Život a dílo Jiřího Suchého

Jiří Suchý je český divadelník, herec, hudebník, skladatel, spisovatel, filmař, grafik, textař, zpěvák, básník. Narodil se v roce 1931 v Klatovech a od roku 1936 žije v Praze.

Po absolvování střední školy pracoval jako grafik, brzy se však  začal zajímat o hudbu a poezii. V době vojenské prezenční služby poslouchal ve volných chvílích mnichovský rozhlas a psal texty na odposlechnuté melodie. V dalších letech se věnoval divadlu, nejprve působil v pražské Redutě, v divadle Na Zábradlí a v roce 1959 založil spolu s Jiřím Šlitrem divadlo Semafor. Nové divadlo si brzy oblíbila zejména mladá generace. Velmi populární byl  písničkový pořad Zuzana je sama doma, komedie Taková ztráta krve a další písničkové pásmo Zuzana je zase sama doma. V divadle působili tehdy velmi populární umělci jako Waldemar Matuška, Eva Pilarová a další.

V té době se začala objevovat ideologická kritika, podle které divadlo Semafor svým obsahem není vhodné pro pracující lid. Straně a vládě se různými intrikami podařilo připravit umělecký soubor Semaforu o stálé divadlo, a museli se spokojit s prostory výrazně menšími. I v těchto podmínkách zůstalo stále velmi populární.  V divadle zůstal jen Suchý, Šlitr a několik dalších, méně známých umělců. V této situaci Jiří Suchý uvedl svou další hudební revui, Šest žen, a společně s Jiřím Šlitrem vytvořili kabaret Jonáš a tingltangl.

Výhodnější prostory získalo divadlo až začátkem šedesátých let, v začátcích Pražského jara, a to v pasáži Alfa na Václavském náměstí. Bylo to pro Jiřího Suchého, komika s hůlkou a ve slamáku, období nejplodnější. Kromě divadla se věnoval i filmu. V roce 1964 se podílel na vzniku filmu Kdyby tisíc klarinetů, v rozhlase uváděl svůj pořad Gramotingltangly, podobný pořad měl i v televizi, hrál ve filmu Zločin v šantánu, v roce 1965 vzniklo písničkové pásmo Zuzana není pro nikoho doma a  Zuzana je všude sama doma. Úspěšná byla i jazzová opera Dobře placená procházka a hudební komedie Člověk z půdy s hudbou Jiřího Šlitra.Tehdy poprvé zazněla písnička Pramínek vlasů a Včera neděle byla. Na hře se významně podílel i Ivan Vyskočil.

 V době Pražského jara podepsal Jiří Suchý výzvu k reformě KSČ, „Dva tisíce slov“, později v době normalizace však svůj souhlas s tímto textem odvolal. V srpnu 1968 byl Jiří Suchý v zahraničí, údajně uvažoval o emigraci, nakonec se rozhodl pro návrat do okupované vlasti.

Složitá situace pro Jiřího Suchého nastala po tragické smrti jeho divadelního kolegy Jiřího Šlitra. Přesto však vznikla celá řada nových her, v divadle našla po bohu Suchého své místo nadaná herečka a zpěvačka Jitka Molavcová.

V umělecké činnosti pokračoval Jiří Suchý i v dalších letech. Divadlo vystřídalo několik míst, od roku 2025 našlo své definitivní místo v pražských Dejvicích.

Výběr z literární tvorby: Většina jeho knih obsahuje přepisy písňových textů a divadelních her. 1964: Klokočí. 1964: Začalo to Redutou. 1965: Motýl. 1966: Sto povídek. 1968: Vyvěste fangle. 1968: Pro kočku. 1969: Písničky. 1970: Med ve vlasech. 1971: Růže růžová. 1981: Orchestrion z ráje. 1982: Malý lexikon pro zamilované. 1986: Knížka aneb Co mne jen tak napadlo. 1987: Kolik očí má den. 1990: Semafor ve stávce. 1991: Vzpomínání. 1991: Proč mají v zoologické zahradě klokana. 1994: Jen pro pány. 1994: Třicet let Semaforu. 1995: Život není jen obnošená vesta. 1997:Ty, co už neznáte. 1998: Tak nějak to bylo. 1999: Třetí knížka.1999: Semafor-40 nezapomenutelných let. 2001: Černá vzducholoď. 2007: Kaluž. 2017: Klaun si povídá s Bohem. 2021: Klaun to zkouší znovu. 2021: Kondenzovaný humor.

Pramen: Wikipedie.

Pátek 13. června 2025       V.S.