15.3.2015:Dopis členům kulturní komise

Píši Vám ve věci, která je zdánlivě nepodstatná, ale má svůj význam. Jde o naši obecní kroniku.  

 Kroniky stejně jako městský znak patří do kulturní oblasti a obyvatelstvo k nim má obvykle intimní vztah. Povinnost provádění kronikářských zápisů je dokonce zakotvena i v platné legislativě, a to již od r. 1920.

Největším problémem kronik je objektivita zápisů.  I našemu nejstaršímu kronikáři Kosmovi se vytýká, že neúměrně zvyšoval zásluhy tehdy vládnoucího krále Vratislava II.  Ale i v Pamětní knize Hrabové z třicátých let minulého století při čtení  zápisů  kronikáře pana učitele Olivy lze vypozorovat, že příliš nepřál katolické církvi a tehdejším majitelům paskovského panství. Doufejme, že právem, ale kdož ví, jak to bylo.

Současně platný zákon o kronikách se snaží zajistit požadavek objektivity zápisů jednak tím, že přiznává občanům právo navrhovat změny, opravy nebo doplnění zápisů a hlavně tím, že o jejich konečné úpravě rozhoduje obec, tj. její kompetentní orgán. V Hrabové je tímto orgánem v současné době pan starosta.

Pořizování každoročních zápisů stojí obecní pokladnu nemalé prostředky. Měly by být vynaloženy efektivně s vědomím, že kronika je pamětí obce a zaznamenává objektivním způsobem pouze významné události, které umožní budoucím generacím si vytvořit pravdivý obraz  o  životě jejich předků.

Jaká je současná situace v Hrabové?

Kronikářem je pan Jaroslav Michalkovič, kterého vybral do této funkce před mnoha lety tehdejší starosta Bohumil Rundt. V rozhovoru pro Hrabovské listy v lednu 2009 pan Michalkovič uvedl, že bydlí v Čeladné, kde se stará taktéž o kroniku, ale pravidelně zajíždí i do Ostravy. Z rozhovoru je zřejmé, že většinu času tráví v Čeladné a společenskému a občanskému životu v Hrabové se příliš nevěnuje.

V minulých dnech jsem se objednal u pana tajemníka k prohlídce kroniky a zjistil následující:

1. Svými rozměry, ručně prováděnými zápisy a přiměřeným množstvím fotografií a dalšího obrazového materiálu působí kronika na první pohled velmi dobrým dojmem.

2. Méně příznivý je časový skluz, nyní je kompletují materiály teprve za r. 2013.

3. Z běžného polistování minulých let jsem získal subjektivní dojem, že publikovaných událostí je příliš mnoho a těžko posoudit, které jsou pro obec více nebo méně významné.

4. Podle sdělení přítomné členky letopisecké komise paní Markéty Orkáčové  jsem za jejího několikaletého působení v letopisecké komisi prvním občanem, který si přišel prohlédnout kroniku.

5. Byl jsem překvapen zjištěním, že zapisovatelka materiálů, které připravuje pan kronikář ve spolupráci s panem starostou, je vystudovaná historička, dokonce se specializací na kroniky. Má velmi hezký rukopis, který svým způsobem je podobný rukopisu středověkých kronikářů.

A nyní o důvodu, proč píši tento dopis členům kulturní komise.

Pokud je kronika součástí kulturní sféry obce, má kulturní komise ve vztahu k ní určité povinnosti. Přinejmenším v posuzování, zda zápisy dostatečně vystihují i oblast kulturního dění a pak i v  posuzování  estetické úrovně kroniky. Z tohoto hlediska by kulturní komise měla právo a dokonce i povinnost vyjádřit svůj názor na kvalitu a objektivitu každého ročního zápisu.

Zarážející je nedostatečná informovanost a zájem občanů o kroniku. Chápu, že ne každý má dostatek času k prohlídce kroniky, což je dost složité i po stránce organizační.  Nebylo by možné v Hrabovských listech zveřejnit jednou ročně článek kronikáře, který by obsahoval informaci o zápisu a o podstatných událostech, které byly do kroniky zapsány pro budoucí generace? Alespoň tímto způsobem by se mohly zúročit nemalé finanční prostředky, které jsou do kroniky investovány. A kulturní komise má své zastoupení i v redakční radě Hrabovských listů.

A pak je zde problém spolupráce kulturní komise s kronikářem. Z různých náznaků mám dojem, že členové kulturní komise našeho kronikáře ani neznají. Přitom místní kronikář má být určitě důležitým činitelem a organizátorem kulturního dění. Tak je tomu v okolních obcích, kde kronikáře vybírají velmi zodpovědně a očekávají od něho nejenom provádění příslušných zápisů do kroniky, ale také spolupráci i u dalších aktivit, např. pořádání besed s občany o minulých událostech a i při přispívání do místního časopisu o tomtéž. Stačí si pročíst časopisy okolních obcí, aby bylo jasné, co mám těmito výtkami na mysli.

Jsem přesvědčen, že tento dopis nezapadne do zapomenutí a alespoň někteří členové kulturní komise budou mít potřebu se k němu vyjádřit.

15. 3. 2015.    V. S.