Život a dílo Vítězslava Nezvala

Vítězslav Nezval (1900 – 1958) byl moravský básník, spisovatel a překladatel. Narodil se v rodině venkovského učitele, dětství prožil v malé vesnici Šemíkovice nedaleko Brna, na kterou ve svém díle často vzpomíná. Gymnasium vystudoval v Třebíči, maturoval v roce 1919. Pak absolvoval jeden semestr práva na Masarykově univerzitě v Brně a několik semestrů na filosofické fakultě Karlovy univerzitě v Praze. Studium však nedokončil.  V roce 1922 vstoupil do uměleckého spolku Devětsil, jehož členové byli i Karel Teige, Ladislav Vančura, Jaroslav Seifert a další. Postupně se stal hlavním představitelem českého avantgardního hnutí levicového zaměření, v roce 1924 vstoupil do KSČ.

Zaměstnání našel v redakci Masarykova slovníku naučného, působil i jako dramaturg Osvobozeného divadla, publikoval v Rudém právu, v Tvorbě, v Lidových novinách.

Rád cestoval, velmi ho ovlivnily cesty do Francie, Itálie, Řecka a Sovětského Svazu.  Ve Francii se seznámil s některými básníky - surrealisty, pod jejichž vlivem pak založil spolek surrealistů i v ČSR.

Po druhé světové válce byl velmi aktivní v KSČ, získal řadu oficiálních poct a funkcí. Mezi stinné stránky jeho činnosti po únoru 1948 byl aktivní podíl na vyloučení z veřejného působení novinářů Ivana Herbena, Ferdinanda Peroutky a spisovatele Jaroslava Žáka.

Zajímal se i o astrologii a horoskopy, byl velmi výmluvný a měl charisma, které působilo především na ženy. I když žil v manželství jen s jednou ženou, vyhledával milostná dobrodružství s řadou jiných. Neodpustil si žádné životní radovánky včetně dobrého jídla a pití. Jan Werich, jeho celoživotní přítel o něm prohlásil, „že je jako sněhová koule, na kterou se nalepují jak všechny exkrementy, tak všechny perly“. Podle jiných byl „veselý básník se záchvaty melancholie“.

Básně Vítězslava Nezvala oslovují i dnes milovníky poesie, a to přes různé politické a jiné peripetie v jeho životě. Zemřel na Velikonoční neděli 6. dubna 1958 ve věku 58 let na zápal plic a následné selhání srdce. Pochován je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

 Výběr z díla:  1937: Absolutní hrobař. 1966: Sbohem a šáteček. 1969: Edison. 1970: Valérie a týden divů. 1971: Anička Skřítek a Slaměný Hubert. 1986: Milostný listář. 1993: Abeceda. 1999: Básně noci. 2001: Manon Lescaut. 2003: Dívám se na svět kukátkem.

 Na závěr verš Vítězslava Nezvala: „Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali bylo to překrásné a bylo toho dost. Sbohem a kdybychom si schůzku dali  možná že nepřijdem že přijde jiný host“.

Prameny. Wikipedie. Vítězslav Nezval životopis – Databáze knih.

Pátek 3. ledna 2025           V.S.