Naši čápi opět doma

Seděl jsem s manželkou v pondělí  3. dubna  jako každé odpoledne pod přístřeškem na naší zahradě, když asi cca v 16 hodin jsme  spatřili  na modré obloze čápa, letícího směrem od Pilíků na místo jejich  původního hnízda, které bohužel několik měsíců již neexistovalo.  Olše, sloužící mnoho let za podpěru hnízda,  podlehla  zubu času.

Naštěstí se nynější majitelé této usedlosti postarali o náhradu (betonový sloup) a na jeho vrcholu umístili původní hnízdo čápů.

Po průletu čápa v uvedené pondělí jsme s manželkou debatovali o tom, co by se stalo, kdyby čáp nenalezl původní domov. Co by si asi počal? Zklamaný by se obrátil a letěl nazpět do své domoviny? Co je vlastně pro čápa domovina? Hrabová, kde počne a porodí svá mláďata nebo daleká Afrika?

 Pak následovala pod přístřeškem na naší zahradě odborná diskuse, podle čeho se čáp řídí, když letí z Afriky na své hnízdo. Já jsem prosazoval názor, že letí podle magnetických siločár zeměkoule, naladí se na určitou frekvenci a tu sleduje až do svého hnízda v Hrabové. Do diskuse se zapojil i nyní, který prosazoval teorii, že čáp vnímá krajinu pod sebou a tím se řídí.

Nakonec diskuse jsme nerozluštili následující problém:  V  Hrabové se z vajíček vyklubají mláďata, rodiče je živí potravou z místních zdrojů, v určitou dobu je naučí létat a na podzim zde máme rodiče a děti.  Pak všichni odletí. Co se stane s rodiči? Doletí do tepla Afriky, kde jako důchodci dožijí svůj čapí život?

Jde o zajímavý problém, na který by mohli reagovat někteří  vzdělanějsích  spoluobčané.  Těch  Bc. a  Mgr. je i v Hrabové hodně, a to ze všech oborů.  Především by mě zajímalo zdůvodnění  místních vzdělanců na přesvědčení našich předků,  že čapí nosí děti.

7. 4. 2017    V.S.