11.8. 2023:Knižní pátek o životě a díle Václava Černého

Knižní pátek o životě a díle Václava Černého

Václav Černý (1905 – 1987) byl významný český filozof, pedagog, překladatel, spisovatel, literární kritik, historik a romanista. Je znám nejenom svým odborným dílem, ale také svými rozsáhlými memoáry.

Po maturitě na lyceu v Dijonu (1924) vystudoval na Karlově univerzitě v Praze bohemistiku a romanistiku. V roce 1936 byl jmenován na této univerzitě  docentem románské literatury a posléze i mimořádným profesorem na Masarykově univerzitě v Brně. Za Protektorátu, po uzavření vysokých škol, se stal profesorem na gymnáziu. Ke konci války se připojil k odboji, za což byl několik měsíců vězněn.

Po roce 1945 působil jako profesor literárních dějin na Filosofické fakultě UK v Praze. Prohlásil se za vědeckého socialistu s kladným poměrem ke komunistické straně. Brzy se však dostal se svým klasickým pojetím dějin do rozporu s marxistickou teorií třídního boje a univerzitu musel opustit. V roce 1952 byl několik měsíců držen ve vyšetřovací vazbě, ale pak soudem osvobozen. Bylo mu umožněno pracovat v oboru filologie v Československé akademii věd, a v roce  1968, v době Pražského jara,  opět vyučoval na univerzitě.  Po nástupu normalizace odešel do důchodu, věnoval se nadále svému oboru, ale  jeho knihy mohly  vycházet pouze v zahraničí.  V prosinci 1976 podepsal Prohlášení Charty 77.

V dalších letech se zabýval převážně  francouzskou, barokní, a později i staročeskou literaturou. Jako literární kritik měl blízko k individualismu, což nutně vedlo ke střetu se socialistickými kolektivistickými teoriemi.  V té době se označoval za radikálního socialistu, marxismus ale z filozofického hlediska podroboval kritice.

 Po celý svůj aktivní život působil též jako překladatel, především z románských jazyků. Zemřel v červenci 1987 a zanechal po sobě rozsáhlé dílo literárně-historické, literárně-kritické a esejistické. Literárními historiky jsou stále velmi ceněny i  jeho memoáry.

Dílo:

1929: Ideové kořeny současného umění. 1936: Karel Čapek. 1937: Esej o básnickém baroku. 1943: Meditace o romantickém neklidu. 1945: Pozdrav mrtvým. 1946: Boje a směry socialistické kultury. 1947: Osobnost, tvorba a boj. 1948: První sešit o existencialismu. 1948: Druhý sešit o existencialismu. 1948: Středověká milostná lyrika. 1954: Jaroslav Seifert. 1955: Staročeský mastičkář. 1958: Literatura ve středověku, zvláště pak v románských zemích. 1963: Knížka o Babičce. 1964: Středověké drama. 1969: Studie ze starší středověké literatury. 1969: Studie a eseje z moderní světové literatury. 1972: Až do předsíně nebes: čtrnáct studií o baroku našem a cizím. 1981: O povaze naší kultury. 1992-93: Paměti (4 díly, původně vydány v cizině). 1993: Úvod do literární historie, texty seminářů na katedře literatury  srovnávací a obecné FF UK z let 1969-70. 1994: Eseje o české a slovenské próze. 1994: Ve zúženém prostoru. 1995: Skutečnost a svoboda. 1995: Vývoj a zločiny panslavismu.

11. 8. 2023     V.S.