Jak se kdysi bydlelo
Dřívější obytné budovy v Hrabové podrobně popsal v kronice z roku 1922 tehdejší kronikář pan učitel Zdeněk Oliva.
„Až do roku 1848 byly zde budovy obytné vesměs dřevěné, kryté ponejvíce došky, méně šindelem. Došky z režné slámy vydržely až 30 roků. Teprve okolo roku 1850 se začaly stavět budovy zděné, a to z ručně vyrobených cihel o rozměrech 7x15x30 cm, ale na špatnou maltu, do které bylo přimícháno i bláto, a bez izolace proti spodní vodě.
Základy byly z říčního kamene o hloubce nejvíce 60 cm, okna o světlosti 80x100 cm, výška stropu podvalného, časem klenutého, 2,4 až 2,5 m, střecha převislá, krov hambálkový, kalenice česká, krytina došková, zřídka šindelová.
Stavělo se podle jednotného vzoru. Síň byla veskrz. Od hlavního vchodu ze dvora byla nejdřív „velká jizba“ s většími dveřmi. Dále byla kuchyň, vedle které „jizbička“ , sloužící za jídelnu i ložnici pro děvečky nebo děti . Někdy v této místnosti přebývali i výměnkáři“.
Kronika pak pokračuje popisem okolí těchto stavení, popisem chlévů, nádvoří , stodol a také hnojiště.
Po přečtení tohoto zápisu jsem si položil následující otázky:
1) Proč byly levné dřevěné sroubenky nahrazeny drahými zděnými domky?
2) Proč se v Hrabové nepoužívaly ke stavbě obytných domů nepálené „vepřovice“?
3) Kde se v okolí Hrabové produkovalo tak velké množství pálených cihel? Cihelna v Řepištích vznikla až vroce 1927.
4) Proč byly levné dřevěné stropy (podvaly) nahrazeny drahými klenutými?
5) Co to je „krov bambalkový“ a „kalenice česká“?
Pokud někdo ze čtenářů Hrabovských novin zná na tyto otázky odpovědi, rád je zveřejním.
18. 8. 2022 V.S.