Publikace Historie obce Hrabová: Z nejstarších dějin (1)

První kapitolu  této publikace napsal její  iniciátor Martin Slepička a má název „Z nejstarších dějin Hrabové do roku 1538“. Soustředím  svou pozornost na zde řešené  velmi  aktuální téma, a to na problematiku první písemné zprávy o existenci naší obce.

 Není nic zvláštního na tom, že se občas mění názory historiků na minulé události.  Někdy to souvisí s novými objevy, ať již v písemné formě nebo s novými objevy  archeologů. Ale často také novým výkladem již známých skutečností. A to je náš případ.

Dlouho nebylo pochyb, že první písemná zmínka o Hrabové pochází z r. 1267, a je podložena známým testamentem biskupa Bruna. Shodli se na tom starší historikové, především  Jaroslav Bakala a Ladislav Hosák. Je to tak zaznamenáno i v naší obecní kronice,  sepsané  prvním kronikářem Hrabové  Zdeňkem Olivou v r. 1922.   

To platilo cca do r. 1997, kdy v nově vydaných dějinách Ostravy byl dřívější výklad závěti biskupa Bruna zpochybněn a  „rodný list“ Hrabové opraven na r. 1297. Přičinil se o to především  historik nastupující generace Karel  Jiřík a možná i další. Toto nové datum  (1297) je uvedeno i v publikaci „Sedm století obce Hrabová z roku 1997, kterou napsali její  autoři Eva Rohlová a Antonín Barcuch.

Ale vývoj názorů na obsah testamentu biskupa  Bruno pokračoval  a v nynější době významní  regionální historikové  (především dr. Tomáš Baletka a dr. Dalibor Janiš) ve svých odborných studiích prokázali, že v uvedené závěti  z r. 1267 je zmínka o Hrabové nezpochybnitelná.

Nyní nastala  prekérní situace:  V souvislosti s celoměstskými oslavami  se  mělo slavit i v Hrabové. Ale jaké jubileum?  720 nebo 750?

Martin Slepička z titulu své funkce předsedy letopisecké komise rozeslal již v září 2016  „Vyjádření historiků“, a to starostovi  obce, šéfredaktorovi HL, mediální, kulturní,  letopisecké komisi a i kronikáři obce, jakož i dalším občanům, kteří se zajímají o tyto záležitosti.   V tomto materiále je text  závěti biskupa Bruna  a stanoviska současných regionálních badatelů, podle kterých má být v  „rodném  listě“ Hrabové uveden  r. 1267. Jmenovitě vyjádření  dr. Dalibora Janiše, prof. Lumíra Dokoupila a dr. Jaroslava Davida.

Nikdo ze zodpovědných činitelů naší obce  však na uvedené skutečnosti nereagoval, a Hrabová slavila (velmi okázale a zdařile) ne 750, ale 720 let.

Nejde o žádný velký problém, pro běžného občana jsou tyto záležitosti zcela nevýznamné. Ale zůstává nezodpovězená otázka, proč vedení obce nereagovalo operativněji.

Nyní se vracím k vlastnímu textu úvodní  kapitoly této publikace o nejstarších dějinách obce. Má celkem 17 stran a je doplněn bohatým poznámkovým aparátem, který má 69 odkazů na různé písemné prameny a odbornou liteaturu.

 Tato práce Martina Slepičky je prvním  podrobným  zpracováním uvedeného období  z dávné minulosti  naší obce s využitím všech existujících archivních a jiných pramenů. Jde o období, kdy Hrabová byla součástí léna olomouckého biskupství.  Současníci, kteří se zajímají o děje minulé, si mohou při čtení tohoto textu  učinit konkrétní  představu o životě našich předků v těchto pradávných dobách.

 V  souladu s dosavadním bádáním historiků i autor uvedené publikace podpořil názor, že zdejší sídlo se slovanským názvem Hrabová  existovalo již před  kolonizačními aktivitami biskupa Bruna.   

Je  na místě připomenout i další aktivity Martina Slepičky v oblasti historického bádání.  Za pozornost stojí  jeho  bakalářská práce„Ikonografie církevních otců v českém středověkém umění“  a monografie „ Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské“, jakož i  jeho další  četné příspěvky do regionálních i jiných odborných časopisů a sborníků.  

Jako patriot Hrabové jsem hrdý na to, že v Hrabové i v současné době jsou občané z řad nejmladší generace,  kteří  se významně podílejí   na veřejné činnosti v uvedené oblasti.    

18. 9. 2017    V.S.

.