Úvahy o demokracii

Zdá se, že články, zveřejňované v minulosti v Hrabovských novinách zaujaly i nynějšího   čtenáře. Svědčí o tom statistika sledovanosti  mých webových stránek za včerejší den ( 149 návštěv).

Takže na dnešní den jsem vybral článek, zveřejněný v HN   před čtyřmi lety. Jeho obsah je stále aktuální. Má název „Úvahy o demokracii“ a možná  mé  životní  zážitky jsou totožny s mnoha jinými.  Takže čtěte:

              Má generace měla smůlu, že prožila valnou část svého produktivního života v reálném socializmu.

                Na jedné straně to nebylo špatné, všichni jsme měli přibližně stejný plat a nebyly obavy o zaměstnání. Zvlášť dobré to měla dělnická třída. Mohli schůzovat v pracovní době, klidně vynadat mistrovi, tykali vedoucím pracovníkům. Ti, co byli v lidový milicích si mohli zajet v pracovní době i zastřílet na střelnici a brali za to plat.

                Jen otrlé povahy snášely tehdejší buzeraci. Národ se dělil na straníky a nestraníky. Straníci to měli po všech stránkách dobré. Měli obvykle o něco vyšší plat, nomenklatura kádrů jim zaručovala slušnou kariéru v zaměstnání, děti mohly bez problémů studovat. Některé z těchto soudruhů potkávám ještě i dnes v Hrabové.

                Jedna vzpomínka za všechny. Zachtělo se nám na dovolenou do Jugoslávie. Přiznání devizového příslibu bylo podmíněno kladným posudkem stranického orgánu. Dodnes se stydím za to, jak jsem příslušnému stranickému funkcionáři sliboval, že se budu více politicky angažovat. Pak mi to podepsal a jeli jsme.

                Od těch dob uběhlo cca 30 let. Člověk by očekával, že v lidech je určitý pud sebezáchovy a že se budou snažit dělat vše, aby se staré pořádky nevrátily.

                Není tomu tak. Většina lidí konzumuje plnými doušky svobodu a demokracii a neuvědomuje si, že pro zachování svého nového životního stylu je nutno také něco dělat.

                Především se alespoň trochu angažovat ve veřejném životě. Pěstovat ryze soukromé zájmy, preferovat příjemný život svůj a své rodiny bez ohledu na to, co se děje ve veřejném prostoru, není dobré řešení.

                Vzniká tak příležitost pro různá individua, která dovedou volný politický  prostor dovedně využít pro své zájmy, které nemusí být v souladu se zájmy většiny obyvatel. A to jak v Praze, tak v Ostravě a možná i v Hrabové.

                Mezi mé oblíbené politické komentátory patří Jan Petránek. Před několika dny vysvětloval v televizi situaci na Ukrajině. Nepochybuji o pravdivosti jeho slov. Po  nedávných volbách  přiblížil tamní situaci takto: Na Podkarpadské Rusi ze šesti mandátů získala čtyři rodina Balogových, která si tam dělá co chce. Ukrajinu nadále ovládají oligarchové.

                Pevně věřím, že u nás tato situace nenastane. Ale co když ano?

Demokracie je systém, který tomu může zabránit. Ale nemusí. Hlavním nástrojem jsou svobodné volby, ze kterých vyjde na základě dobrého volebního programu vítěz. Jeho počínání a plnění volebních slibů však kontroluje /nebo má kontrolovat/ opozice. Tím je zajištěna veřejná kontrola výkonné moci.

                Systém funguje spolehlivě na úrovni parlamentu a možná i ve větších městech. Proč by nemohl fungovat i v menších městech a městských obvodech?

                Často se používá argument, že stavba chodníků nepodléhá ani pravé ani levé politice. Naprosto s tím nesouhlasím. I stavba chodníků má politický náboj. Možná by bylo za prostavěné peníze výhodnější postavit kulturní dům, kde by se mohli scházet občané a diskutovat o věcech veřejných.

                Tvrzení, že komunální politika je jiná jak politika celostátní vychází z předpokladu, že spokojenost lidí závisí pouze na perfektně vybudovaných chodnících. To je ale obrovský omyl.Lidé mají potřebu se spolupodílet na rozhodování o mnoha dalších věcech .Mimo jiné mají ústavou zaručené právo klást veřejné správě otázky a kriticky se vyjadřovat k rozhodnutím, o jejichž  správnosti nejsou přesvědčeni. Toto právo nefunguje automaticky. Občané, kteří mají potřebu ho uplatňovat, musí také pro to něco udělat.

                1.11.02014.   V.S.