Život a dílo Václava Bělohradského

Včera se dožil osmdesáti let český filosof, vysokoškolský učitel, spisovatel a sociolog Václav Bělohradský. Narodil se 17. ledna 1944 v Praze, po maturitě chtěl studovat na univerzitě, ale nebylo mu to umožněno, jelikož neskrýval své názory na okolní dění, které se neslučovaly s těmi, které prosazovala již vládnoucí KSČ. Na vysokou školu byl přijat až po několikaměsíční manuální práci ve stavebnictví.

Na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze vystudoval češtinu a filosofii, diplomovou práci obhájil v roce 1967 a rigorózní práci (PhDr.) v roce 1969. Události v roce 1968 byly příčinou jeho odchodu do zahraničí. Využil své znalosti italštiny a v roce 1970 emigroval do itálie, kde působil postupně jako profesor na Filosofickém institutu v Janově, později vyučoval na univerzitě v Terstu. Jeho oborem byla politická sociologie. Po roce 1990 působil občas jako hostující profesor i na UK v Praze. 

Svá vědecká díla z oboru filosofie a sociologie vydával nejprve pouze v Itálii, později i v češtině v exilových nakladatelstvích, a nakonec i v ČR. Po svém odchodu do Itálie často přispíval do italských i do českých emigračních tiskovin, stal se  obhájcem  progresivního, ekologicky zaměřeného liberalismu.  Po roce 1990 až donedávna vystupoval v různých debatách i v České televizi, jeho slovní projevy a také gestikulace byly velmi působivé.  Své názory a návrhy na řešení různých situací publikoval zprvu v deníku MF Dnes, později v deníku Právo. Je považován za levicově orientovaného publicistu.

Díky dlouhému pobytu v Itálii a seznámení s tamním liberalismem nabízel nové pohledy na českou politiku. V ČR se angažoval i politicky, v roce 2016 kandidoval za ČSSD a stranu Zelených do Senátu, ale senátorem se nestal, úspěšnějším byl Jiří Růžička, kandidát TOP 09 a hnutí STAN.

Václav Bělohradská se hlásí k postmoderní filosofii a k sociálnímu liberalismu, v posledních letech převládá levicová orientace. Hájí liberalismus, progresivní politiku a ekologii. Velký vliv měl na něho Jan Patočka, na jehož filosofické přednášky chodil při studiu v Praze. Jeho knihy mají esejistický ráz.

Vydaná díla v českém jazyce:

1977: Kritika banálního zla. 1982: Krize eschatologie osobnosti. 1985: Myslet zeleň světa. 1989: Sborník Hostina. 1991: Přirozený svět jako politický problém. 1991: Člověk bez skrupulí. 1991: Mitteleuropa: Rakouská říše jako metafora. 1992: Kapitalismus a občanské cnosti. 1997: Mezi světy a mezistěty. 1999: Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti (společně s Janem Kellerem, Jiřím Přibáněm a dalšími). 2007: Společnost nevolností. 2010: Kritika depolitizovaného rozumu (společně s Michaelem Hauserem, Terezou Stockelovou a dalšími). 2012: Vzpoury II (společně s Karlem Hvížďalou a dalšími).

Ocenění: Dne 28. října 2013 byl prezidentem  Milošem  Zemanem na Pražském hradě vyznamenán  medailí Za zásluhy I. stupně.

Pátek, 19. ledna 2024        V.S.