Pamětní kniha obce Hrabová II - pokračování č. 3

                         Pamětní  kniha  obce  Hrabová II – pokračování č. 3.

                                                                   Úvod.

Od posledního záznamu do kroniky uplynulo 16 let. Za tu dobu se změnilo mnohé. Prožili jsme těžká léta hitlerovské okupace a druhou světovou válku.

Od roku 1945 prožíváme ohromnou změnu společenského života. Celý život v naší zemi prodělává velký a rychlý přerod. Mění se způsob života, mění se způsob výroby i nazírání lidí.

Stejně velké změny prodělávala i naše obec. Od 1. července 1941 přestala býti samostatnou jednotkou a stala se součásti Ostravy s Novou a Starou Bělou, Výškovicemi a několika dalšími slezskými vesnicemi. Počet obytných budov neobyčejně vzrostl. Stějně tak zvýšil se počet obyvatelstva a to přílivem nových rodin nastěhovaných do nových domů postavených Vítkovickými železárnami na Šídlovci.

V době okupace byly obecní kroniky zkonfiskovány a odvezeny na neznámé místo. O kronice se nevědělo, kde se nachází a mezi občany bylo všeobecné mínění, že kronika propadla skáze. Později, už v poválečných letech bylo zjištěno, že kronika byla převezena z archivního skladu na Hukvaldech do Brna, odtud do ostravského musea, kde ji náhodou objevil knihovník naší obce Antonín Konvička při prohlížení památností. Tak se dostala znovu do naší obce v r. 1951.

Po skončené válce, v záplavě ohromných změn i v zápalu nového života nebylo pomyšlení na psaní kroniky. Bývalý kronikář Zdeněk Oliva musel přerušiti svou práci na počátku září 1939 pro válečné události. Ve válečných letech 1942 a 1943 pak kroniku znovu z pověření Archivního úřadu města Ostravy převzal. Po osvobození nemohl pokračovati v dalším vedení záznamů, protože v r. 1946, po dlouhotrvající chorobě, oslepl. A tak obec zůstala bez kronikáře. Nebylo nikoho, kdo by zaznamenával důležité události o životě a práci hrabovských obyvatel. Zprvu se také nevědělo, povedou –li se kroniky odděleně v jednotlivých částech města, nebo bude kronika psána ústředně jen jedna. Po úředním rozhodnutí min. informací a osvěty ze dne 30.11. 1950 pokračovati dále v psaní kronik odděleně, snažili se někteří činovníci Národního výboru získat pro tuto práci některého člověka srostlého s hrabovskými poměry. Nebylo to snadné. Někteří odmítali, jiní nemohli. Až teprve dne 22.11. 1955 byl jsem já, Štěpán Janša, jmenován Obvodním národním výborem v Hrabové kronikářem obce. Současně byli jmenováni: Antonín Konvička, osvětový inspektor ideovým spolupracovníkem, Milada Paličková, úřednice Národního výboru dokumentátorem a Bohumil Kolich, malíř, který psal kroniku odpočátku, písařem kroniky.

Na schůzce s početným kolektivem občanů dne 2. prosince 1955 bylo dohodnuto zameškané období zpracovati ve třech částech:

1. doba okupace a druhé světové války

2. poválečná léta do února 1948

3. únor 1948, období první čsl. pětiletky a r. 1954.

Rok 1955 a další léta budou zpracována běžně. Záznamy budou čerpány z obecních spisů, protokolů spolků, politických a jiných organizací, ze zpráv závodů a z pamětí občanů.

                                 Životopis kronikáře a spolupracovníků.

Já, Štěpán Janša, narodil jsem se 19.12. 1906 v Hrabové, ve které žiji od svého narození.  Vyrůstal jsem v prostředí sociální bídy společně s rodiči, osmi sourozenci a dědečkem. Výdělek otce, který byl zaměstnán jako dělník u závodní dráhy Vítkovických železáren, byl velmi malý a spolu s výnosem ze 60-ti arů půdy tvořil chudý zdroj příjmů pro 12 osob.

Po vyjití tří tříd měšťanské školy ve Vratimově vyučil jsem se modelářem v „Agrofeře“ v Kunčicích a při tomto řemesle jsem pracoval s přerušením let hospodářské krise 1931 – 1935 až do svého zatčení v roce 1941. Nyní pracuji v technické kontrole v šamotárně Vít. železáren.  Jako 16-ti letý chlapec začal jsem pěstovat tělovýchovu v Dělnické tělocvičné jednotě a to mě přivedlo do sociálně demokratické strany. Tam jsem byl organizován od 22-ti let a po 6 let jsem byl předsedou místní organizace.

V době hitlerovské okupace zúčastnil jsem se ilegální činnosti, za kterou jsem byl vězněn od 30. října 1941 do konce války. V Breslau – Vratislavi mě odsoudili na 6 let do káznice. Trest jsem odpykával v několika žalářích a na konci války jsem byl v koncentračním táboře Zelle v severovýchodním Německu.

Po skončené válce vrátil jsem se s těžkou duševní stísněnosti. Ke kronikářské práci v obci byl jsem přiveden knihovníkem Antonínem Konvičkou, Františkem Šostým, předsedou Obvodního národního výboru a tajemníkem Josefem Mazákem. Pro nedostatek odborných znalostí a občas se dostavující duševní stísněnosti rozhodoval jsem se pro tuto práci velmi těžce.

Antonín Konvička: narodil jsem se 29. ledna 1903 v Čeladné, jako syn zemědělské dělnice. Matka byla úplně nemajetná. Moje mládí byl život chudého hocha na vesnici. Vychodil jsem obecnou školu. Po vyjití školy v lednu 1917, učil jsem se slévačem v pobočném závodě firmy Ferrum v Čeladné. Bylo to v nejhorší době první světové války. Na podzim r. 1921 byl závod zrušen a já zůstal bez zaměstnání. V červnu 1924 byl jsem přijat jako odlévač ocele do závodu Nová ocelárna ve Vítkovických železárnách.

V letech 1925 – 26 konal jsem aktivní vojenskou službu, která mi byla pro život značným přínosem. Po příchodu z vojny byl jsem znovu přijat do Vítkovických železáren do práce.

V červnu 1932 jsem se oženil. Vzal jsem si děvče z chudé rodiny a jsem otcem dvou synů.

V červnu 1932 v důsledku rostoucí hospodářské krise byl jsem z práce propuštěn a octl se podruhé v životě bez práce. Po celé 4 roky zaměstnával jsem se vázání knih amatérským způsobem. V roce 1936 byl jsem znovu přijat do Vítkovických železáren, kde jsem pracoval až do října 1950. Již jako učeň jsem se zajímal o sociálně demokratické hnutí. Po převratě zúčastňoval jsem se politického života a byl aktivním členem Dělnické tělovýchovné jednoty.

Po příchodu z vojny zajímal jsem se více o kulturu než o politiku. Po formálním rozchodu se soc.dem. stranou rozešel jsem  se s ní  i vnitřně a začal mít zájem o hnutí komunistické. V době krise byl jsem členem akčního výboru nezaměstnaných jako indiferentní.

V roce 1936 přestěhoval jsem se do Hrabové z důvodů, abych byl blíže pracovišti. Válku jsem prožíval jako převážná část českých dělníků. Z akcí proti fašismu jsem se zúčastňoval rozšiřování letáků a podporových sbírek pro rodiny zatčených soudruhů. Po osvobození zapojil jsem se ihned do práce ve svém dosavadním závodě. 16. května 1945 vstoupil jsem do komunistické strany československé. V roce 1950 bylo mi nabídnuto místo okresního knihovnického inspektora při JNV v Ostravě, které jsem nastoupil začátkem října a které zastávám dodnes. Vedle svého povolání vedu odbočku krajské lidové knihovny v Hrabové.

Já, Milada Paličková, rozená Cholotová, narodila jsem se 15.6. 1925 v Hrabové. Bylo nás pět sourozenců odkázaných i s matkou na skromný výdělek otce, zaměstnaného ve vratimovské celulosce. Pro nemoc nohy nemohla jsem navštěvovat měšťanskou školu a vychodila jsem 5 ti třídní obecnou školu v Hrabové.

V 16 ti letech nastoupila jsem do zaměstnání v cementárně Bohumila Olšanského jako brusička umělého kamene. Práce nesloužila mému zdraví, tak jsem ji musela po dlouhotrvající nemoci opustit. Od r. 1953 jsem zaměstnána na Obv. N.V. jako úřednice. Jsem vdaná, mám 2 chlapce ve věku 11ti a pěti let. Polioticky jsem organizována v KSČ.

Já, Kolich Bohumil,  narodil jsem se 26. dubna 1899 v Hrabové jako nejstarší z devíti dětí. Pocházím z rodiny výlučně dělnické – socialistické. Otec  byl zaměstnán ve Vítkovických železárnách jako přední dělník, kotlář-montér v kotlárně.

Navštěvoval jsem měšťanskou školu ve Vítkovicích, byl jsem jedním z prvních českých žáků. Po dokončení měšťanské školy nastoupil jsem do učení na malíře pokojů. Vyučiv se, byl jsm v roce 1917 odveden – bylo to v době první světové války – a nastoupil vojenskou službu u jezdeckého pluku hulánů ve Lvově. Odtud přemístili mne na ruskou frontu. Tam onemocněl jsem na kloubové revma a odeslán do nemocnice ve Lvově a odtud po 6ti měsících do lázní Trenčanské Teplice, kde mne zastihl státní převrat. Po návratu domů nastoupil jsem službu u právě se tvořící Národní gardy v Ostravě a v jejich řadách jsem se zúčastnil bojů proti Polákům na Těšínsku.

Na jaře v 19.roce můj ročník demobilizoval, aby v létě šel znovu k odvodu, při kterém byl jsem odveden. Vojenskou službu konal jsem v Košicích. Po 10ti měsíční službě byl jsem propuštěn, aby za měsíc byl znovu povolán do zbraně na dobu 6 týdnů.

V roce 1923 jsem se oženil a z manželství se narodily 3 děti – děvče a dva hoši. Ženu vzal jsem si rovněž z dělnické socialistické rodiny. V r. 1923 založil jsem si samostatnou živnost malířskou. Provozoval jsem ji až do roku 1950, kdy mě srdeční choroba přiměla, abych se jí vzdal. Nastoupil jsem zaměstnání u stavebních závodů v Ostravě II. Byl to závod na opravu těžkých stavebních strojů. Tam jsem byl zaměstnán jako propagační malíř. Srdeční choroba způsobila, že od jarních měsíců 1957 byl jsem předčasně dán do důchodu.

Po stránce politické působil jsem v soc.dem. straně a v DTJ až do jejího sloučení s komunistickou stranou. Organizován jsem v KSČ v závodě Důl Vítězný únor. Zajímám se o umění a historii obce a proto mě těší, že v psaní kroniky, kterou píši od počátku, mohu pokračovati.

 

                          Stav obce a život v ní v době převzetí kroniky.

                                                 ( k 31.12. 1955)

Obec je součásti města Ostravy, které je zároveň krajským městem. Od posledního popisu na počátku kroniky se změnila tvářnost obce vybudováním sídliště Vítkovických železáren Klementa Gottwalda, zvaného Šídlovec, podle stejně nazvaného rybníka, na němž je postaven.

Výstavbou Nové huti Klementa Gottwalda v Kunčicích byla přemístěna železniční trať Kunčice – Český Těšín zčásti i na území Závodí. V důsledku toho zbořeny domky Jana Gurného č. 56, Jos. Kuče č. 172, Ant. Štěrby č. 186 a Fr. Svobody č. 305.

Mimo to byla vybudována, po pravém břehu řeky Ostravice  nová silnice, spojující Kunčice s Vratimovem, protože silnice původní, vedoucí územím výstavby, byla zrušena.

Prodloužením elektrické dráhy VŽKG  tak zvané „komárek“ získala obec lepší spojení s centrem města. Kromě toho je  spojení  s Vítkovicemi autobusovou linkou Ostravského dopravního podniku.

Telefonicky je obec zapojena asi 10ti účastníky na ostravskou telefonní ústřednu, mimo řady vedoucích pracovníků VŽKG, napojených na podnikovu ústřednu.

Protože obec je od r. 1941 součástí města, byla orientačně rozdělena ulicemi, jejíž názvy byly po osvobození přizpůsobeny současným poměrům. Rozdělení je z části převzato z návrhu obecního zastupitelstva z r. 1937.

K 31.12 1955 je v Hrabové 593 zděných domů, převážně krytých eternitem, z nichž je několik desítek jedno a dvouposchoďových.

Březový lesík u hřbitova je oplocen drátěným pletivem a přeměněn v urnový háj. V pozadí zahrady mrtvých stojí pomník padlých bojovníků z druhé světové války.

Vyvýšena planina na jižní straně hřbitova, zvaná „Prašivka“, na níž rostlo od nepaměti jen ostí a bodláčí, byla někdy v r. 1936 zúrodněna. Byla osazena užitkovým a ozdobným stromovím mladým rolníkem Ant. Adámkem č.43, jehož otec ji krátce předtím koupil od Jos. Krautwursta.

Obyvatelstvo. V obci žije 5.050 stálých obyvatel národnosti české a 1.033 osob s přechodným bydlištěm, zaměstnaných v různých podnicích v Ostravě. Z celkového počtu je 120 osob, vč. rodinných příslušníků, kteří patří do skupiny samostatných zemědělců a živnostníků. Ostatní, dělníci a z menší části úředníci, jsou v zaměstnaneckém poměru. Pracují ponejvíce ve VŽKG, NHKG, ve Slezských papírnách ve Vratimově, na šachtách, v Uhelném průzkumu, v místních národních podnicích, ve veřejných službách a podobně.

Politický a veřejný život. Obec spravuje 48 členný Obvodní národní výbor, zvolený ve volbách v r. 1954, jehož práce je usnadňována činností 11ti stálých a 3 pomocných komisí. Jedinou politickou stranou  v místě je Komunistická strana československa, čítající 1.210 členů. Ostatní strany Národní fronty nebyly po únoru 1948 založeny. Z masových organizací jsou zde: Svaz československo-sovětského přátelství, Sokol, Svaz protipožární ochrany, Výbor žen, Čsl.červený kříž a Svaz protifašistických bojovníků.

Průmysl a živnosti. Průmyslové závody v obci jsou vesměs ve správě národních podniků. Uhelný průzkum, postavený v letech 1953-55, zjišťuje v kůře zemské ložiska uhlí. Výzkum provádí pomocí vrtných věží, roztroušených na různých místech Ostravska, z nichž tři jsou v naší obci. Národní podnik Betra vyrábí cementové zboží a stejnou výrobou se zabývá Družstvo cementářů ze Závodí. Chema, největší skladiště pohonných hmot v kraji, zásobuje jimi mnoho nádrží v širokém okolí a svými dvěmi čerpacími stanicemi naplňuje nádrže mnoha aut denně. Mimo to je postavena velká tankovací stanice na Mitrovicích, která čerpá zemní plyn, nalezený při prvním pokusném vrtu v r. 1939 na katastru bývalého rybníka Nového Hurtu. Slezské papírny ze Závodí, jako pobočný závod vratimovské celulozky, vyrábí sešity, kancelářské papíry a školní potřeby. Provozovna nár. podniku Pekárny zásobuje pečivem zaměstnance nár. podniku NHKG a část místního obyvatelstva.

Soukromou živnost dosud provozují:  Ludvík Folta, stolářství, Inocenc Březina a Frant. Janík, holičství, Karel Folta, Boh. Balušek a Alois Tkáč, správkárna obuvi.

Zemědělství. Zemědělská výroba je soustředěna zčásti v JZD hospodařícím na 74ti hektarech půdy, na farmě ČSSS jenž má ve správě 121 hektarů a u 27 rolníků a  několika kovozemědělců,  vlastnících 533 hektarů zemědělské půdy.

Obchod a peněžnictví. Obchod s potravinami je umístěn ve čtyřech prodejnách nár. podniku Pramen a v prodejně VŽKG, ve které je zřízena i mlékárna a obchod se zeleninou. Mimo to prodává se mléko ve třech prodejnách Pramene. Masem a tuky je obyvatelstvo zásobováno ve třech prodejnách národního podniku Masna. Další podniky, obstarávající různé služby jsou:  3 provozovny komunálního podniku Restaurace a jídelny,  nár. podniky Chemodroga-Drogerie,  Kovomat- obchod zbožím drobného průmyslu, Narpa – papírnictví a prodejna obuvi. Kuřáci nakupují své potřeby v trafice, v hostincích i v Narpě a v Pramenu. Peněžnictví má ve správě pobočka Státní spořitelny Ostrava.

Sociální a zdravotní poměry: O zdraví občanů, hlavně rodinných příslušníků, pečuje zčásti Dr. Lad. Šimík ve zdravotním středisku na Šídlovci. Kromě toho Dr. Jos. Adámek z  Paskova ordinuje dvakrát týdně ve svém původním bytě. V obci jsou i dvě poradny pro matky a děti. Péče o nejmenší je svěřena jeslím, dvěma školkám a družině mládeže.

Tělovýchova a sport. Tělovýchovná a sportovní činnost je organizovaná v DSO Sokol, který má 164 členů. Cvičení se koná v sále „U lípy“, v létě na svém hřišti na pozemku bývalého majitele Šlapety z Místku.

Kulturní poměry. Školní mládežv počtu 808 dětí je vychovávána 29 učiteli s ředitelem Boh. Cigánkem a jeho zástupkyni Miladou Dědkovou v osmileté střední škole, ke které byla v r. 1949 nouzově přistavena dřevěná budova s 9 učebnami. Tři třídy jsou umístěny i v družině mládeže. K rozšíření všeobecného vzdělání obyvatel nemálo přispívá knihovna, čítající 2537 svazků zábavné, poučné i odborné literatury. Je pobočkou krajské knihovny vOstravě a vede ji od r. 1945 s. Ant. Konvička, osvětový inspektor.

 

                                              Zápisy z let 1942 – 1943.

                                               (zapsal Zděněk Oliva)

                                        Kapitola I. Protektorát – válka.

12.1. Sběr zimních potřeb pro německou armádu proveden byl v 1. třídě starší školní budovy. Odevzdáno bylo množství vlněných rukavic, ponožek, svetrů a prádla, jakož i kožešiny a výrobky z nich, kromě velkého množství nevydělaných kožek z králíků a ovcí.

10.3. Z malé věže kostela odvezen byl zvon o váze 20 kg a z velké věže prostřední zvon o váze 160 kg a ze hřbitovního domku rovněž, pro válečné účely. Tyto zvony byly vyrobeny ve Vítkovických železárnách – větší nesl jména padlých v první světové válce – a zavěšeny byly r. 1925 na místo dřívějších, které byly taktéž pro válečné účely odvezeny v r. 1916.

15.3. V tento den zřízení protektorátu Čechy a Morava ozdobeny byly domy říšskými a protektorátními vlajkami.

20.4. V den narozenin vůdce německé říše Adolfa Hitlera ozdobeny byly domy říšskými a protektorátními vlajkami.

24.4. Večer vykonala německá policie s místním četnictvem prohlídku hostinců. Hosté, kteří neměli občanskou legitimaci byli odvedeni nebo odvezeni na zdejší četnickou stanici, odkud po zjištění totožnosti, propuštěni.

1.5. Svátek 1. května byl přeložen na 2. května. V sobotu  a v neděli se v závodech nepracovalo a dělnictvo využitkovalo těchto dvou dnů velkou měrou k rekreaci ve volné přírodě.

27.5. Spáchán byl atentát na zástupce říšského protektora  Reinharda Heydricha.

28.5. Vyhlášen byl civilní výjimečný stav pro celý protektorát Čechy a Morava.

31.5. V neděli o 19. hodině přijela do obce policie, četnictvo, Schulzpolizei a Schulzstafl k prohlídce domů a přezkoumání ohlašovacích bytových listin. Obstoupili obec a žádný nesměl se z ní vzdáliti. Cizí lidé museli se legitimovati. Policisté vcházeli do domů a žádali ohlašovací listiny. Prohlédli všechny místnosti, zdali se tam neskrývají nehlášení a podezřelí lidé. Také v hostincích přítomní lidé se museli prokázati občanskou legitimací.

4.6. Svátek Božího těla byl přeložen na neděli 7.4., ale průvod kolem kostela a k oltářům se nekonal. Pobožnost konala se jen v kostele (pro vyhlášení výjimečného stavu).

4.6. Zástupce říšského protektora generál policie Reinhardt Heydrich zemřel v nemocnici v Praze na Bulovce následkem zranění při atentátu.

9.6. V Berlíně konal se pohřeb zemřelého zástupce říšského protektora Reihardta Heydricha.

9.6. Na obecním úřadě byly podepisovány přednosty domácností listiny soustrastného projevu k úmrtí R. Heydricha.

11.6. Četníci prováděli soupis osob dle domovních čísel.

11.6. Konala se sbírka po domácnostech na Německý červený kříž. Provádělo ji Národní souručenství.

17.6. Občané od 15ti let výše podepisovali v sále hostince Fridolína Vašíčka listinu, jíž projevovali souhlas s nynější vládou protektorátní a s vedením p. presidenta dr. Emila Háchy – a zároveň odsuzovali atentát na R. Heydricha.

20.6. Na prostranství za Městským divadlem v Mor. Ostravě konal se manifestační tábor všech občanů z Ostravska. Hlavním řečníkem byl ministr školství a lid. osvěty Emanuel Moravec. Promluvil o poměrech v protektorátě, o povinnostech našich vzhledem k říši a zvláště o potřebě poctivé práce průmyslového dělnictva. Dělnictvo ze všech závodů se zúčastnilo korporativně. Taktéž i úřednictvo, učitelstvo a profesorstvo a všechny vrstvy občanstva se zúčastnily. Obchody po čas táboru byly uzavřeny a obchodníci i s perzonálem taktéž se zúčastnili. V naší obci byli občané o táboru uvědoměni vybubnováním. Celková účast se odhaduje na 80.000 lidí.

23.9. Tělocvičná jednota „Orel“ byla rozpuštěna.

5.10. Konal se sběr oděvů a tkanin. Hader neupotřebitelných bylo sebráno 12q, upotřebitelných 2,5q.

2.11. Zaveden byl opět normální čas místo času letního, kdy byly hodiny posunuty o 1 hodinu dopředu. Tento letní čas byl zaveden 1.4. 1940 a od té doby platí stále i po dobu zimní.

18. a 19. 11. Proveden byl sběr starého papíru.

20.12. Konala se schůze Národního souručenství v sále hostince „U lípy“, na které bylo občanstvo poučeno o povinnostech našich k Říši. Přečten byl také projev státního tajemníka Karla Hermana Franka, který pronesl při přejmenování vltavského nábřeží v Praze na „Nábřeží Reinhardta Heydricha“.

                                                Kapitola 2. Zemědělství.

                               (Pro kroniku napsal Ant. Adámek, rolník č. 43)

Zemědělství v r. 1941. – Tímto rokem nastalo řízené hospodářství ve všech odvětvích, za tím účelem, aby bylo docíleno největších sklizní polních plodin, ale aby také byl vystupňován chov užitkového dobytka. Kvůli přesnému přehledu a podrobné evidenci byli sepsáni hospodařící zemědělci od 10a zem. půdy a všichni přes 50a obdrželi statkové archy, do nichž jsou povinni zanášeti postupně všechna data o hospodářství, docíleném výnosu a tak zvané tržní výnosnosti.

K statkovému archu přináleží knížka pro denní záznam práce, nákupu, prodeje příslušným sběrnám neb komisionářům, jakož i o hospodaření se samozásobitelskými dávkami předepsanými pro rodinu a čeledi zemědělce.

Hospodářský rok počíná 1.9., pro hospodaření dobytkem 1.8. Každý hospodařící zemědělec  jest povinen odchovávati, vykrmiti a odvésti, počítáno na 1 ha orné  půdy a luk, živé váhy hovězího  78 kg, vepřového dobytka dle tabulky: do 5 ha 44 kg, do 20 ha 32 kg, do 50 ha 24 kg a nad 50 ha 16 kg z každého hektaru  půdy.

Průměrné výnosy obilovin úředně zjištěné po 1 ha v r. 1941 byly: pšenice 16q, žita 13q, ječmene 13q, ovsa 18q, zemáků 100-150q.

Příděl umělých hnojiv pohyboval se okolo 60% a draselných hnojiv 80% předchozích let. Zavedeno bylo povinné odvádění mléka do centrální mlékárny v Mor. Ostravě, mimo samozasobitelné dávky ¾ litra, později ½ litra na osobu. Mlékárna dováží zpět ošetřené mléko pro konzumenty do obchodu. Chovatelé obdrží za 1 l mléka průměrně 1.50 Kč podle tučnosti.

Ceny dobytka na porážku do Mor. Ostravy dovezeného byly: hovězího kvalita A 7.80K, B 6.80K, C 5.60K, telata 10.80K, vepři 10.80K, vše za 1 kilogram.

Samozásobitelské dávky obilí byly v r. 1941 tyto: 16 kg chlebového obilí (pšenice a žito) nebo 20 kg ječmene. Pro hospodářský rok 1941-42 tyto: 14.5 kg chlebového obilí, 4 kg masa a tuků, ½ l mléka na osobu a 1,5 l pro děti, vše za 1 měsíc.

V r. 1941 bylo z Hrabové odvezeno:  466q pšenice, 636q žita, 50q ječmene a 73q ovsa. Dobytka: 435q hovězího, 160q vepřového,  mléka 213 tis. litrů, brambor 1400q, předpis povinné dodávky byl 1280q. Bylo odvezeno  1450 nosnic a od každé mělo být dodáno 60 ks vajec.  Rok 1941 byl méně úrodný následkem mokra a holých mrazů.

Rod 1942: Tento rok dlužno přičísti k rokům velmi neúrodným. Ozimé obilí po mokrém a studeném podzimu dosévalo až v prosinci 1941. Trpělo v mírné zimě plísní a ustavičnými holými mrazy až do druhé poloviny dubna. Tento měsíc hodně pršelo, takže jarní osení za mokra zaseté velmi se zaplevelilo. Žito ozimé bylo z 90% tak řídké, že muselo býti přiséváno ječmenem a úroda byla příliš slabá.

Na 1 ha 3 fůry, také 2, a zrna průměrně jen 10q. Pšenice ozimá byla lepší, hlavně diosecká a židlochovická jubilejní. Výnos zrna 14-16q. Jará pšenice zanikla úplně. Ječmen  kol 15q po ha. Oves podprůměrný výnosem 15,5q po ha. Výnos všech jařin, ale také okopanin zavinilo mimořádné sucho od počátku června až do října. Řepy málo, sena 60% proti loni, stav dobytka musel býti udržen v zájmu zásobování. Nebýti vynikajících sort zemáků – Voran, Edelgara a Alfa - , které suchu vzdorovaly, byl by nedostatek katastrofální. Zemáků odvezených k veřejnému zásobování bylo předepsáno 60-90q po ha. Samozásobitelská dávka jest 220 kg, samozásobitelská dávka obilí pro osobu v zemědělství činí 169 kg.

Naturální účetnictví u zemědělců dále rozšířeno, zavedena nová pomocná knížka, jež skýtá podrobný přehled o hospodaření, výnosu a tržbě.

Ovoce nebylo v Hrabové odváděno do sběrny v Mor. Ostravě ani v r. 1941 ani v r. 1942 následkem neúrody. Zelí bylo odváděno asi 20% dle kontraktu následkem zaschnutí a hlízotvorky. V r. 1942 byl nařízen povinný osev řepky olejky, nejméně 3% orné půdy u rolníků. Zemědělské dělnictvo přiděluje výhradně úřad práce – mimo výpomoc v místě.

Koncem roku byl zřízen „Svaz zemědělství a lesnictví“, jehož členem musí být každý zemědělec v protektorátě.

                                                        Kapitola 3.

                                                  Kulturní podniky.

1.3. Sbor dobrovolných hasišů sehrál v sále hostince „U lípy“ veselohru „Opičák Fuk“.

22.3. Klub Českých cyklistů sehrál v hostinci“U lípy“ veselohru „Bouračka“.

12.4. Dělnická tělovýchovná jednota sehrála v hostinci „U lípy“ divadelní hru „Paličova dcera“.

10.5. Dělnická tělocvičná jednota sehrála v hostinci „U lípy“ operetu „Okolo rybníka“.

17.5. Dělnická tělocvičná jednota opakovala operetu „Okolo rybníka“.

27.9. Sbor dobrovolných hasičů sehrál v rámci župní divadelní soutěže pro rok 1942-43 v sále hostince „U lípy“ divadelní hru „Václav Hrobčický z Hrobčic“, drama o 3. Jednáních od Lad. Stroupežnického za režije Inocence Březiny, holiče z Hrabové.

10.10. Sbor dobrovolných hasičů opakoval v hostinci „U lípy“ divadelní hru „Václav Hrobčický z Hrobčic“.

8.11. Klub českých cyklistů sehrál v sále hostince „U lípy“ divadelní hru „Nešťastný šafářův dvoreček“ , operetu o 3 jednáníchod Jaromíra Horského za režije A. Mynáře, elektrikáře z Hrabové. Hudbu řídil B. Ungersbek.

15.11. DTJ sehrála  v hostinci „U lípy“ drama „Prokletý statek“.

22.11. Místní hudba K. Ungersbeka  uspořádala v hostinci „U lípy“ koncert na Kateřinskou neděli, na odpust.

29.11. DTJ sehrála „U lípy“ dětskou hru divadelní „Poctivost vítězí“ od Jar. Máchy ve 3. hod. odpoledne.

6.12. Klub českých cyklistů opakoval „U lípy“ operetu „Nešťastný šafářův dvoreček“.

13.12. Sbor dobr. hasičů sehrál „U lípy“  veselohru od V. Wernera „Srdce na uzdě“ za režije E. Vojnara.

25.12. Kroužek divadelních ochotníků DTJ sehrál „U lípy“ divadelní hru od J. Grochmanové „Pod našima okny“, operetu o 3 jednáních za režije dělníka Frant. Vylegala.  Hudbu řídil kapelník Ungersbek. Řízení zpěvu převzala po Národním souručenství Osvětová komise a sborový zpěv byl nacvičován po celý rok jednou týdně.

 

                                                            Kapitola 4.

                                                               Škola.

18.1. Vánoční prázdniny byly prodlouženy do 8.2. V tomto prodlouženém volnu navštěvovaly děti školu 1x týdně. Byly jim rozdány vždy úkoly, které během týdne vypracovaly.

9.3. Započalo se ve škole s vyvařováním polévek.  Ukončeno bylo 4. 7. Celkem bylo 45 vyvyřovacích dní. Za tu dobu bylo vyvařeno 5266 porcí. Byly podávány dětem chutné a výživné polévky, někdy jitrnice nebo jelita s chlebem a čaj s koláči. Vše dětem chutnalo a prospělo ke zdraví. Vyvařování si vyžádalo nákladu 7.261 K. „Národní pomoc“ z Ostravy uhradila 6.000 K, a zbytek rodičovské sdružení z Hrabové.

14.3. Třetí výročí Protektorátu Čechy a Morava oslaveno bylo dle nařízení školního úřadu v sobotu dne 14.3. Po 8. hod. shromáždily se školní děti ve dvou slavnostně vyzdobených třídách nové školní budovy. O významu dne promluvil k žákům nižších tříd řídící učitel Frant. Hilšer, a k žákům vyšších tříd nejstarší  člen učitel ského sboru uč. Oldřich Schonweitz. Po proslovech vyslechli žáci rozhlasový projev ministra školství a lidové osvěty Em. Moravce a rozhlasovou scénu „Slabý o silného se opírá“. Obě školní budovy ozdobeny byly dle předpisu říšskými a protektorátními vlajkami.

20.4. Oslaveny byly 53. narozeniny vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Děti se shromáždily ráno svátečně oblečeny do dvou tříd nové školní budovy. Před ozdobeným obrazem vůdce promluvil k žactvu vyšších tříd řídící učitel František Hilšer a k žactvu nižších tříd nejstarší učitel Oldřich Schonweitz. Žactvo pak vyslechlo rozhlasový projev min. školství Em. Moravce. Obě školní budovy ozdobeny byly říšskými a protektorátními vlajkami. Po slavnosti bylo prázdno.

1.6. Řídící učitel Fr. Hilšer zbaven byl funkce řídícího učitele přípisem okres. škol. výboru, jelikž k jeho ponechání nebyl dán potřebný souhlas  z kompetentních míst.  Správu školy odevzdal nejstaršímu členu učitelského sboru Oldřichu Schonweitzovi.

20.6. Oslaveny byly 70ti leté narozeniny státního prezidenta dr. Emila Háchy. Před ozdobeným obrazem promluvil k shromážděným dětem o významu díla pana presidenta vedoucí správy školy Oldřich Schonweitz.

2.9. Školní rok 1942-43 započal 2. září 1942. Následkem reorganizace obecných a hlavních škol snížen byl počet tříd zdejší školy z 5 na 4. Celkový počet dětí činil 203. První třídu vyučoval Ludvík Chvostek, druhou Josef Vašíček, třetí Vladislav Jonšta , čtvrtou Josef Riedel. Náboženství římsko- kat. učil místní farář Jakub Horák, československému Leonard Bogumský, českobratrskému Čeněk Holeček z Mor. Ostravy.

2.9. Učitel Oldřich Schonweitz, který vedl správu školy, byl přidělen službou na obecnou školu chlapeckou v Mor. Ostravě. Dekretem městského škoního výboru v Mor. Ostravě pověřen byl učitel Ludvík Chvostek správou školy v Hrabové. Jmenovaný působil na zdejší škole od 1.9. 1939. Po zkoušce dospělosti v r. 1930 učil 3 léta na státní obecné škole ve Wigstadtu v okrese opavském a od r. 1933 do r. 1938 byl správcem jednotřídky v Jogsdorfu okres Opava, potom v Proskovicích, okr. Ostrava.

2.11. Na zdejší škole byl ustanoven výpomocným učitelem Vladislav Jonšta. Předtím strávil 2 roky jako učitelský praktikant na hlavních školách ve Staré Vsi a v Mor. Ostravě.

2.9. Učitel Fr. Hilšer vyučoval různým předmětům v různých třídách.

20.9. Pro vyučování dívčím ručním pracím byla ustanovena na zdejší škole výpomocná učitelka Drahomíra Talpová, která předtím působila na obecné škole na Slezské Ostravě – Hranečníku. V první polovici října podrobili se všichni členové uč. sboru zkoušce z jazyka německého podle výnosu min. školství před zkušební komisi v Mor. Ostravě. Až na jednoho vykonali všichni tuto zkoušku úspěšně.

15.10. Od 15.10. navštěvují všichni učitelé kurzy jakyka německého pro učitele obecných a hlavních škol, a to v O. Hrabůvce. Na počátku října onemocněl jeden žák záškrtem. Několik dětí  1. třídy onemocnělo dávivým kašlem.

7.10. Podrobily se děti 1. třídy lékařské prohlídce v Lize proti tuberkuloze v Mor. Ostravě-Vítkovicích.

26.10. V týdnu spořivosti zavedeno bylo ve školách žákovské spoření úspornými známkami u mor. ostravské spořitelny. Mimo to obdrželo 21 žáků první třídy od místního spořitelního a záloženského spolku spořitelní knížky s počátečním vkladem 10 K jako darem.

20.10. Děti navštívily v doprovodů svých učitelů dětskou scénu v městském divadle v Mor. Ostravě a to pohádku Dlouhý, široký a bystrozraký“.

6.11. Učitelka Talpová zproštěna byla na vlastní žádost učitelské služby, jelikož našla zaměstnání, které lépe vyhovovalo jejímu zdravotnímu stavu.

10.11. Ustanovena byla místo ní výpomocná učitelka Augusta Šantrůčková z M.O. Přívozu. Jmenovaná učila před tím na chlapecké obecné škole v M.O. Hrušově. V listopadu byl zdravotní stav žactva málo uspokojivý. Mnoho dětí onemocnělo spalničkami, dávivým kašlem a 1 žákyně 2. třídy záškrtem. V prosinci podělila okresní péše o mládež v M. Ostravě 49 chudých dětí zdejší školy šactvem a obuví. Rozdala 16 plášťů, 12 chlapeckých obleků, 15 dívčích šatů, 15 párů bot, 30 párů punčoch a 30 m flanelu. Nár. pomoc v M. Ostravě podělila ještě 12 nejchudších žáků na vánoční nadílce, konané pro chudou mládež v divadle v M. Ostravě. Každé dítě dostalo poukaz na potraviny v částce 100 K, cukroví a jiné pochoutky.

20.12. V neděli 20. prosince dopoledne zúčastnilo se žactvo s učiteli zájezdu do českého divadla mor. ostravského. Hrána byla pohádka „Kocour v botách“.

V prosinci se zdravotní stav žactva stále zhoršoval. Zejména v 1. třídě epidemicky se šířilo onemocnění spalničkami a černým kašlem.

Vánoční prázdniny začaly 19.12. 1942 a jsou stanoveny do 11. ledna 1943.

Poznámka Hrabovských novin: opsáno z Pamětní knihy obce Hrabová II, která je uložena v Archivu města Ostravy.  9.8. 2015. V.S.