13.1. 2023: Knižní pátek o životě a díle Jaroslava Haška

Knižní pátek o životě a díle Jaroslava Haška

V minulých dnech uplynulo 100 let od smrti Jaroslava Haška. V televizi byl uveden film Dobrý voják Švejk, příslušnou vzpomínku na  Jaroslava Haška  uvedl i Český rozhlas. Dozvěděl jsem se, že  je stále populární v mnoha zemích světa, u nás však stále méně.

Má to svou logiku, desítky spisovatelů  dalších  generací napsali díla, která jsou pro současné čtenáře přitažlivější.   Ale přesto život a dílo  Jaroslava Haška stále zasluhuje pozornost.

Narodil se v roce 1883  v Praze do nepříliš zámožné rodiny, otec  mu brzy zemřel. Matka se  i v této těžké situaci všemožně snažila, aby syn získal vyšší vzdělání. Neměla to se synem snadné, Jaroslav byl temperamentní, gymnázium nedokončil, a nakonec odmaturoval na obchodní akademii. Krátce pracoval jako bankovní úředník, ale brzy se začal živit psaním článků do novin a  různých povídek, většinou humoristicky laděných. Začíná vést neuspořádaný bohémský a tulácký život. Prošel pěšky přes Slovensko, Halič  a Uhry, a cestou píše o svých zážitcích povídky, zveřejňované v Národních listech. Po návratu z toulek se stal v roce 1907  redaktorem anarchistického časopisu Komuna a byl za svoji činnost krátce vězněn. Pak byl redaktorem časopisu Svět zvířat, přispíval do Českého slova, do Pochodně a Humoristických listů. V roce 1910 se oženil, ale manželství netrvalo dlouho, Jaroslav Hašek trávil většinu času se svými přáteli, ke kterým patřil i  Josef Lada, Zdeněk Matěj Kuděj, František Sauer a další.

V roce 1915 Hašek byl povolán do c. k. armády a odjel na haličskou frontu do Ruska, kde brzy padl do zajetí.  Našel cestu do Československých legií, zúčastnil se i památné bitvy u Zborova. V legiích  působil jako  písař, emisar náborové komise, střelec, a nakonec jako novinář legionářských vojenských časopisů. Když bylo rozhodnuto o přesunu legií do Francie, Hašek s tím nesouhlasil. Legie opustil a vstoupil do Rudé armády, kde působil v různých funkcích, spojených s vydáváním časopisů, a také jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu.

V prosinci 1920 se vrátil do Československa s druhou manželku, zvanou Šura, se kterou se v Rusku oženil. Brzy se vrátil k bohémskému způsobu života, spojeného s nemírným pitím alkoholu. V roce 1921  se stěhuje do Lipnice nad Sázavou, zpočátku bydlí v místním hostinci, později ve zchátralém domku na okraji městečka. V Lipnici napsal během krátké doby  čtyři díly „Osudy vojáka Švejka za světové války“.  V té době jeho zdraví  prudce zhoršuje, a Hašek umírá  v lednu 1923 ve věku nedožitých čtyřiceti let. Pochován byl na místním hřbitově.

Vydáno za jeho života: Májové výkřiky – sbírka básní (1903). Galerie karikatur (1909).  Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (11911). Trampoty pana Tenkráta (1912). Dobrý voják Švejk a jiné podivné  historky (1912). Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913). Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915). Dobrý voják Švejk v zajetí (vydáno v Kyjevě v roce 1917). Dva tucty povídek (1920). Tři muži se žralokem a jiné podivné historky (1922). Osudy dobrého vojáka Śvejka za světové války (1921-1923).

Vydáno posmrtně: Paměti úctyhodné rodiny (1925). Šťastný domov a jiné humoresky 1925). Za války i za sovětů v Rusku (1925). Zpověď starého mládence (1925). Všivá historie a jiné humoresky (1926. Dobrodružství kocoura Markuse (1927). Smějme se s Jaroslavem Haškem (1946). Škola humoru (1949). Malá zoologická zahrada (1950). Veselé povídky (1953). Aféra s křečkem (1954). Povídky a humoresky z cest (1955). Fialový hrom (1958). Loupeživý vrah před soudem (1958). Terciánská vzpoura (1960). Dědictví po panu Šafránkovi 1961). Zrádce národa v Chotěboři (1962).  Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (1963). Dekameron humoru a satiry (1968). Moje zpověď )1968). Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška (1973). Oslí historie (1982). Svět zvířat (1982). Švejk před Švejkem (1983). Tajemství mého pobytu v Rusku (1985). Povídky ( 1988). V polepšovně a jiné povídky (1997).  Když bolševici zrušili Vánoce (2005). Nešťastný policejní ředitel (2006). Povídky (2009).

 Přes svůj bohémský a neuspořádaný způsob života byl mimořádně pilným spisovatelem, mimo dvě rozsáhlejší díla ( Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona a  Osudy dobrého vojáka Dobrý Švejka za světové války)  napsal asi 1 200 originálních a mezi čtenáři oblíbených povídek. V době působení u Rudé armády měl pověst zodpovědného bolševického armádního funkcionáře a organizátora, vyznamenal jako odvážný velitel  v roce 1918 při obraně Samary. Do Československa byl vyslán s cílem zorganizovat komunistické hnutí, v domácích poměrech se však stal opět bohémem a tento úkol nesplnil. Naopak, stal se kritikem  revoluce. Tím se stal doma nepohodlným jak  zleva tak zprava.  Někteří ho kritizovali jako „zrádce proletářské revoluce“, jiní jako „zrádce národa“. To byl také hlavní důvod jeho odchodu z Prahy. Jeho nejslavnější text, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, zůstal nedokončen. Vycházel v sešitovém vydání na pokračování s ilustracemi  Josefa Lady v letech 1921-1923 a byl pražskými intelektuály podroben tvrdé kritice za zesměšňování národa. Román byl  záhy přeložen do 58 jazyků, několikrát zfilmován i zdramatizován. Autor zemřel zcela bez  prostředků, nezůstaly peníze ani na obřady ani na rakev. Teprve po letech za přispění některých spisovatelů a dědiců byl jeho hrob opatřen důstojným náhrobkem.

13. 1. 2023    V.S.