21.6. 2024: Život a dílo Elišky Krásnohorské

Život a dílo Elišky Krásnohorské

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926), vlastním jménem Alžběta Pechová, byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka.  Narodila se v rodině pražského řemeslníka, který měl osm dětí. Otec však brzy zemřel, rodina se ocitla v těžké situaci, přesto však matka umožnila dětem studovat. Absolvovala pražskou německou dívčí školu, učila se malovat, zpívala v plzeňském Hlaholu. Věnovala se i  hře na klavír, ale po onemocnění kloubů musela od této záliby upustit.  Začala se věnovat literatuře, ke které ji přivedl Vítězslav Hálek. Svá díla vydávala pod pseudonymem Eliška Krásnohorská. Měla drobnou nepatrnou postavu, byla ušlechtilá a jemná, a nikdy se nevdala.

Po vzoru Karoliny Světlé se celoživotně věnovala emancipaci žen. Byla starostkou Ženského výrobního spolku českého, pracovala jako redaktorka v Ženských listech, psala články, často kritické, do listů Osvěta, Lumír, Zlatá Praha, Světozor. Její zásluhou bylo v Praze v roce 1890 otevřeno první české dívčí gymnázium Minerva a ženám bylo i v Čechách umožněno studovat na vysokých školách.

Její poezie je psaná v různých stylech. Z prvních knih zaznívá svěžest, optimismus a lyrika. Pozdější poezie je zaměřena převážně satiricky. V překladatelské činnosti se věnuje románům, psaných v polském, ruském a anglickém jazyce. Proslavila se však především svými librety k operám Bedřicha Smetany, Karla Bendla a Zdeňka Fibicha.

V posledních letech svého života se kvůli své nemoci kloubů uzavřela ve svém bytě, ale dočkala se i mnoha poct. V Praze má několik pamětních desek a sochu na Karlově náměstí. Je pochována na Olšanech v rodinném hrobě.

Nejvýznamnější díla:

Poezie: Z máje žití (1871). Ze Šumavy (1873). Ke slovanskému jihu (1880). Vlny v proudu (1885). Letorosty (1887). Bajky velkých (1889). Na živé struně (1895). Rozpomínky (1896). Zvěsti a báje (1916). Ozvěny doby (1922). Sny po divadle (1922).

Libreta: Lejla 1866). Břetislav (1869). Viola (1871). Blaník (1874). Hubička (1875). Tajemství (1877). Dítě Tábora (1878). Čertova stěna (1879). Karel Škréta 1883).

Překlady: A.S. Puškin – Výbor menších básní (1894), Boris Godunov (1905. A. Mickiewicz – Pan Tadeáš (1882). G. D. Byron: Childe Haroldova pouť (1890). Libreto Bizertovy opery Carmen.

Prameny: Encyklopedie Prahy 2, Wikipedie.

Pátek 21. června 2024         V.S.