Procházka k Pilíkům

Je hezký sluneční den, úterý 21. října 2014. Rozhodl jsem se po delší době navštívít nedaleké Pilíky.

             Polní cesta, označena modru tabulkou s názvem“ Pilíky“ byla stejně blátivá a nepříliš schůdná jako vždycky. Po levé straně betonový kanál s odpadní vodou, po pravé straně keře a náletová zeleň.

             Míjím budovu čerpací stanice a trafostanice a po mírném stoupání již vidím vlevo vodní hladinu nádrže č. 1. Zde je cesta lemována po obou stranách statnými duby a lípami.

             Následuje nádrž č.2. Nikde žádný rybář. Není se co divit. Poté, co do nádrží začala prosakovat odpadní voda s nedalekého kaliště, není již není tento rybářský revír rybáři příliš vyhledáván.

            Pokračuji v chůzi, po levé straně je budova čerpačky č.2  a lesní cesta vede dál směrem k Mitrovicím.

            Pohodlné chůzi překáží jámy plné vody. Svého času jsem zjišťoval, kdo je majitelem této lesní komunikace. Město Ostrava a správcem je městský obvod Hrabová. Nedá se říci, že by se správce k této nemovitosti choval „s péči řádného hospodáře“. Naštěstí není příliš frekventována, používají ji pouze nahodilí návštěvníci, rybáři a turisté.  Uvažuji o tom, zda by nepomohlo zde umístit tabulku, která by informovala, kdo je zodpovědný za špatný stav komunikace. Před časem jsem na tuto skutečnost upozorňoval pana starostu, ale bez výsledku. Později jsem se dozvěděl, že pohyb zde je „na vlastní nebezpečí.“

             Po levé straně míjím zbořeniště malého objektu.  Vzpomněl jsem si na událost asi před padesáti lety. Tehdy jsem po této lesní cestě jezdil s vozíkem a tlakovými láhvemi  pro zemní plyn do tlakové stanice, která stála v místě dnešního přemostění Místecké. Často mě doprovázely mé dvě malé děti,  které  tento již tehdy opuštěný objekt přitahoval a chvíli jsme se zde vždycky zdrželi.

             Mnou tehdy používané cesty, v minulosti hráze bývalých rybníků, byly ve velmi dobrém stavu.

            Zemní plyn z tlakové stanice využívali lidé se širokého okolí k vaření ve svých domácnostech.  Jednou jsem zde potkal bratrance, který bydlel na konci Staré Bělé. Vozík s plynem měl připevněn k bicyklu.  Deset km z vozíkem sem, deset km domů.

            Dvě láhve metanu vydržely k vaření asi měsíc. K plnění a přepravě se používaly vyřazené tlakové kyslíkové láhve sloužící ke svařování. Na osvědčení o tlakových zkouškách se tehdy nikdo neptal.

             O metan  přestal být později zájem, protože se začal rozvážet propan-butan, který vydržel k vaření podstatně delší dobu a přepravní láhve měly různou velikost.

            Na konci lesní cesty je můstek přes Ščučí, obracím se  a jdu domů.  Dříve jsem ke zpáteční cestě využíval komunikaci po levém břehu Ščučí, nyní to není možné, protože v trase této cesty se buduje kanalizační přípojka, spojující Novou Bělou s Hrabovou.

            Cestou domů uvažuji o zodpovědnosti majitelů zdejších místních komunikací za jejich stav. U lesní cesty je majitel a správce znám, u komunikace v sousedství nádrží je majitelem OKD a je celkem v dobrém stavu.

             Po příchodu domů sedám k počítači a zjišťuji vlastnictví komunikace, opatřené místní tabulí „Pilíky“. Doposud jsem se domníval, že majitelem této komunikace je OKD.

            K mému překvapení zjišťuji, že tato cesta ani přilehlý betonový kanál nejsou vedeny v katastru nemovitostí. Jde o území zvané „Na rybnících“. Kdysi patřilo Pastvinářskému družstvu, později zde hospodařilo JZD. Nyní tyto pozemky vlastní fyzická osoba. Komunikace je tedy černou stavbou. Za její špatný stav nenese asi nikdo přímou zodpovědnost. Vůbec nechápu, proč je označena úřední tabulkou s názvem „Pilíky.“

            Původní komunikace, po které jsem kdysi jezdil s dětmi pro zemní plyn, je asi 20 m jižním směrem, dnes zčásti zasypaná haldou.

            Na dobrý  pocit při pohybu v krajině má nemalý vliv i stav používaných komunikací. V oblasti „Pilíků“ nic moc.

            21.10.2014.    V.S.