12.11.2014: Další nejasnosti v historii Hrabové

                                                               Další nejasnost v minulosti Hrabové.

                V historických dokumentech, konkrétně v Zemských deskách, se poprvé připomínají Paskovské rybníky v r. 1538.  Tehdejší majitel paskovského panství, Jan z Pernštejna si tehdy obstaral „měřiče rybníků“ a půjčil jej pak dokonce císaři Ferdinandovi. Tak praví kronika města Paskova.

                Lze předpokládat, že brzy potom se začaly budovat  rybníky i v  Hrabové, která tehdy patřila majitelům paskovského panství. Dejme tomu, že se tak stalo během let 1550-1600. Příčinou byla bezesporu poptávka po rybím mase, které bylo asi v té době dobrou obchodní  komoditou. Tehdejší majitelé panství, soudě podle zachovaných písemných pramenů, byli většinou velmi dobří podnikatelé a všemožně se starali o maximální finanční výtěžnost z vlastněných území, někdy i na úkor nebohých poddaných.

                Podrobnosti o způsobu hospodaření na hrabovských rybnících v letech cca 1600 – 1800 mi nejsou známy. Rybníky ale zřejmě existovaly a prosperovaly. V opačném případě by je vrchnost zrušila a vzniklé plochy by byly využity  tradičním zemědělským způsobem.

                Konkrétní údaje o rybnících v Hrabové jsou až z r. 1845, a to v souvislosti se vznikem první katastrální mapy. Po geometrickém proměření území  se zjistilo, že rybníky zaujímají plochu 233 ha, což z tehdejší plochy Hrabové představovalo plných 23%.

                I když  plocha rybníků nebyla v celém rozsahu každoročně využívána k produkci ryb, přesto po podzimním výlovu muselo být množství ryb značné.

                Jen velmi hrubý odhad: Dejme tomu, že se slovilo ročně 100 ha rybníků s výtěžností 100 kg ryb na hektar, což mohou být velmi reálné hodnoty. Vylovilo se 10 tis. kg ryb a při průměrné hmotnosti 2 kg na kus to představuje 5 tisíc kaprů, štik, candátů a cejnů. Co si s tím majitelé rybníků počali?

                Můj tchán / ročník 1904/ mi vyprávěl, že ryby z Hrabové se vozily až do Vídně. Možná v 2. pol. 19. století po vybudování železnice Vídeň – Krakov. Tehdy byl možno živé ryby v sudech dopravit do Přívozu a pak snad po železnici do Vídně, pokud jim byl cestou zajištěn dostatek okysličené vody.

                Ale předtím? Určité množství se prodalo na trzích v okolních městečkách. A zbytek? Vždyť rybí maso se velmi rychle kazí.

                Vím, že řezníci a majitelé hospod si budovali ledárny, kde v dobře tepelně izolovaných místnostech a sklepích se v zimě uskladňovaly ledové kostky z místních rybníků a led vydržel velmi dlouho. Byla tato technologie využívána i k uskladňování rybího masa? Možná. Historické prameny však o tom mlčí.

                Každopádně je problém účelného využití značně vysoké rybí produkce z bývalých hrabovských rybníků dost nejasný.

                Pokud čtenáři Hrabovských novin by mohli přispět k jeho objasnění, bude to ke prospěchu poznání této zajímavé historie naší obce.

                12.11. 2014.     V.S.