Život a dílo Jana Čepa

Jan Čep (1902 – 1974) byl prozaik, překladatel, a především mistr ve psaní povídek a esejí. Byl nejstarší z deseti dětí chalupníka z Myslechovic u Litovle. Vesnický původ a prostředí, ve kterém vyrůstal, velmi ovlivnily jeho literární tvorbu. V roce 1922 maturoval na litovelském gymnáziu a pak studoval na Filosofické fakultě Karlovy univerzity češtinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, němčinu a španělštinu. Studia však nedokončil.  V době studií napsal své první literární dílo, Anglické dojmy.

Od roku 1927 působil v Praze jako lektor nakladatelství Melantrich, a poté jako spisovatel a překladatel z povolání. Hojně cestoval, delší dobu pobýval ve Francii. Své povídky publikoval často i v českých časopisech a revuích. Osobně se znal se spisovateli Františkem Halasem a Egonem Hostonským, blízké přátelství ho pojilo s Janem Zahradníčkem a Bedřichem Fučíkem.

V letech 1933 až 1948 byl členem Moravského kola spisovatelů, po únoru 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v reakci na to emigroval do Francie. V letech 1951 - 1954 žil v Mnichově, kde působil jako komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

 Mimo svoji vlast se necítil šťastný, několikrát vážně přemýšlel o tom, že se stane knězem.  Ale nakonec se ve Francii ve věku 52 let oženil, a rok nato se mu narodila dvojčata. V roce 1965 utrpěl mozkovou mrtvici, což mu v dalších letech znemožnilo veřejnou a literární činnost. Umírá v roce 1974 a je pochován v Paříži.

Dílo: 1926: Dvojí domov (povídky). 1928: Vigilie (povídky). 1931: Zeměžluč. 1932: Letnice. 1934: Děravý plášť. 1935: Hranice stínu. 1938: Modrá a zlatá. 1944: Lístky z alba. 1946: Polní tráva.

V emigraci: 1953: Llidský svět. 1959: Samomluvy a rozhovory. 1963: Zápisky Jiřího Klena. 1965: Poutník na zemi. 1969: Sestra úzkosti.

Prameny: Jan Čep – Český jazyk.cz. Wikipedie.

Pátek 7. února 2025         V.S.