Milan Machovec (1925 – 2003) byl významný český filosof, spisovatel a pedagog. Narodil se v Praze, v dětství prošel striktní katolickou výchovou, podněcovanou především matkou. Po absolvování střední školy začal v roce 1945 studovat filosofii a klasickou filologii na Karlově univerzitě. Jako mnoho z příslušníků jeho generace byl i on ovlivněn událostmi 2. sv. války a přiklonil se k marxismu.
Po absolvování vojenské služby se stal odborným asistentem a po habilitaci v roce 1953 profesorem dialektického materialismu a marxismu leninismu na Karlově univerzitě v Praze. V této pozici byl mezinárodně uznávanou osobností a jeho semináře o kritice náboženství a náboženské historie byly hojně navštěvovány.
Byl ženat s Markétou Machovcovou (1932 – 1978), jejich syn Martin je editorem, literárním kritikem a překladatelem.
V období „pražského jara“ byl stoupencem progresivního křídla v tehdejší KSČ. Po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy a porážce reformistů mu bylo znemožněno jeho další vysokoškolské pedagogické působení, byl postaven pod státní dozor a podroben mnohým represím. Na živobytí si vydělával jako varhaník v katolických kostelích. Po podepsání Charty 77 se stal ještě více politicky pronásledovanou osobou. Pro svou dřívější popularitu byl stále vyhledáván svými studenty, pro které pořádal „bytové semináře“.
Po pádu totalitního režimu v roce 1989 byl rehabilitován a opět přednášel na Univerzitě Karlově, a to až do své smrti. V roce 2000 mu byl prezidentem Václavem Havlem propůjčen za významný příspěvek české filosofii a odvahu v době útlaku Řád T. G. Masaryka III. stupně.
Po celý svůj život hledal Milan Makovec možnosti humanizace světa, a proto byl tak ostrým kritikem „reálného socialismu“. Mimo to se snažil o křesťansko – marxistický dialog.
Na sklonku svého života se zabýval ekologickými důsledky lidské činnosti a nebezpečími, jež z nich plynou, a problémem narušování etických hodnot. Dožil se 77 let, pohřbu na pražském hřbitově v Malvazinkách se zúčastnil i biskup Václav Malý.
Vybrané práce: 1953: Husovo učení a jeho význam v dějinách českého národa. 1960: Utopie blouznivců a sektářů (s Markétou Machovcovou). 1961: František Palacký a česká filosofie. 1962: Novotomismus. 1964: Josef Dobrovský. 1965: Smysl lidského života. 1967: Svatý Augustin. 1968: Tomáš G. Masaryk. 1990: Ježíš pro moderního člověka. 1995: Problém tolerance v dějinách a v perspektivě. 1998: Filosofie tváří v tvář zániku. 2000: Indoevropané v pravlasti. 2000: Achilleus. 2002: Smysl lidské existence.
Pozn.: Letopočtem jsou označena oficiální vydání v češtině. Některá díla vyšla nejprve v samizdatu nebo v cizích jazycích, především v němčině.
Pramen: Wikipedie.
Pátek 23. srpna 2024 V.S.