10.9. 2024: Vzpomínka na bombardování Ostravy

Vzpomínka na bombardování Ostravy

Opět se mi tato událost vynořila z paměti při četbě článku Petra Lexy Přendíka v zářijovém čísle Jižních listů. Článek má název „Když smrt padala z nebes“ a je v něm popisováno bombardování Ostravy 29. srpna roku 1944.

Bydlel jsem tehdy s rodiči ve Staré Bělé. Letecký poplach byl tehdy jako mnohokrát předtím oznámen sirénou, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost, byl v roce 1944 vyhlašován často, a pak letadla nad námi ve velké výšce pouze proletěla.

Tentokrát to bylo jiné. Letadla letěla nízko, a po jejich přeletu se nad Ostravou začaly zvedat sloupy černého kouře s oranžovými záblesky. Teprve po určité době následovaly zvukové efekty výbuchů bomb.

Otec tehdy pracoval ve Vítkovických železárnách, jeho dopravním prostředkem bylo jízdní kolo, vrátil se krátce po bombardování, a přinesl o tom první zprávy.  Pak přijížděli další, a informovali především o hrůzách, které postihly nedaleký Zábřeh.

Druhý den ráno se vypravila parta kluků z naší ulice do nedalekého Zábřehu zjistit podrobnosti. Detaily z této návštěvy si pamatuji dodnes. V postižené oblasti byly stromy, tráva i cesta pokryty šedý prachem z rozdrcené omítky. Dojem z rozbitých domů byl pro nás šokující. Stržené stěny umožňovaly shlédnout vnitřky pokojů, ložnic i kuchyní, všude byly krátery po výbuších bomb. Dodnes mám v paměti pokroucené jízdní kolo, které výbuch bomby vymrštil do větví stromu, a udivila nás nepoškozená zavařeninová láhev, stojící uprostřed ulice.

Se zvědavostí devítiletého chlapce jsem navštívil i kapli zábřežského hřbitova. Pohled na neživá lidská těla, pokryta všudepřítomným šedým prachem, byl pro mne velkým zážitkem. Stále mám ten výjev před očima, i když od té doby již uplynulo osmdesát let.

Středa 11. září 2024          V.S.