Život a dílo Egona Bondyho

Egon Bondy (1930 – 2007), vlastním jménem Zbyněk Fišer, byl český básník, prozaik a filosof, významný příslušník českého undergroundu, a také dlouholetý spolupracovník komunistické Státní bezpečnosti. Narodil se v rodině prvorepublikového legionáře, důstojníka, ale jeho životní cesta se rozvíjela zcela jinak, než by se dalo očekávat. Již v době studia na gymnáziu ho ovlivnila marxistická literatura. Přestává studovat a vydává se na cestu bohéma bez stálého pracovního poměru. Vstupuje do KSČ, ale je brzy vyloučen. Koncem 40. let se seznamuje s Karlem Teigem, Závišem Kalandrou a literátkou Janou Krejsarovou,  později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a Bohumilem Hrabalem.

Ve svém životě na okraji společnosti se brzy dostal nakrátko do vězení. Jeho životní příběh pak pokračoval neúspěšným pokusem o ilegální přechod hranic. Zájem o filosofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl k návratu ke studiu. Ve věku 27 let odmaturoval a dálkově vystudoval na FF KU filosofii a psychologii. V době studia pracoval jako noční hlídač v Národním museu, později byl zaměstnán v bibliografickém oddělení Státní knihovny ČSSR. V 70. letech se seznámil s Ivanem Jirousem, manažerem hudební skupiny Plastic People, která zhudebnila část jeho básní.

Spolupráce se Státní bezpečností začala v roce 1954, a trvala tři desetiletí. Jako udavač byl pro StB zdrojem informací o disidentech Jiřím Němcovi, Petru Uhlovi, Karlu Kosíkovi, Milanu Machovcovi, Václavu Havlovi, Janu Patočkovi a dalších.  Od roku 1967 byl Egon Bondy v invalidním důchodu.

Po sametové revoluci měl Bondy velké výhrady k tehdejší politické situaci. Angažoval se v ultralevicových politických formacích (strana Levý blok), hlásil se k trockismu, později i k maoismu. Postupně bylo odhalováno jeho udavačství a ztratil pražské přátele. V devadesátých letech se přestěhoval do Bratislavy, kde ještě dva roky vyučoval filosofii na univerzitě Komenského. Působil i jako zpěvák ve skupině, hrající hospodské folkové písně. Zemřel ve věku 77 let na následky popálenin, které utrpěl v posteli po vzplanutí pyžama od vlastní cigarety. Je pohřben v Praze – Smíchově na hřbitově Malvazinky.

Literární dílo:

 Poezie: 1985: Pražský život. 1990: Bez paměti žilo by se lépe. 1991: Dvě léta. 1992: Nesmrtelná dívka. 1995: Ples upírů. 2000: Velká kniha. 2000: Sbírečka. 2003: To jsou zbytečné verše.

Próza (výběr): 1991: Invalidní sourozenci. 1994: Nepovídka. 1995: Leden na vsi. 1996: Severin.  1997: Sklepní práce. 1998: Týden v tichém domě. 2001: Bezejmenná. 2002:  Afgánistan. 2006: Máša a Běta. 2007: Bratři Ramazovi. 2008: Mníšek. Vylitý nočník. 2017: Nový věk. 2018: Sklepní práce. 2019: Bezejmenná. 2020: Severin.

Pramen: Wikipedie.

Pátek 14. března 2025        V.S.