14.6. 2024: Život a dílo Jakuba Demla

Život a dílo Jakuba Demla

Jakub Deml (1878 – 1961) byl moravský kněz, básník, spisovatel a nakladatel. Je také považován za předchůdce moderních literárních směrů, zejména surrealismu.

Přichází na svět v malé vesnici v rodině rolníka a vesnického kupce. Po maturitě na gymnáziu v Třebíči  vstupuje na přání rodičů do brněnského semináře, a je v roce 1902 vysvěcen na kněze. Působí nejprve v církevní správě, kde se netají svým neobvyklým pojetím kněžského poslání. Měl i kritický postoj k prosazování církevních názorů ve státní politice, což vedlo k častým konfliktům s jeho nadřízenými.  V letech 1904 až 1911 se podílí se na vydávání sborníků „Studium“, kde šíří papežské listy, díla křesťanských mystiků, a také práce současných spisovatelů. Tyto neobvyklé aktivity kněze způsobily časté překládání Jakuba Demla na různé zapadlé moravské fary.  V roce 1909 ve věku 31 let je dokonce penzionován a na příkaz konzistoře se stěhuje do Prahy. Tam se seznamuje s literárním kritikem, novinářem a spisovatelem F. X. Šaldou, který ovlivnil další jeho literární tvorbu.

První světovou válku prožije Deml u své sestry v malé vesnici na Moravě. Po vzniku Československa se vrací do Prahy, vize národní pospolitosti ho vede do řad Sokola, s jeho funkcionáři se však názorově brzy rozchází.  Výrazná osobní krize Demla nastává po úmrtí jeho blízkých přátel, Otokara  Březiny  a Pavly  Kytlicové. Přispěly k tomu i útoky na jeho knihu „Mé svědectví o Otokaru Březinovi“, soudní pře (v roce 1930 je stíhán za urážku T. G. Masaryka) a úřední konfiskace některých jeho děl. V této době podléhá pocitu, že byl vyobcován z národa.

V době druhé světové války je Demlovi znemožněna literární činnost, přesto je v roce 1945 prošetřován za názory v let 1939 – 1941 (údajný antisemitismus, útoky na E. Beneše). Těchto obžalob byl zproštěn, ale jeho knihy nesmí být dalších 40 let publikovány. Změna nastala až po roce 1989, ale toho se již Jakub Deml nedožil.

Demlovo dílo je tvořeno souborem asi 140 knih, velmi různorodých jak obsahem, tak žánrovou podobou, vedle poezie vydává Deml básně v próze, eseje, deníky, korespondenci. Promítají se do nich osudy jemu blízkých osob (matka, sestra, přátelé a přítelkyně).

Do literárního světa vstupuje v roce 1904 knihou esejů „Slovo k Otčenáši F. Bílka“, v roce 1907 vydává knihu básní a próz (ovlivněn O. Březinou) „Lotantur Lumina“. V roce1914 vydává dvojknihu „Tanec smrti“. V těchto básnických prózách Deml popisuje svou životní zkušenost, že člověk může být manipulován, ničen, a dokonce i zavražděn. Tuto zkušenost pak vyvažuje všeobjímající láskou k ženě, sestře i milence v knize „Miriam“ (1916) či v knize „Moji přátelé“ (1917), v denících „Rosnička“ (1912), „Domů“ (1913), „Pro budoucí poutníky a poutnice“ (1913) a v korespondenci „Do lepších dob“ (1927). Mravy a poměry tehdejší doby zachytil v periodiku „Šlépěje“. Své pojetí národa popsal povídkovým souborem „Česno“ (1924) a kronikami „Mohyla“, „Tepna“ a „Hlas mluví k Slovu“ (1926). Ve třicátých letech minulého století následují knihy „Zapomenuté světlo“, „Cesta k jihu“, „Princezna“, a další.  Svou literární tvorbu zakončuje v roce 1935 knihou veršů „Píseň vojína šílence“.

Jakub Deml zemřel v roce 1961 v Třebíči a byl pohřben v rodné vesnici Tasov na Vysočině. Jeho tvorba ovlivnila Vítězslava Nezvala a Ivana Martina Jirouse.

Prameny: Internetové ŽIVOTOPISYONLINE.CZ, Česká Wikipedie.

Pátek 14. června 2024        V.S.