28.2.2020: Hrabovské rybníky poněkud jinak

Hrabovské rybníky poněkud jinak

Často se setkávám s poněkud zkresleným pohledem na dřívější doby, kdy na velké části Hrabové existovaly rybníky.

Svým způsobem se  o to zasloužil i Petr Bezruč a Vilém Závada. Ve svých básnických sbírkách velmi působivě líčili poetičnost těchto rybníků. Různé, veskrze idylické vzpomínky na tyto rybníky se zachovaly i v ústním podání.

Ale byla zde i negativa, a to nemoci, způsobované komáry a nedostatkem kvalitní pitné vody. Podrobně o tom píše ve svých vzpomínkách MUDr. Josef Adámek, zdejší obvodní  lékař.

„Nejrozšířenější nemocí v našem kraji za dřívějších časů byla „psina“. Panovala u nás každoročně, a sice v létě, když byly rybníky Hrabovské naplněny na nejvyšší  míru a když slunko se opíralo do rezavých bažin podél rybničních hrází, které bývaly pařeništěm komárů - nosičů nákazy. Tomu se ovšem tenkrát nerozumělo a nevědělo se,  že psina se učeně jmenuje malárie a že ji přenášejí komáři, líhnoucí se v močálech našeho kraje.

Psina byla ošklivá nemoc. Sám jsem ji prodělal a pamatuji se velmi dobře na její hrůzy. Z čista jasna, jakoby hrom udeřil, začalo to s člověkem pytlovat a třást. Zimnice se hlásila nejdříve. Asi za půl hodiny začala stoupat horečka. Na druhý den nic, jen velká slabost. Zato příštího dne se celá hrůza opakovala. Tak  to trvalo několik týdnů. Někdy se přidružily i různé komplikace, jako zduření jater,  žloutenka, vodnatelnost a  někdy i smrt.

A když jsme u té hrabovské vody!  Velká bolest a také paradox! Tolik vody všude a přece žádné dobré pitné. Všude sama rezavka. Důsledkem byl břišní tyf. Nemoc, která si v obci vyžádala každoročně celou řadu obětí.“

Nedávno jsem si připomněl tyto věty při zdůvodňování nutnosti  zachovat Pilíky jako „vzpomínku na   minulost obce“.

Pochopitelně, dnes již ty dvě vodní nádrže, Pilík 4 a Pilík 5, neohrozí  zdraví zdejších obyvatel. Ale zastánci jejich zachování by si měli najít lepší argumenty.  

28. 2. 2020    V.S.