29.10.2014: Naše Mařenka

                                                           Naše Mařenka.

            S Mařenkou Ličkovou se znám již 65 let. Jsme stejný ročník narození a chodili jsme spolu do střední školy v Hrabové. Všechny děti ji záviděly, že to má kousek, bydleli totiž v chaloupce vedle dřívější drogerie směrem k Farské ulici.

            Mám ji před očima, když jsme tuto školu opouštěli: hezká, dobře vyvinutá dívka s černými vlasy, upravenými do copů. Pak se naše cesty nadlouho rozešly. Mařenka pracovala ve Vítkovických železárnách, Betře – Prefě a nakonec v obchodě na jižním konci Hrabové.

             V r. 1954 se provdala za Břetislava Stárka a žili v rodinném domku na Bělské ulici. Vychovali tři děti. Po smrti manžela  žije Mařenka v tomto domku sama. Čas od času ji navštěvuji, vzpomínáme na zašlé časy a probíráme i současnost Hrabové.

            Po sametové revoluci se Břeťa Stárek výjimečným způsobem zasloužil o vznik samostatného městského obvodu a několik volebních období byl členem zastupitelstva.

            V Nové huti, kde mnoho let pracoval, se věnoval rozborům spotřeb energií v jednotlivých hutnických povozech. Své zkušenosti přenesl i do práce na městském obvodě a sledoval spotřeby energií v jednotlivých objektech ve vlastnictví obce. Přitom bylo zapotřebí v určitý den provést kontrolu několika desítek elektroměrů na různých místech obce. Nebylo to jednoduché, tehdy městský obvod vlastnil i veřejné osvětlení. A Mařenka přitom vydatně pomáhala.

            Její hvězdná chvíle nastala při delimitaci vítkovického hřbitova, do jehož správy patři i hřbitov v Hrabové. Evidence hrobů byla v tak dezolátním stavu, že nebylo vůbec možno vybírat poplatky za hrobová místa.A nastoupila Mařenka, výborný znalec místních rodin jak v současnosti tak v minulosti.Výsledkem dvouměsíční práce byl podrobný plán, kde byly zakresleny všechny hroby včetně jmen současných majitelů.

            Při besedách s Mařenkou obdivuji, že jen přiměřeně hovoří o svých nemocech, své rodině a jen někdy se kriticky zmiňuje o ostatních. Což je u starších klidí skutečně výjimečné.

            Mařenka má vztah i k současné technice. V základních úkonech ovládá počítač, umí na televizní obrazovce přehrát CD i DVD.

             Když ji něco zaujme, dovede korespondovat z různými organizacemi a neznámými lidmi, jen aby přišla na kloub daného problému. Při poslední návštěvě mi ukázala neobvyklý porcelánový předmět, připomínající popelník s otázkou: jestlipak víš, k čemu to je? Poslala to do televize jako proprietu k připravované soutěži. Obdržela poděkování s fotografií Pavla Zedníčka s jeho vlastnoručním podpisem. Ten předmět nebyl popelník, ale pomůcka, která se kdysi používala při vaření mléka, aby toto nevyskypělo. Taková je Mařenka.

            Během předposlední návštěvy náhle zazvonil u vrátek městský policista. Můj známý, s kterým se často setkávám, když jsem na rybách na Pilících. A dozvěděl jsem se, že Mařenku pravidelně navštěvuje již několik let, když projíždí po Bělské. Oba si tykali a měli si co říci. Někdy přijdou na kávu nebo čaj i další kolegové. Vůbec nešlo o porušení pravidel služby.

Naopak, velitel této jednotky může být spokojen, jak jeho muži naprosto neformálně a profesionálně navazují přátelský styk s místními lidmi. Což je u městské policie nezbytné. Možná i proto je v Hrabové minimální počet trestních činů a přestupků. Taková je Mařenka.

            Mařenka je již mnoho let členkou místního sdružení ODS, pravidelně zasedá ve volebních komisích, Je zbožnou katoličkou a nikdy to netajila. Po mnoho let pravidelně organizovala setkání spolužáků ze střední školy.

            Mařenka Stárková je výjimečný člověk, který zasluhuje naši úctu a obdiv.

            28..10. 2014     V.S.