16.12.2021: Knižní čtvrtek o díle Václava Havla

Knižní čtvrtek o díle Václava Havla

Václav Havel byl nejenom  dobrým porezidentem, ale také  vynikajícím dramatikem. Narodil se v roce 1936 ve známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodině.  Na vyšší vzdělání neměl nárok,  měl se živit jako chemický laborant.  Ale on to viděl jinak.  V roce 1955 začaly vycházet jeho texty v časopisech Květy, Divadlo, Host do domu, Tvář, Divadelní noviny a v dalších literárních časopisech. Po ukončení vojenské služby nastoupil   jako jevištní technik v Divadle na Zábradlí. Tam mu  také  uvedli  v roce 1963 jeho  hru  Zahradní slavnost.  V šedesátých letech,  v době politického oteplení, vystudoval na AMU divadelní fakultu  a začal působit v uvedeném divadle jako dramaturg.

Do politického života se intenzivně zapojil  během Pražského jara. Na IV. sjezdu spisovatelů pronesl projev, ve kterém žádal zrušení cenzury. V textu, zveřejněném v  Literárních listech poukazoval na nutnost zavedení  více politických stran. Pak ale Pražské jaro skončilo,  a z literáta se stal disident.  Za trestní čin podvrácení republiky  byl několikrát  zatčen  a v letech 1979 až 1989 strávil ve věznicích téměř  5 let.

 Literární dílo Václava Havla se dá rozdělit do tří skupin. V šedesátých letech se věnoval  básním, později především  dramatické tvorbě, kde dosáhl světového uznání. Samostatný celek tvoří  eseje.

Divadelních her napsal více jak dvě desítky. Vysmívá se v nich byrokacii, lidské hlouposti a mocenským strukturám. Autobiografické prvky mají hry Audience, Vernisáž a  Protest.  Poslední svou hru, Odcházení, napsal v roce 2008 po skončení svého prezidentského mandátu. Hlavní postava hry se setkává s problémy, kterými  musel pravděpodobně čelit autor  v době svého působení na Pražském hradě.

Politicky motivované jsou všechny jeho eseje. Za dob normalizace vznikl Dopis Gustávu Husákovi, Moc bezmocných nebo Dopisy Olze. Ty psal v době svého věznění.

Veškerou Havlovou tvorbou se prolínají filosofické otázky morálky, moci a nesvobody. Svou literární tvorbou a disidentskou činností velmi přispěl k úspěšné listopadové   „sametové revoluci“  v  roce 1989. Svým konáním byl příkladem pro další osobnosti  Pražského jara, mezi které patřili mluvčí Charty 77 (J. Patočka, A. Vondra, M.Kubišová,  J. Diensbier, V. Malý, P. Uhl, J. Hájek, M. Žantovský , P.Landovský,  J.Bartoška a další), L. Vaculík, P. Kohout, V. Chramostová a další.

Snad nejznámější z jeho tvorby je televizní zpracování  divadelní hry Audience z roku 1990. Děj se odehrává v kanceláři  pivovaru, kde  jeho vedoucí  Sládek se snaží přesvědčit  spisovatele a disidenta, nyní zaměstnance pivovaru Vaňka, aby mu dával přečíst hry, které právě píše.  Chtěl je posílat na StB, aby si polepšil u svých nadřízených.  Za to mu slibuje povýšení  na skladníka.  Postavu Sládka hrál Pavel  Landovský, postavu Vaňka  Josef  Abrhám.  Incsenace vznikla v roce 1990 v režiji Jiřího Menzla. Mezi lidmi  se pak rozšířilo  ve hře často používané úsloví „to jsou ale  paradoxy!“   Václav Havel v této jednoaktovce výstižně  popsal dva světy: svět nevzdělaného a primitivního Sládka a svět intelektuála  Vaňka.

Václav Havel zemřel  před deseti lety, 18. prosince 2011.

16. 12. 2021      V.S.