15. 4. 2021: Knižní čtvrtek o knize Otomara Dvořáka

Knižní čtvrtek 15. 4. 2021

Pojem „knižní čtvrtek“  mĺadá  generace již nezná. My starší víme, o čem je řeč. V dobách reálného socialismu  každý čtvrtek  prodávala knihkupectví nové tituly, a na některé se tvořily fronty. Vzpomenu jména Artur Hailey, Dick Francis, Georges Simenon, Bohumil Hrabal, Vladimír Neff, Josef Škvorecký, Milan Kundera  a mnoho dalších.

Dnes je vše jiné. Knih je dostatek, lze si je objednat i přes internet.  Přes existenci E – knih se i tištěné knihy stále prodávalí a hojně navštěvované  jsou i veřejné knihovny.

Starší spisovatelé již nejsou tak populární. Nastupuje nová generace  a mnozí z nich svými literárními schopnostmi předčí i ty dřívější.

Nebude na škodu se o některých z nich zmínit i v Hrabovských novinách. K tomu budou sloužit čtvrtky, ten první začíná dnes a na pořadu je kniha od Otomata Dvořáka s názvem Srdce v kleci.

Otomar Dvořák se narodil v roce 1951 v Praze, je  novinářem, scénaristou, spisovatelem a dramatikem. Spolupracuje se Stanislavem Motlem i na televizním pořadu „Stopy, fakta tajemství.“

Knihu „Srdce v kleci“  napsal v roce 2018 a zajímavým způsobem popsal životní dráhu českého básníka, prozaika a dramatiak Jana Nerudy (1834 – 1891).

O tomto spisovateli jsem se učil na gymnásiu  v roce cca 1950 a teprve dnes, díky knize „Srdce v kleci“, jsem poznal skutečného Jana Nerudu, „mladého rebela, vzpurného darebáka a výtržníka, znalce pivnic a vináren, cynického ironika, vášnivého tanečníka, svůdce žen a prokletého básníka, jenž dlouho a bolestně hledal své místi v životě, jenž prožíval osudové a nešťastně končící lásky, často se pohyboval po tenké hraně mezi životem a smrtí, aby konečně našel svou cestu, která nejen obrazně, ale naprosto reálně mířla ke hvězdám.“

Tato slova, opsaná  ze záložky knihy „Srdce v kleci“,  dobře vystihují její obsah. Není to žádné suchopárné čtení. Na příklad o mladém Bedřichu Smetanovi se můžeme na str. dočíst toto:

„…Na nízkém pódiu mezi kavárnou a tančírnou seděl u klavíru drobný, poněkud výstředně oblečený mužík; dlouhé vlasy, spadající mu až přes límec měl sčesané až na učš, na očích kulaté brýle s drátěnými obroučkami, tvář mu lemoval krátký, mírně narezný plnovous. Někoho mi připominal; teprve později mi napadlo, že se účesem snaží  podobat slavnému hidebníku  Ferenci Lisztovi. Hrál virtuosně, prsty mu běhaly po klávesách ve zběsilém tempu, prožíval celou hru tělem, nakláněl se ke klaviatuře, až jsem se bál, že se o ni udeří čelem, ale vzápětí se opět prudce narovnal a zaklonil se s očima zavřenýma. Před sebou neměl žádné noty, hrál zpaměti. Bylo to trochu teatrální, prostě exibice, ale musel jsem uznat, že mu to jde. Kdo je to, zeptal jsem se Hálka. Bedřich Smetana, kapelník symfonického orchestru ve švédském Götteborgu.“

Mnoho zajímavosti se dočtete  i o Karolině Světlé, Boženě Němcové, Elišce Krásnohorské, Vítěslavu Hálkovi, Karlu Sabinovi, Václavu Hankovi,  K. J. Erbenovi,  Jakubu Arbesovi,  Miroslavu Tyršovi, Jindřichu Fügnerovi,  Vojtěchu Náprstkovi, o tehdejších politicích  Grégrovi, Palackém, Riegerovi, o mecenáších  a vlastencích šlechtického původu , o maršálu Radeckém,  a také o dobrotivém císaři Ferdinandovi.

Knihu doporučuji  k přečtení  včem milovníkům kvalitní literatury.   Lze ji zapůjčit i v knihovně na Šídlovci.

15. 4. 2021       V.S.