Bedna na půdě

Nedávné úmrtí spolužáka Jaroslava Opěly mi připomnělo, že je čas udělat pořádek i v mém archivu. Z celé třídy již nás zůstalo jen několik chlapců, děvčat o něco více.

Člověk zanechá na tomto světě po sobě obvykle své potomky, někteří i majetek a téměř všichni hrob s daty narození a úmrtí. Čas od času si pozůstalí vzpomenou na svého drahého, obvykle při návštěvě jeho hrobu. To je vše.  Po mě navíc zůstane bedna s různými písemnostmi. V následujícím odstavci vysvětlím, proč.

  V posledních letech jsem se začal zajímat o to, jak své problémy řešily minulé generace.  Zjistil jsem, že jejich často draze nabyté zkušenosti mohou v určitých případech využít i jejich potomci.   Problém je v tom, že na tyto zkušenosti se rychle zapomíná.  Zachovávání potřebných, nejlépe písemných materiálů, je stále obtížnější.

Rozsah mých aktivit se zaměřuje především  na Hrabovou,  kde jsem prožil téměř celý svůj život. Je to z mého pohledu logické, pro širší působení  v rozsahu města, kraje, státu je zde mnoho, přemnoho jiných, kteří  k tomu mají potřebné vzdělání  a další nutné předpoklady.

Tolik úvodem, nyní k praktickým záležitostem. Vybral jsem si vhodnou bednu, kterou nyní naplňuji písemnými materiály, o kterých soudím, že by mohly zajímat místní amatérské „historiky“  dejme tomu za 50 let. Na dno jsem uložil rodokmen mé rodiny.  Pak některá vysvědčení ze školy, rodinné fotografie a další doklady osobního charakteru.

Následují dokumenty z veřejného života  z období r. 1968, článek Ludvíka Vaculíka "Dva tisíce slov", výtisky dočasníku okupačních vojsk s názvem „Zprávy“ a další různé materiály z tohoto mimořádného období našich dějin.

Následují výtisky odborných časopisů Hutník a Hutnické listy, kde jsem čas od času publikoval různé články s odborným zaměřením.

Pak dlouho nic. V r. 2014 jsem začal vydávat prostřednictvím internetu  Hrabovské noviny. První článek vyšel  23. března s názvem  „ODS a Hrabová“.  Pak následovaly další s různými názvy a různým obsahem.  Mnohé z nich v písemné podobě budou uschovány v mé bedně.

Také tam budou některé materiály z dalšího místního webu Hrabova.info. Zvláště ty, které vyvolaly polemiku mezi některými zdejšími aktivními občany.  Příkladně záležitosti kolem stavby Prodloužená Mostní. Může to být poučné  počtení  pro budoucí generace.

Nezapomněl jsem ani na oficiální web městského obvodu. Za cenné pokládám zápisy ze zastupitelstev, z komisí a výborů,  závěrečné účty  jakož i některé  materiály, související s dotazy občanů podle zákona č. 106/1999 Sb.

Pro budoucí místní amatérské historiky bude možná  zajímavá i složka s názvem „Korespodence“. Mimo jiné tam jsou dopisy, které jsme si vyměnili s mým spolužákem Jaroslavem Opělou a korespodence s magistrátem města Ostravy, kde je zdůvodnění, proč nemůže být po  Vilémovi Závadovi pojmenován parčík před budovou  městského obvodu.

Pro jistotu tam vložím i publikaci „Hrabová v období druhé světové války“, na jejímž vzniku jsem se podílel. Snad se do bedny vejde i unikátní mapa Hrabové z r. cca 1845.

V bedně budou i mé dvě nejoblíbenější knížky, a to povídky od Bohumila  Hrabala „Perlička na dně“  a sborník básní Viléma Závady s názvem „Kdo s básní zachází“ z r.1975. Je s věnováním pro jeho bývalého spolužáka a mého tchána Ladislava Linharta. Byl to výjimečný člověk, mnohé jsem se od něho naučil.

Do bedny vložím i unikátní výtisk časopisu s názvem „Hrabovský občasník“, který vyšel  v r. 2015. Je svým způsobem raritou, která nemá obdobu v žádném dalším městském obvodě. Také tam vložím mapu a stolní kalendář Hrabové na r. 2015, které díky tehdejšímu panu starostovi obdržely všechny domácnosti  našeho městského obvodu. Kalendář proto, že tam jsou historické  fotografie z různých míst Hrabové.

Poučím své potomky, aby tato bedna byla dána k dispozici budoucím zájemcům o historii Hrabové  (pokud se vyskytnou) asi tak 50 let po mém úmrtí. Tehdy bude mít tu správnou „historickou“ cenu.

3. 7. 2016    V.S.