24.11.2015: Poznáváme jižní konec Hrabové

Poznáváme jižní konec Hrabové

Vsadím se, že někteří  obyvatelé Hrabové (zvláště ze Šídlovce ) nebyli vůbec (nebo alespoň v posledních letech) na procházce v jižní části Hrabové. I nyní na podzim bývají vhodné dny pro tento výlet, a to  pěšky nebo na kolech.

Pro pěší doporučuji jízdu autobusem na zastávku Bělská a pak po ulici stejného jména západním směrem. Cestou si lze prohlédnout Dům s pečovatelskou službou, určený i pro hrabovské seniory a  za potokem Ščucí  rozestavěné nové rodinné domy. Tito stavebníci si vybrali velmi dobře, je zde klid, v okoli  původní krajina bývalých rybníků. Zde  zahneme doleva na polní komunikaci označenou tabulkou „K Pilíkům“. Je to vlastně hráz bývalých rybníků Starý a Nový Hurt. Dnes v tomto areálu jsou rozhlehlé pastiny, na kterých spatříme desítky pasoucích se koňů z farmy pana Emila Moudrého. Tento  člověk si své příjmení zcela zaslouží, je nejen moudrý, ale i výjiměčný svým vztahem k přírodě. Hospodaří zde již velmi dlouho a doposud o jeho aktivitách ví jen málo občanů Hrabové. Škoda.

Pak přejdeme po mostku potok Ščučí a cesta nás přivede na křižovatku. Doprava pokračuje naše výletní trasa, doleva se dostataneme ke Statku se zdejší vyhlášenou restauraci.

 A teď poror! Pokud delší dobu nepršelo, můžeme pokračovat v chůzi k Pilíkům. Pokud je po dešti, je tato komunikace neschůdná a musíme svou procházku ukončit. Je to neuvěřitelné, že v Hrabové  existuje tak neudržovaná komunikace k celkem unikátním rybníkům, které se pyšní dokonce titulem Evropsky významná lokalita. Je neuvěřitelné, že se  problém této komunikace  nedostal na program jednání komise stavební, dopravní a ekologické rady zdejšího městského obvodu. Ve funkci předsedů této komise  se  v minulých letech vystřídali  pánové Toř, Horák, Novotný, Dudic, Trávníček a v současné době je předsedou pan Dvořák. Snad velmi aktivní  pan Stanislav Holiš si najde čas na procházku k Pilíkům a přednese tento problém na zasedání komise.   

Dnes je sucho, tak můžeme pokračovat v chůzi. Za několik minut vystoupáme na hráz rybníků. Jsou dva, každý má šířku 125m a délku 500m. Z ohrožených druhů živočichů zde žije potápka roháč a ledňáček. Evropsky významná je drobná rybka  hořavka duhová, která je unikátní tím,že klade své jikry do  žaberní dutiny zde žijících škeblí říčních.  Břehy nádrží jsou lemovány stromy a keři. Komunikace na hrázi je oboustanně osazena letitými duby a lípami. Hezké jsou výhledy směrem k Beskydám na dobře viditelnou Lysou horu.  Ve výletě můžeme pokračovat směrem k Mitrovicím. Opět musíme složitě překonávat nerovnosti komunikace. Tato má dokonce svého správce, je to městský obvod Hrabová. Správce včak  příliš o sjízdnost a schůdnost této lesní cesty dlouhodobě nejeví zájem.

Po překročení mostku přes Ščučí zahneme doprava a dostaneme se na konec Bělské. Po ní obejdeme rozsáhlé plochy zdejších pastvin a po hrázi mezi bývalými rybníky se dostaneme opět  do obytné části této ulice a po ní na autobusovou zastávku.

Jsem si jist, že nebudete litovat času, věnovanému tétoto procházce. V duchu si můžete představit i dřívější tvář této krajiny. Vilém Závada o ní  napsal následující verše:

„Plavala Hrabová, rodná má dědina, jak slípka divká na vodě rybníků. Zdaleka svítila stříbrná hladina, nad ní se vznášely myšlenky poutníků. Vyschlé jsou rybníky, nezní tu racka smích, do hlíny hnědavé rádlo se zarývá. Jen duby staleté šumí dál na hrázích, v duši mé chvěje se hlubina zářivá“.

24. 11. 2015.  V.S.