10.10. 2025: Život a dílo Jakuba Arbese

Život a dílo Jakuba Arbese

Jakub Arbes (1840 – 1914) byl český spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se v rodině obuvníka na Smíchově. V té době to bylo pražské předměstí s dýmajícími komíny továren a s dělnickou kolonií. Jako osmiletý pozorně poslouchal zprávám o probíhajících bojích na pražských barikádách.   

Dobře se učil, a proto se rodiče rozhodli, že bude studovat. Na nižší reálce se seznámil s Juliem Zeyerem, na novoměstské reálce byl jeho učitelem češtiny Jan Neruda. Od roku 1859 studoval na pražské polytechnice, ale studia nedokončil.  Stal se novinářem, působil v několika časopisech, v letech 1867 – 1877 ve funkci zodpovědného redaktora  vlastenecky zaměřených Národních listů.  Za své protirakouské postoje byl často vyslýchán policií a v letech 1873 – 1874 i vězněn.

V té době se Arbes rozhodl, že se bude věnovat literatuře. Jeho literárními vzory byli Jan Neruda a Karel Hynek Mácha. Napsal i několik románů z dělnického prostředí o existenčních problémech dělníků a nelidských poměrech v továrnách. V české literatuře zavedl novou formu povídky s obsáhlejším dobrodružným a napínavým dějem (romaneto). Ke konci života se zabýval úvahami o sociální revoluci. Ve svých dílech volil převážně náměty z tehdejšího pražského života. Psal i studie o význačných osobách českého kulturního života.  Mnohá jeho díla mají satirické zaměření.  Spolu s Mikolášem Alšem vydával v letech 1881 – 1882 satirický časopis Šotek. Podobných časopisů založil několik: Volné slovo, Hlas předměstí, Slovanský kalendář. V letech 1876 – 1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla. Povahově byl svérázný, a svérázná jsou i jeho některá témata. Věnoval se i překladům, studoval italštinu, francouzštinu, němčinu, polštinu, ruštinu, chorvatštinu, a některé z těchto jazyků dokonale ovládal.  Přeložil spisy dnes již zapomenutého moravského, německy píšícího spisovatele Sigmunda Kolische, norského dramatika Henrika Ibsena a francouzského  filosofa Voltaira. Z ruštiny přeložil básně Michaila Lermontova.

Byl ženatý, v rodině bylo šest dětí, dospělosti se dožily jen dvě. Poslední léta svého života  žil v existenční nouzi, stále hůř viděl. Zemřel ve svých 74 letech a je pochován v rodinném hrobě na smíchovském hřbitově, na Malvazinkách. Bylo po něm pojmenováno jedno z pražských náměstí.

Dílo – romaneta: 1866: Ďábel na skřipci. 1867: Elegie o černých očích. 1873: Svatá Xaverius. 1873: Divoký démon. 1875: Zázračná madona. 1876: Newtonův mozek. 1878: Akrobati. 1879: Etiopská lilie. 1879: Šílený Job. 1879: Můj přítel vrah. 1881: Advokát chuďasů. 1882: Divotvorná krev. 1884: Český Paganini. 1885: Aspoň se pousměj.  1885: Dva barikádníci. 1886: Zborcené harfy tón. 1886: První noc u mrtvoly. 1886: Il divino Boemo. 1886: Lotr Gólo. 1887: Medea s nevýrazným okem. 1888: Anna a Marie. 1889: Duhový bod nad hlavou. 1891: Lilie v úpalu slunečním. 1891: Druhokřídlá Psýché. 1893: V růžovém rozmaru. 1895: Poslední dnové lidstva. 1900: Vymírající hřbitov.

Romány: 1878: Kandidáti existence. 1882: Adamité. 1882: Moderní upíři. 1883: Štrajpudlíci. 1883: Mesiáš. 1890: Anděl míru.

Prameny: Wikipedie, DatabazeKnih.cz.

Pátek 10. října 2025            V.S.