Nedělní zamyšlení

Můj dnešní článek navazuje na včerejší úvahy o špatném stavu lesní cesty, vedoucí od Pilíků k Mitrovické kapličce. Pamatuji si ještě tuto cestu z dob před cca padesáti lety, jezdili jsme po ní s vozíkem a s tlakovými bombami  do tehdejší plynové stanice na okraji Mitrovic. Plynový sporák v kuchyni na metan byla tehdy velká vymoženost pro občany, bydlící v okolí  této stanice.

 Tehdy tato bývalá hráz bývalých rybníků byla celkem frekventovanou  spojnicí  mezi Novou Bělou a Hrabovou.

Popisovaná lesní cesta měla a má pro mě zcela specifickou atmosféru. Jako by mě k  ní něco přitahovalo a  spojovalo z velmi dalekou  minulostí.  Když jsem  chodil téměř každodenně rybařit na Pilíky, často jsem (když to nebralo) sroloval udice a šel se projít po této cestě až ke kapličce, zde jsem chvíli meditoval a kráčel nazpět.¨

Možná je to tím, že nedaleko od těchto míst, v Mitrovicích, měli před cca 200 lety statek mí prapředci  z matčiny strany a určitě navštěvovali i tato místa. A v těch složitostech genetické výbavy lidí se tyto dávné zážitky mých předků „vmontovaly“ i do mého mozku a proto je mi tato lesní cesta tak sympatická.

Ale jsem člověk dneška, uvažující velmi racionálně. A to takto:

Předpokládám že i lidé 21. století budou mít potřebu relaxace. A není lepší způsob odpočinku od celodenních starostí je pobyt v přírodě. Tedy úplně něco jiného než shon v kanceláři nebo někde ve fabrice.

 Pozorovat a vnímat okolní přírodu, poslouchat zpěv ptáčků, vzraní  sarančí (koníků), kvakání  žab, pískot komárů atd. A pozorovat přírodu, jak se probouzí ze zimního spánku, vůni kvetoucích stromů atd.

V podmínkách Hrabové jsou perspektivně dvě místa, kde si můžeme v nejbližší budoucnosti dopřát tohoto komfortu. Pro občany Šídlovce v parku, který nyní budují  dvě obětavé  „Janky“ a jejich pomocníci.   Pro občany střední a jižní části obce v oblasti Pilíků. Zde nyní končí průmyslová činnost Dolu Paskov a  je pouze na nás, co zde zůstane  pro naše potomky.

Na závěr popíší mou představu o lesní  cestě od Pilíků k Mitrovické kapličce. Především je nezbytné upravit její povrch. Pochopitelně žádnou tvrdou dlažbu, ale jemný štěrk, nejlépe říční z blízké  Ostravice. Třeba frakci 4-10 mm, přiměřeným způsobem zaválcovanou do jílovité podložní vrstvy. Na  této  cestě umožnit provoz pouze pro pěší a cyklisty.

Povolat odborníky, aby posoudili kvalitu stromů a keřů, rostoucích po obou stran této cesty. Ty nevhodné odstranit, ty perspektivní patřičně ošetřit.

Na vhodných místech instalovat lavičky. Posoudit možnost využití ruiny bývalé kompresorovny zemního plynu na jižní straně cesty jako odpočinkového zastřešeného koutku.

A  také vymyslet vhodný název pro tuto cestu. Já bych se přimlouval ji pojmenovat po našem občanovi Vladislavu Čermákovi, který obětoval svůj mladý život při osvobozovacích bojích v v roce 1945.

11.2.2018    V.S.