1.8. 2025: Život a dílo Jaromíra Johna

Život a dílo Jaromíra Johna

Jaromír John (1882 – 1952), vlastním Jménem Bohumil Markalous, byl český spisovatel a pedagog. Narodil se v rodině gymnaziálního profesora v Klatovech, dětství prožil v Chrudimi, kde absolvoval reálné gymnázium. Po maturitě v roce 1900 se přihlásil na pražskou univerzitu, chtěl být po vzoru svého otce středoškolským profesorem. Navštěvoval přednášky z pedagogiky, psychologie a především z přírodních věd, zajímal se o moderní umění, o tvorbu tehdejších světových umělců. Svá studia ukončil v roce 1905, v témže roce se oženil, jeho žena pocházela z židovské lékařské rodiny.

Začal učit na obchodní škole a gymnáziu v Kolíně, později na dívčím reálném gymnáziu v Hradci Králové. Tam se angažoval v nejrůznějších kulturních aktivitách, podílel se na založení a vybavení čítárny, pořádal přednášky a koncerty.

V roce 1915 nastoupil vojenskou službu, na frontu byl odeslán do Srbska, zúčastnil se bojů v albánských a černohorských horách. Tam onemocněl úplavicí s dočasným ochrnutím nohou. Po vyléčení působil po dobu války v zázemí j převážně jako správní důstojník ve vojenských nemocnicích.

Po vyhlášení samostatného Československa se stal redaktorem brněnských Lidových novin, zároveň vyučoval na brněnském reálném gymnáziu. V letech 1922-1923 podnikl studijní cestu do Německa a Francie, z těchto cest zasílal fejetony a drobné prózy zejména do Tribuny a Lidových novin. Po svém návratu přednášel estetiku na VUT v Brně, redigoval časopis Bytová kultura, v pražském nakladatelství Orbis založil  a redigoval edici ARS, v letech 1928-1934  byl šéfredaktorem časopisu Pestrý týden.

Kvůli klidu pro svou literární činnost se v roce 1934 přestěhoval do Slatiňan u Chrudimi, a později do Olomouce, kde na Palackého univerzitě přednášel estetiku a vedl estetické semináře. V Olomouci žil až do své smrti v roce 1952, kdy zemřel na infarkt. Pochován byl v rodinné hrobce na hřbitově v Pardubicích.

Po celý život se zabýval uměním, filosofii a psychologii. Jako pedagog i spisovatel chápal estetiku jako filosofii krásna, která pramení jak z přírody, tak z  lidské tvořivosti. Estetika by měla život člověka obohacovat a povznášet, bez ohledu na její původ. Zabýval se i lidovou slovesností a folklórem, a snažil se nalézt hranici mezi uměním a kýčem. Johnová díla jsou specifická svým humorem, nadsázkou a ironií. I když autor  občas přechází do tragických tónů a zobrazuje také lidskou zlomyslnost a malost, nesnaží se přehnaně moralizovat. Mnoho Johnových beletristických prací vyšlo až po jeho smrti, poslední v roce 1982.

Výběr z beletrie:

 1917: U táborového ohně. 1918: Dojmy a povídky. 1918: Humoresky. 1920: Večery na slamníku. 1921: Tátovy povídačky. 1922: Tabatěrka. 1932: Pokorná služebnice. 1934: Zbloudilý syn. 1934: Narodil se. 1938: Rajský ostrov. 1939: Topičovo australské dobrodružství. 1939: Vojáček Hubáček. 1940: Utržený knoflík. 1940: Moudrý Engelbert. 1942: Dořini milenci a jiné kratochvíle.  194: Estét.1946: Eskamontér Josef. 1948: Pampovánek. 1957: Mlčící povídkáři. 1959: Výbušný zlotvor. 1959: Šibalství svršků a jiné kratochvíle. 1970: Estét. 1976: Honda Cibulků na světlo vydaný. 1982: Děti.

Pramen: Webové stránky „Spisovatelé a literatura UP v Olomouci“.

Pátek 1. srpna 2025           V.S.