5.7. 2024: Život a dílo Oty Pavla

Život a dílo Oty Pavla

Tento významný český prozaik, novinář a sportovní reportér (1930 – 1973)  se  narodil  v Praze, jeho otec, obchodní cestující Leo Popper byl židovského původu, matka Češka. Brzy se přestěhovali do Buštěhradu, kde třetí, nejmladší syn této rodiny, Otto Popper, vychodil základní školu. Své jméno si později přeměnil na česky znějící jméno Ota  Pavel.

Za druhé světové války, po transportu jeho otce a dvou starších bratrů do koncentračního tábora, žil sám se svou matkou, a pracoval jako horník v Dubí u Kladna. Otec a starší bratři válku přežili, Ota Pavel absolvoval obchodní a jazykovou školu, maturitu složil v roce 1960. Otec i matka byli organizováni v KSČ, členem této strany se stal v roce 1947 i on. Věnoval se sportu, hrál hokej za Spartu, kde byl i kapitánem dorosteneckého mužstva.  Souběžně s tím působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase, později v časopise Stadión a několik let i v týdeníku Československý voják. Jako redaktor měl možnost cestovat, opakovaně navštívil USA, pobýval  ve Francii, Švýcarsku a v SSSR.

V roce 1964 u něj propukla vážná duševní choroba. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách, a zemřel na srdeční infarkt v roce 1973 ve věku 42 let. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech v Praze.

Přes svůj krátký život je jeho literární dílo obdivuhodné. Některé prózy, především Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců byly úspěšně zfilmováno. Většinu svého života prožil v Buštěhradě, kde je i muzeum, věnované jeho životě a díle.

Prózy: 1964: Dukla mezi mrakodrapy. 1967: Plná bedna šampaňského. 1971: Pohár od Pánaboha. 1971: Smrt krásných srnců. 1972: Syn celerového krále. 1974: Jak jsem potkal ryby. 1974: Pohádka o Raškovi.

Posmrtně vydané soubory: 1977: Fialový poustevník. 1980: Veliký vodní tulák. 1985: Zlatí úhoři. 1989: Výstup na Eiger. 1989: Mám rád tu řeku. 1994: Jak šel táta Afrikou. 1995: Olympijské hry a jiné povídky. 1995: Omyl a jiné povídky.

Pramen: Wikipedie

Pátek, 5. července 2024        V.S.