21.8. 2024: Můj 21. srpen 1968

Můj  21. srpen 1968

Zprávu o invazi vojsk Varšavské smlouvy jsem se dozvěděl ráno z rozhlasu. První bouřlivá diskuse byla na zastávce autobusu č. 20 na rohu Paskovské a Mostní ulice. Diskuse pokračovala i během jízdy a zmlkla u vratimovské brány NHKG.  Vjezdová závora ležela roztříštěna na kraji silnice a vratný nás informoval, že v noci vjelo do závodu několik tanků.

 Jeden z nich zaparkoval nedaleko ocelárny, kde jsem tehdy pracoval. Hlouček lidí kolem tanku diskutovali s jedním z tankistů.  Na otázku „proč jste přijeli“ odpovídal, že nás přijeli zachránit před kontrarevolucí a před západními imperialisty.

První dny po invazi byli téměř všichni zaměstnanci NHKG  jednotného názoru, že šlo o neoprávněný vpád cizích vojsk. Ale situace se brzy měnila. „Leninské  jádro KSČ“  obsadilo podnikový a závodní sekretariáty a začaly „kádrové změny“ od ředitele podniku až po mistry.

Zvlášť těžké to měli v následujících letech bývalí členové KSČ, a to nejen v zaměstnání. Režim se mstil „za hříchy rodičů“ i na dětech. I v přihlášce na střední a vysoké školy byla rubrika „Politická angažovanost rodičů“. Kdo uvedl, že před rokem 1968 byli rodiče v KSČ, ztrácel naději na přijetí.

S překvapením zjišťuji, jak rychle se na toto všechno zapomnělo, a jak nezodpovědně a lehkomyslně  se zachází s nabytou svobodou.

Středa 21. srpna 2024         V.S.