Život a dílo Ivana Olbrachta

Ivan Olbracht (1882 – 1952), vlastním jménem Kamil Zeman, byl český spisovatel, novinář a  publicista. Jeho otec byl advokát a spisovatel. Matka pocházela z bohaté židovské rodiny, před svatbou však přestoupila na katolickou víru. Mladý Zeman vystudoval gymnázium ve Dvoře Králové, maturoval v roce 1900. První literární pokusy vznikly v době studií na gymnáziu, publikoval  pod pseudonymem Ivan Olbracht. Po maturitě studoval práva v Praze a v Berlíně, studia ukončil na filosofické fakultě pražské univerzity, kde si zvolil obor historie a zeměpis. Po ukončení studií se věnoval novinářskému povolání, a to ve Vídni v redakci česky psaných sociálně demokratických Dělnických listů, od roku 1916 pracoval v redakci pražského Práva lidu. V té době byl již politicky aktivní v české sociální demokracii, kde patřil k tzv. marxistické levici. Od roku 1921 byl členem Komunistické strany Československa a redaktorem Rudého práva. Za příliš revoluční názory, zveřejňované v Rudém právu, byl dvakrát vězněn. V roce 1929 však s dalšími komunistickými intelektuály podepsal manifest proti politice gottwaldovského vedení KSČ, zcela již podřízené politice tehdejšího Sovětského Svazu. Za tento postoj by z KSČ vyloučen, stejně jako Helena Malířová (partnerka Ivana Olbrachta), spisovatelé S. K. Neuman, Josef Hora, Jarosĺav Seifert, Marie Majerová a Vladislav Vančura.

V dalších letech se Ivan Olbracht stáhl z politického života, pobýval často na Podkarpatské Rusi, kde založil organizaci, podporující rozvoj této zaostalé části tehdejší ČSR. K této iniciativě se přihlásilo mnoho kulturních osobností.  Založil zde i školu, dodnes stojí jeho pomník v Koločavě.

Na počátku nacistické okupace byl vyšetřován gestapem, vstoupil opět do tehdy již ilegální KSČ. Válku přežil v ústraní v malé vesničce na Třeboňsku.

Po válce v roce 1946 byl zvolen za KSČ poslancem. Až do roku 1949, kdy odešel do důchodu, zastával vedoucí funkce na ministerstvu informací. Podpořil i komunistický převrat v roce 1948.

Zemřel v roce 1952 v Praze. Původně byl pohřben v památníku na Vítkově, ale po roce 1989 byla jeho urna vyzvednuta a uložena do rodinného hrobu v urnovém háji u strašnického krematoria.

Byl dvakrát ženat, v druhém manželství se narodila dcera Ivana.

Dílo: 1932: Země bez jména. 1933: Nikola Šuhaj loupežník. 1935: Hory a staletí. 1937: Golet v údolí. 1937: O smutných očích Hany Karadžičové.

Knihy pro děti a mládež: 1939: Biblické příběhy. 1940: Ze starých letopisů. 1947: O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách.

Pramen: Internetová Wikipedie.

Pátek 21. listopadu 2025          V.S.