25.5.2015: Vilém Závada a hrabovská kronika

Vilém Závada a hrabovská kronika.

Vilém Závada ve svých vzpomínkách na Hrabovou vypravuje, jak jeho a dalšího hrabovského chlapce Vojtěcha Pospěcha připravoval místní farář Josef Řezáč na vstup do třetí třídy gymnázia. Později, již jako student, Vilém Závada podobnou službu poskytl místním chlapcům Václavu Pastorovi a Eduardu Golkovi.

V hrabovské kronice jsou líčeny osudy všech  těchto studentů takto:

Vojtěch Pospěch, učitel.

Narodil se 20. 3. 1904 jako syn Vojtěcha Pospěcha, hlídače kotlů ve Vítkovických železárnách, č. p. 157, a Františky, roz. Cikánkové. Studoval na gymnáziu v Mor. Ostravě, kdež maturoval v r. 1923. Vyučoval krátký čas na obecní škole v Hrabové, ale podlehl záhy zákeřné chorobě a zemřel 12. 12. 1923.

Měl nevšední nadání pro hudbu a již jako chlapec ovládl několik hudebních nástrojů a řídil žákovskou kapelu, zřízenou farářem Josefem Řezáčem. Později vynikal i v teorii hudební a hrával v kostele na varhany při bohoslužbách. O jeho vynikajících vlohách pro studium svědčí, že s pomocí výše jmenovaného faráře udělal zkoušku přímo do 3. třídy gymnazijní. Pro svou milou povahu byl všemi oblíben, zvláště od spolku republikánského dorostu, kde nacvičoval hudební čísla k akademiím, dožínkové oslavě apod.

JuDr. Václav Pastor, soudce/zkráceně/.

Narodil se 25. 8. 1901 jako syn Jana Pastora, horníka na jámě Hlubina, bytem č.p. 86. Po vyjití 4 tříd obecní školy v Hrabové chodil 4 třídy do německé obecní školy ve Vratimově. Studoval na klasickém gymnáziu v Mor. Ostravě a na právnické fakultě KU v Praze, kde v r. 1923 byl prohlášen doktorem práv. Gymnázium studoval jako privatista při svém zaměstnání jako horník až do 7. třídy a pak jako řádný žák. V letech 1915 až 1918 byl zaměstnán jako dělník na jámě Hlubina a ve Vítkovických železárnách.

Od r. 1932 působil jako právní praktikant a od r. 1935 jako soudce u krajského soudu v Mor. Ostravě.

Eduard Golka, profesor/zkráceně/.

Narodil se 8. 12. 1904 jako syn Aloise Golky, horníka z č.p.  142. Byl také horníkem. Při svém zaměstnání studoval privátně a vykonal v r. 1925 přijímací zkoušku přímo do 7. třídy gymnázia v Mor. Ostravě, kde v r. 1927 maturoval. O prázdninách vrátil se do práce, aby pak studoval na filozofické fakultě KU v Praze. I tu pomáhal si všelijak. Na chvíli stačily úspory, pak si pomáhal korekturami, kondicemi atd. Tímto způsobem nastřádal si úspory, takže mohl dále se věnovati studiu a své zálibě lingvistické italské, španělské a francouzské.

Působí v Uherském Brodě jako profesor čsl. reálného  gymnázia.

O Vilému Závadovi napsal kronikář Zdeněk Oliva v třicátých letech minulého století toto:

Narodil se 22. 5. 1905 jako syn Karla Závady, hutníka z č. p. 29. Studoval na gymnáziu v Mor. Ostravě, kde složil maturitní zkoušku s vyznamenáním v r. 1923. Dále studoval na Karlově univerzitě v Praze, kdež dosáhl v r. 1931 doktorátu na základě disertační práce „O životě a díle Václava Šolce“ a po příslušných zkouškách doktorských z oboru slovanské filologie, z dějin literatury československé a světové a z dějin filosofie. Byl činný jako redaktor Rozprav Aventina a Listů pro umění a kritiku. Nyní působí v Univerzitní knihovně v Praze a mimo to externě v redakci Českého slova jako divadelní a literární referent. Vydal knižně tři knihy básní: Panichida, Pašijový den a Cesta pěšky. Panichida byla poctěna cenou Zemského výboru moravského.

25. 2. 2015.   V. S.