14.12.2016: Z dávné historie Hrabové - pokračování č. 1

Z dávné minulosti Hrabové – pokr. č.1

Ve včerejší relaci o dávné minulosti Hrabové jsem se pokusil popsat toto sídlo v době před významným, možno říci revolučním obdobím, kterou byla kolonizace zdejších území  po r. cca 1270.  Iniciátorem byl  olomoucký biskup Bruno.

 Princip byl následující: Z tehdy přelidněných končin Německa byli zváni osadníci do našich řídce obydlených krajin a aby měli potřebnou motivaci, byly jim  poskytnuty určité výhody při přidělování půdy a při placení daní.

Organizačně a technicky to bylo řešeno výběrem schopných lokátorů, kteří provedli v německých krajinách  potřebný nábor, stanovili budoucí působiště osadníků, vyměřili jim potřebný počet lánů půdy a pravděpodobně pomohli při zajištění i základního vybavení, tj. osiva  a dobytka pro začátek. Za odměnu pak v založeném sídle lokátoři obdrželi zdarma pozemky a funkci fojta. Osadníci začali splácet biskupovi svůj „dluh“ až po určité době ve formě peněžních resp. naturálních daní.

Důvod, proč byla dávána do jisté míry  přednost zemědělcům z Německa byl asi v tom, že ve srovnání s místním obyvatelstvem ovládali Němci pokročilejší technologie, a to nejen zemědělské. Nebyl v tom zřejmě žádný jiný úmysl. Není také vyloučeno, že na kolonizaci se podílelo  i obyvatelstvo ze střední Moravy.

Mezi významná opatření patřilo i zavedení německého tzv. zákupního práva. Každý kolonista složil prostřednictvím lokátora určitou peněžní částku. Po usídlení a vypršení stanovené lhůty platil ročně z přidělených pozemků daň, a to buď penežní nebo naturální, pravděpodobně kombinaci obou.

Tento systém byl  podle všeho uplatněn i v již dříve založených vesnicích včetně Hrabové. Pravděpodobně v souvislosti s touto změnou byla i zde provedena „dekolonizace“, tj. přidělení doposud nevyužívaných pozemků novým osadníkům a u všech zaveden nový systém nájemného  vztahu obyvatel k půdě a placení daní.

Je dobře upozornit, že noví osadníci nebyli absolutními majiteli přidělených pozemků. Tím bylo i nadále olomoucké biskupství, které si ponechalo některé pravomoci nad kolonizovaným územím. Majetkové poměry ve vztahu k půdě  byly  velmi komplikované. Byly zde starší závazky z doby předkolonizační a i ty nové mohly mít různé formy od přímé podřízenosti biskupství přes různé prodeje a pronájmy.

 Biskup si část statků ponechal sobě pro provozní potřeby biskupství. Byly to tzv. stolní statky. Další statky sloužily pro výživu kanovníků. Největší počet statků rozdělil mezi členy své družiny. Majitelé těchto lén se nazývali manové a vůči biskupovi měli řadu povinností včetně těch vojenských. Tito manové mohli mít své majetky v různých obcích.  

Zdá se mi logické, že i v době po provedené dekolonizaci Hrabové, tedy po realizaci německého „zákupního práva“ byla i zde osobnost, která vykonávala povinnosti místní správy na celém území obce. Možná to byl příslušný lokátor, man,  možná někdo jiný, který k tomu měl pověření měl k tomu  lenního  pána, olomouckého biskupa.

Během kolonizačního procesu vznikly v tomto prostoru obce  Krmelín, Proskovice, Nová Bělá, Hrabůvka, Košatka, Čertova Lhotka, Vítkovice, Petřvaldík, Výškovice a v neposlední řadě i město Ostrava.

V příští relaci se pokusím o spekulaci, kolik asi mohlo být obyvatel v tehdejší Hrabové.

14. 12. 2016   V.S.