Letošní oslavy založení města Ostravy

U oslav tohoto druhu se obvykle připomíná historie a nejdůležitější události, které ovlivnily život oslavence. Čím významnější jubileum (měřeno počtem let), tím exkurze do minulosti bývá zajímavější.

A 750 let života města  je příležitost výjimečná. Je dobře, že si to uvědomují i současní radní Ostravy  a připravují důstojný  program těchto oslav. Dobrým nápadem je  výstava historických dokumentů, která nyní putuje po městských obvodech. I další akce (přednášky, výstavy, koncerty, soutěže) svědčí o tom, že vedení města chápe správně význam této události. Za velmi záslužný čin radních  považuji i finanční podporu pro vznik různých  publikací, určenou i pro jednotlivé městské obvody. Této možnosti využila i Hrabová. A zásluhou pana Milana Slepičky vzniká publikace o minulosti naší obce.  

Dějiny Ostravy jsou unikátní v tom, že ze zcela bezvýznamné osady postupem času vznikla regionální metropole. Jak je to možné?

Když se nad tím zamyslím, nacházím zde několik významných  bodů. Především to byly aktivity mimořádné osobnosti  středověku,  olomouckého  biskupa Bruna ze Schauenburku.  Jeho přičiněním  do tehdejší zcela pusté a liduprázdné krajiny  přišli naši předkové. Vybudovali  zde své zemědělské usedlosti, zakládali rodiny, plodili potomky a po několik staletí  zde (na tehdejší poměry)  celkem spokojeně žili. Tak vzniklo důležité zázemí Ostravy.

Velká změna nastala objevem kamenného uhlí a rozvojem těžkého průmyslu v 19. století.  Malá a neznámá vesnička jménem Vítkovice se poměrně rychle změnila v průmyslovou oblast s vysokými pecemi, ocelárnami a válcovnami. Našlo zde zaměstnání nejenom místní obyvatelstvo, ale i přistěhovalci  z širokého okolí,  dokonce i z daleké  polské Haliče. Z poklidné zemědělské krajiny se stala průmyslová aglomerace. I v samotném městě vyrostly těžní věže, v nedalekém Přívoze železniční nádraží a život města se zcela změnil.

Pokud jde o Hrabovou, pochopitelně i tato dříve zemědělská vesnice byla těmito událostmi  významně zasažena. Z dlouhodobějšího hlediska dle mého soudu negativně.  Hlavně, pokud jde o selský stav.  Děti sedláků opouštěli „rodnou hroudu“ a hledali obživu jako námezdní dělníci na šachtách a v železárnách.  Zdejší statky často  měnily své majitele. Možná to bylo ovlivněno i  nepříliš úrodnou půdou. Nebo i mentalitou obyvatelstva následkem  přílišného přílivu „náplavy“ v posledních dvou staletích.

A jsme v dnešní Hrabové. Klasickou zemědělskou činností se již téměř nikdo  nezabývá. Určité zbytky těchto aktivit vykonávají cca dvě rodiny a místní zemědělství asi tímto končí. A i vše, co souvisí se selským stavem. Tedy konkrétně  s  celkovým přístupem  k životním hodnotám. Ten byl u sedláků vždy jiný ve srovnání s ostatními  vrstvami obyvatel. Tedy podstatně konzervativnější a zodpovědnější.

Netroufám si soudit, zdali je to dobře či špatně. Pouze konstatuji, že v blízkém okolí (Nová  a Stará Bělá, Krmelín, Proskovice, Polanka) je tomu poněkud  jinak. Zde je stále zemědělství významným faktorem, který ovlivňuje harakteristický vzhled krajiny, kde dominantní plochy polí a luk jsou  doplněny stavbami statků,  chalup a rodinných  domků. Stále je zde viditelný tzv. intravilán a extravilán. To se v Hrabové bohužel ztrácí. Klasická pole s polními plodinami jsou stále vzácnější, klasické zemědělské usedlosti již neexistují.

Hrabová se postupně mění v příměstskou aglomeraci, kde  všechny atraktivní plochy jsou postupně zastavovány rodinnými domky.

 Tento způsob existence je  motivován nynějším  módním trendem, že moderní člověk musí bydlet ve svém, pokud možno mimo město, mít dobré zaměstnání ve městě, posílat své děti do kvalitních  soukromých škol ve městě  a jezdit na dovolenou  nejlépe do Karibiku.

22. 4. 2017    V.S.