Úvodní poznámka Hrabovských novin: Je obdivuhodné, jak vysoký počet občanů předmnichovské republiky byl ochoten obětovat i svůj život na její obranu. Zasluhují úctu a obdiv i nyní, po uplynutí mnoha let.
Jedním z nich byl i František Loucký. Narodil se v roce 1912 v Broumově, a již od dětství toužil po tom stát se pilotem. Nebylo mu to ze zdravotních důvodů umožněno, vyučil se papírníkem a knihařem, studoval pak na obchodné akademii v Uherském Brodě. V té době založil v uvedeném městě odbočku Masarykovy letecké ligy, kde zastával funkci jednatele. V roce 1937 na své vlastní náklady absolvoval kurz pilotování turistických letadel.
Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava uprchl na konci roku 1939 do Francie, kde se zapojil do vojenských protiněmeckých aktivit. Po porážce Francie se přihlásil u RAF ve Velké Británii jako vojín, a po patřičném výcviku se stal pilotem u 312. československé stíhací perutě. Pod velením kapitána Františka Fajtla bojoval v roce 1944 na východní frontě, a zúčastnil se jako pilot i Slovenského národního povstání.
Po válce působil na letišti v Letňanech, svou leteckou kariéru ukončil v roce 1946. Po únoru 1948 pracoval mimo jiná povolání jako vedoucí papírnictví, referent podniku zahraničního obchodu, a také jako dělník a řidič. Později, v šedesátých letech, se stal inspektorem Státní letecké inspekce v Ruzyni. V roce 1969 odešel do důchodu, zemřel v roce 1988.
Měl literární nadání, a napsal dvě knihy. První vyšla již v roce 1946 a měla název „Zůstal jsem sám“. Je v ní popis osudů sedmi mladých mužů, českých absolventů letecké školy RAF, ze kterých se pouze on dožil konce války. Druhá kniha se jmenuje „Mnozí nedoletěli“, a vyšla v roce 1989, až po smrti autora. Obsahuje seznam příslušníků československého letectva, kteří v období druhé světové války položili své životy za naší svobodou. Každý z těchto mužů má v knize krátký medailonek. Připomenuti jsou i ti příslušníci vojenských jednotek, kteří zahynuli ve službách domácího odboje.
Pátek 17. ledna 2025 V.S.