Ota Filip (1930 – 2018) byl spisovatel, redaktor, publicista, jedna z předních postav české exilové literatury. Psal česky a německy, jeho knihy byly publikovány i v dalších jazycích, včetně japonštiny. Narodil se ve Slezské Ostravě, otec byl majitelem kavárny v ostravské Nové radnici, matka byla polského původu. Po maturitě v roce 1948 vykonával různá zaměstnání, včetně manuálních. Po nástupu na vojenskou prezenční službu byl zařazen k „černým baronům“, měl v úmyslu ilegální odchod do Německa, ale připravovaný útěk se nezdařil.
Po roce 1953 působil v Praze jako redaktor v novinách Mladá Fronta, v Čs. rozhlasu v Plzni a v několika okresních novinách na Moravě. Počátkem 60. let musel z politických důvodů tato zaměstnání opustit, a tehdy začal psát své romány. První román Cesta ke hřbitovu, vydaný v ostravském nakladatelství Profil v roce 1968, se setkal s velkým úspěchem.
V roce 1970 byl odsouzen za podvracení republiky, a to na základě jeho korespondence s literáty, novináři a s jinými představiteli kulturního a politického života v NSR, Rakousku a Švýcarsku. V roce 1974 byl donucen se vystěhovat do Německa. Tam pracoval jako publicista a komentátor. Napsal a vydal řadu románů, a to jak v češtině pro česká exilová nakladatelství, tak v němčině pro německá nakladatelství. Po roce 1989 byl o ně velký zájem i v Československu.
V lednu 1998 byl obviněn některými německými i českými osobami v bavorské televizi ze spolupráce se Státní bezpečnosti. Tato obvinění měla za následek tragickou událost v rodině Oty Filipa, jeho syn, univerzitní pedagog, následkem této pomluvy spáchal sebevraždu. V dalších letech, po zpřístupnění materiálů StB se ukázalo, že tato obvinění byla neopodstatněná.
Posledních dvacet let svého života žil Ota Filip se svou manželkou v podalpském městečku Murnau am Staffelsee, kde pořádal literární a jiná umělecká setkání s německými i českými autory, literáty a novináři. Zemřel po krátké nemoci v roce 2018 ve věku 88 let.
Dílo: 1968: Cesta ke hřbitovu. 1974: Nanebevstoupení Lojzka Kopáčka ze Slezské Ostravy. 1975: Blázen ve městě. 1976: Poskvrněné početí. 1979: Valdštýn a Lukrecie. 1993: Kavárna Slávie. 2000: Sedmý životopis. 2003: Sousedé a ti ostatní. 2005: 77 obrazů z ruského domu. 2005: Osmý čili nedokončený životopis. 2007: Tři škaredé středy. 2009: Děda a dělo.
Ocenění: 1991: Cena Andrease Gryphia. 1996: Cena Adelberta von Chammisa. 2012: Cena prezidenta republiky Za zásluhy o stát v oblasti umění II. stupně.
Pramen: Wikipedie.
Pátek 27. září 2024 V.S.