojčata. Dospělosti se však dožijí pouze čtyři z uvedených 9 dětí.

Počet zemřelých dětí v této rodině není výjimečný. Vysoká úmrtnost, především dětí, byl největším problémem tehdejší doby.

 V r. 1845 bylo v Hrabové  80 domů ve kterých žilo 600 obyvatel. Podle údajů z matrik se v tomto roce narodilo 32 dětí, z toho 20 chlapců a 12 děvčat. Ihned po narození zemřelo 9 dětí. V matrice je zaznamenáno celkem 26 pohřbů, z toho 18 dětí do 15 let. Dospělí muži se dožili v průměru 53 let, ženy 45 let. Nejstarším zemřelým (82 let) byl Václav Sobota z domu č.22.

Svateb bylo v uvedeném roce v Hrabové deset, průměrný věk snoubenců 32 let, snoubenek 25 let. V jenom případě u nezletilé dívky ( věk zletilosti byl 24 let)  museli v matrice potvrdit svůj souhlas se svatbou rodiče snoubenky. Vzhledem k mnoha předčasným úmrtím žen se ovdovělí muži  ženili obvykle znovu.

 Přes vysokou úmrtnost počet obyvatel roste. V Hrabové jich žilo v r. 1772 pouhých 330, o sto let později již kolem tisíce.  

Postupem času se v matrikách zaznamenávaly i další podrobnosti, jako např. sociální postavení rodičů, snoubenců a zemřelých, příčiny úmrtí, jména  kmotrů a svědků, jméno porodní báby apod.

 Matriční zápisy přinášejí i informace o mimořádných událostech. Tak z matriky zemřelých se dozvíme, že 22. července 1868 se v Ostravici utopila šestiletá dcera Antona Budína, výminkáře z č. 36. Na území obce byl na Vánoce r. 1870 nalezen neznámý zmrzlý muž. V r. 1871 se v potoce  Ščučí utopilo dítě  Fr. Rašky z domu č.p.90. V říjnu 1874 zemřela Johana Pekárková „raněná od hromu“. V červnu 1875 zemřel syn sedláka Františka Nováčka z č.p.12 na následky potrkání od býka.

Tragický byl rok 1872 pro rodinu Urbanovou z č.p. 21. Během jednoho měsíce jim zemřely všechny tři děti. Příčinou úmrtí byla nemoc, označená v matrice jako „ospice“ - pravděpodobně  spalničky. Jako příčina úmrtí jsou v matrice mrtvých zaznamenány tehdejší názvy nemocí, např. šarlach,  hluza, tyfus, vodnatelnost, mrtvice, cholera, suchoty.

Zajímavý je zápis v matrice sňatků z r. 1874. Jan Švenda, vdovec a chalupník z č.p. 42 se ženil s Terezií Cholevovou. Potomek nebo příbuzný této rodiny se stal později, ve čtyřicátých letech uplynulého století, pověstný v celém okolí. Tento svérazně oblečený dobrosrdečný muž se toulal v okolních vesnicích a byl všude vítán se smíchem – hlavně dětmi. Dodnes se říká nedbale oblečeným lidem – vypadáš jako švenda.

  Naše předky živilo převážně zemědělství. Podle velikosti půdy to byli sedláci (mimo půdu vlastnili i koňské spřežení),  chalupníci (vlastnili dům, pole, ale neměli potah), domkáři (vlastnili domek a malý pozemek),  zahradníci (vlastnili domek a pozemek větší než domkáři a menší než chalupníci). Půdu ani dům nevlastnili podruzi, hofeři a nádeníci.

   Ke konci 19. století se však situace zásadně mění, a to následkem průmyslové revoluce. V matričních zápisech převažují hutníci, dělníci, havíři. Na statcích zůstávají jen nejstarší synové, ostatní pracují ve vratimovské fabrice, ve Vítkovicích a na ostravských šachtách.

  Největším problémem v životě našich předků byla pro nás nepředstavitelně vysoká úmrtnost, a to hlavně dětí. Nebyly výjimky, že při epidemiích zemřeli rodičům všichni potomci. Je obdivuhodné, že i po tomto neštěstí, jak lze zjistit v matrikách, se v těchto rodinách rodily další děti. V tehdejší době bylo zrození, výchova a zajištění potomstva hlavním, a často jediným životním cílem našich předků, a to v těžkých podmínkách, daných tehdejší dobou. Přesto mnozí z nich dokázali vytvořit svým potomkům předpoklady pro snesitelnější život. .

 V nejstarších matrikách Hrabové se vyskytují následující příjmení : Blahut, Budín, Gerold, Haladěj, Havrlant, Hranický, Chlupatý, Choleva, Janša, Klega, Lička, Malucha, Mikolajek, Mutina, Paduch,  Piskoř, Sobek, Svoboda, Šenk, Šustek, Vlček, Vala, Žáček a další. Dodnes žijí mezi námi potomci mnohých z nich. Myslím, že mohou být na své předky pyšni.

8.6.2020       V.S.