Navigace: Vladimír Slavík > Pamětní kniha obce Hrabová II > Pamětní kniha obce Hrabová II - pokračování č. 9

Pamětní kniha obce Hrabová II - pokračování č. 9

 

                                    Kapitola 4 -  Kultura.

            (Zpracoval učitel Boh. Olšanský podle zpávy ředitele školy).

V tomto roce zvedla svá velkolepá křídla nová škola. Doposud se však vyučovalo a bude vyučovat ještě celý příští rok na několika místech. Všechny třídy vyšššího stupně ( 6 až 8 ročník) byly soustředěny do hlavní budovy a dřevěného přístavku. Tam se vyučovalo též několik tříd nižšího stupně. Zbytek byl umístěn ve škole u fary (tři třídy), v Družinách mládeže na Šídlovci (5 tříd) a v heraklitovém baráčku na hřišti (1 třída).

Na škole působilo 28 učitelů a učitelek za ředitelování Boh. Cigánka. Jeho zástupkyni byla Milada Dědková, která zároveň vyučovala matematice. Na vyšším stupni vyučovali tito odborní učitelé: Frant. Petrovský, Boh. Olšanský, Zd. Švorcová, Paraskieva Mokryšová, Eliška Morkesová, Bron. Vyskočil, Vít. Fuciman, Luděk Dluhoš, Anna Rozehnalová, Anna Kamenčáková, Fr. Chytilová, Lib. Pospíšilová. Na nižším stupni: Alena Petrovská, Věra Sobková, Alena Šeremková, Věra Nováková, Vlasta Miloňová, Věra Havrlantová, Mir. Konvičková, Jar. Kaloč, Drah. Málková, Lud. Bartusková, Jarmila Mulková, Karel Seltenreich, Dana Zmrzlíková a Jar. Petrovská.

Veřejná činnost učitelů: Mil. Dědková pracuje jako členka městského nár. výboru v jeho školské komisi, Jar. Kaloč je členem Obv. nár. výboru a vede Družstevní školu práce. Mokryšová je činná ve výboru žen, El. Morkesová působí v Osvětové besedě jako tajemnice. Při různých kulturních akcích účinkovali Boh. Olšanský a Fr. Petrovský. Druhý z nich je členem pěveckého sdružení Moravských učitelů. B. Vyskočil působí v plaveckém oddílu VŽKG a K. Seltenreich v ochotnickém spolku v Paskově.

Účast učitelů na veřejném životě obce není taková, jak by odpovídalo velikosti školy. Musíme však vzíti v úvahu, že z  28 učitelů  jich v místě bydlí jen 15, z toho je 6 vdaných žen s dětmi. 2 učitelé dálkově studují.

V roce 1956 navštěvovalo školu 828 žáků, z toho 535 na 1. stupni a 293 na 2. stupni.  Propadly 3,4% žáků, z toho 3% na vyšším stupni. Průměr známek z jazyka českého 2,3 , z jazyka ruského 2,3, z matematiky 2.

V lednu a březnu objevily se u některých žáků přestupky proti kázni, takře 2 z nich museli býti klasifikováni 3. stupněm z  chování  a tři dokonce 4. stupněm. 3 žáci byli přeřazeni na jiné školy . Byla to toulavost a útěk z domova u tří žáků, u dalších krádeže v obchodech a domácnostech na Šídlovci. Příčiny těchto poklesků jsou jednak rozvrácené rodiny, pochybená rodinná výchova, špatný vliv některých žáků z učilišť, kteří ponoukali své mladší druhy ke krádežím a pak se s nimi dělili. Druhý stupeň z chování za menší přestupky obdrželo 40 žáků. Ke konci roku bylo dosaženo určité nápravy. Druhý stupeň dostalo 16 žáků, třetí jeden žák za podvádění učitele.

Škola měla 3 osmé třídy s 96 žáky. Závěrečnou zkoušku udělalo 95 žáků, z toho 30 s vyznamenáním. Jednomu byla povolena opravná zkouška z matematiky. Značný počet žáků se přihlásil na výběrové školy, celkem 39. Z toho 17 na jedenáctiletku, 10 na průmyslovky, 5 na pedagogické gymnasium, 1 na zdravotní školu, 4 na hospodářskou školu, 1 na zemědělskou a 1 na školu společného stravování. K hornickému povolání se přihlásili 2 žáci, do stavebnictví šlo 9 žáků.  U chlapců byl zájem i o průmyslová řemesla. Dívky šly na laborantky, kuchařky, kadeřnice, krejčové.

Zvláštnosti naší školy jest, že soustřeďuje žáky ze dvou prostředí. Téměř 70% dětí je ze Šídlovce a zbytek z vesnice. Tento stav přináší do školy různé problémy. Život a zájmy vesnických dětí jsou odlišné od městských. Je to někdy přínosem pro všechny. V letošním roce vzrostl například zájem o biologické kroužky. Nadšení pro ně vzbudila s. Rozehnalová. Pozornosti se těší i kroužek fotografický a kroužek rukodělných prací, které vede s. Dluhoš. Divadelní kroužek sehrál za vedení B. Olšanského div. hru „Lesní panna“.

Tělesná výchova nemůže býti dobře prováděna pro nevhodný sál „U lípy“, který slouží za tělocvičnu i k pořádáním jiných akcí. Nejde dobře vytopit. Velký zájem mají žáci o plavecký kroužek, který vede s. Vyskočil.

Ve všech třídách byly provedeny lékařské prohlídky obv. lékařem dr. Šimíkem  a sestrou Šmídovou. Při škole je zubní ambulance, kde každý čtvrtek pečuje  dentista Hausolter o chrup žáků. Porodní asistentka sestra Šindlerová seznámila děvčata 7. a 8. tříd s problémy dospívání.

Žáci všech tříd podnikli školní výlety, na nižším stupni na jeden, na vyšším na dva až tři dny za poplatek od 15 do 170 Kčs na žáka. Cílem nižších tříd byly Beskydy nebo Hradec u Opavy, vyšší třídy navštívily Moravský kras nebo Slovensko.

Činnost „Vojana“, která se vloni začala slibně rozvíjet, ustala. Bývalý dlouholetý předseda Teodor Holuša změnil zaměstnání a nemá v odpoledních a večerních hodinách čas. Loni zvolený Oldřich Chlupatý se odstěhoval. Režisér Václav Beneš onemocněl a také je zaneprázdněn na stavbě domku. Kromě toho ho znechutila nepořádná docházka herců na zkoušky. Na překážku činnosti je i zima na jevišti a hluk v sále, kde má Sokol cvičení.

V tomto roce bylo sehráno jen jedno představení, a to ještě s herci, kteří v této hře již hráli. Byla to veselohra „Ženichové“. Režii měl velmi dobrý herec a režiser z Vítkovic Evžen Frydrych. Hra byla sehrána v říjnu při návštěvě asi 200 osob.¨

V květnu sehráli div. představení i žáci střední školy. Aby uctili 100 leté výročí smrti J.K. Tyla, vybrali si jeho báchorku „Lesní panna“. Režii měl učitel B. Olšanský, osvětloval uč. B. Vyskočil. Výpravu provedl kmotrovský závod Kotlárna VŽKG. Děti hrály s obrovskou chutí a některé výkony byly pozoruhodné: lesní panna P. Štefkové, Terezka M. Chlupaté, Voršila J. Chamrádové, kovář J. Vaculíka, hostinský B. Staňka, Šimon J. Krči. Hru shlédlo asi 600 dětí. Škoda, že na večerním představení pro dospělé bylo jen asi 100 lidí. Báchorku předvedly děti s velkým úspěchem i svým kmotrům v Kotlárně.

V září pozvala Osvětová beseda loutkový kroužek ostravských dopravních podniků k předvedení 4 představení s loutkami pro děti. Hry se dětem velmi líbily a byly navštíveny průměrně 130 vděčnými diváky.

V říjnu uspořádal Svaz čs. mládeže filmové představení „Nevíte o bytě“. Účast 70 osob.

V listopadu pozvala Osvětová beseda znovu divadelní kroužek dopraváků, který sehrál hru Fr. Kožíka ze života lékařů v daleké Africe „Přátelství“.

V prosinci uvedli opět mládežníci v divadle hudby „Město na Dunaji“ pro 120 posluchačů. Na výroční schůzi Sokola byl promítán film o celostátní spartakiádě 1955.

Více než osvětové činnosti bylo tanečních zábav. V zimních měsících konalo se 5 plesů. Pořádali je hasiči, Sokol, Rodičovské sdružení a mateřská školka. Tanečních zábav bylo 8. Pořádal je Výbor žen, Národní fronta, myslivci, SČSP, rodič. sdružení, požárníci a Osvětová beseda. Kromě toho od 1.9. pořádala OB každou sobotu a neděli taneční zábavy. Je to podivné chápání osvětové činnosti, která je jinak velmi chudobná.

Filmových představení promítl závodní klub ROH VŽKG  170 pro děti a 23 představení pro dospělé. Filmy byly promítány na Šídlovci.

11. března uspořádal Výbor žen MDŽ. Kulturní program vyplnili žáci místní školy a učni z Hrabůvky. Byl také promítnut krátký film ze života pionýrů. O postavení dnešních žen promluvila předsedkyně s. Anna Zrubková. Nakonec bylo odměmněno 19 žen dárky. Škoda, že tak pěkná akce byla málo navštívena. Ze 200 lidí bylo více dětí než žen, jímž vlastně oslava patřila. Odměněno bylo 9 žen zemědělců a 10 soudružek za politickou a veřejnou práci. Jsou to: L. Olšáková, M. Chlupatá, Ž. Vojkůvková, M. Nováčková, A. Piskořová, R. Sýkorová, L. Adámková, L. Chlupatá, Š. Kudělková, P. Mokryšová, M. Klíšová, Z. Závadová a ze Šídlovce A. Kolichová, J. Urbánková, D. Jakubková, A. Dužíková, A. Otavová, C. Mikesková a J. Stiborová.

V červenci pořádala jednota protipožární ochrany lidovou veselici v přírodě. Účast asi 300 lidí. Oddíl kopané Sokola měl noční slavnost. Přišlo asi 220 návštěvníků.

V září konala organizace NF dožínkovou slavnost, kde se sešlo 700 lidí. Přišli členové JZD, zaměstnanci státního statku i rolníci. Ze Šídlovce přišlo asi 200 občanů a nechyběla ani školní mládež v doprovodu učitelů.

V listopadu v rámci oslav VŘSR byl lampionový průvod jehož se zůčastnilo asi 250 osob.

V lednu pořádal Obv. nár. výbor přednášku o atomové energii, které se zúčastnilo jenom 30 lidí. Nezájem o toto téma je spojováno s odporem k válce. Známý Čurda – Lipovský přednášel o záhadách vesmíru. Přednáška byla velmi zajímavá a sledována s nevšedním zájmem 120-ti přítomnými.

V březnu byla přednáška dr. Šimíka o zažívacích chorobách. Návštěvníci, kterých bylo 70, měli mnoho dotazů. Pořádal Červený kříž.

V květnu  byla přednáška o výchově v rodině. Pořádalo rodičovské sdružení, účast pouze 50 rodičů.

V červnu sešlo se 80 osob, převážně školní mládeže podruhé na besedě „Záhady vesmíru“, na které hovořil opět s. Čurda a 2 členové přírodovědecké společnosti z Ostravy. Položeny četné dotazy.

V červenci uspořádali myslivci přednášku o hájení zvěže. Přišlo 43 zájemců. V červenci besedoval účastník zájezdu do SSSR s. Burda se 150 členy SČSP o životě v Rusku.

V srpnu vypravoval s. Hajduček příslušníkům KSČ o životě ve Vietnamu, kde pracuje na vyslanectví.

V listopadu pořádalo SRPŠ přednášku o dětských nemocech. Vyslechlo ji 50 osob.

V prosinci pořádali pionýři besedu o B. Smetanovi, které se zúčastnilo 60 žáků.

Počátkem května Osvětová beseda začala vydávat časopis „Vesnický zpravodaj“. Každý měsíc vychází 300 výtisků a jeho úkolem je informovat občany o životě v obci, utužit vztahy mezi občany a veřejnými organizacemi a podnítit zájem občanů o záležitosti obce.

V letošním roce se zvýšil tělocvičný ruch Sokola o cvičení žactva a dorostu. Dorostu není mnoho, ale proti roku minulému, kdy ho nebylo vůbec, je to velký pokrok. Chlapců je registrováno 20, ale do cvičení chodí jen 6. Dorostenky jsou spolehlivější, do cvičení chodí asi 16 až 20. Tak tomu je i se ženami, kterých cvičí 25, zatímco mužů jen asi 6.

Činnost Sokola byla zaměřena na tyto akce: V březnu se  cvičilo  na tělocvičné akademii v sále „U lípy“. Akce byla dobře provedena, ale scházeli tam dorostenci. I muži na nářadí mohli cvičit lépe.

V červnu vystoupilo 400 cvičenců na veřejném cvičení, z nichž bylo 346 žáků . V květnu konal se tradiční běh vítězství za účasti 145 běžců, příslušníků Sokola a žáků ze školy.

V červnu zúčastnilo se 114 dorostenek, žen a žactva cvičení na okresní sparzakiádě ve Vítkovicích. Na tělovýchovné slavnosti v Bratislavě cvičilo 5 dorostenek a 24 žen z naší jednoty.

K výročí VŘSR běželo přes obec 51 členů štafetu s poselstvím sovětskému lidu.

Sportovní činnost oddílu kopané: V červenci hrálo žactvo zápas s vybraným družstvem Pardubic. V srpnu utkalo se žastvo s olomouckými žáky v Olomouci. Dorost měl 22 zápasů, v mistrovství II. třídy A skupiny skončil na 3. místě. Družstvo mužů sehrálo 32 zápasů, v nichž dalo  88 a dostalo 71 branek. V mistovské třídě skupiny B se dostalo na 5. místo.

Na jaře byl ustaven oddíl házené. Pro nezkušenost hráčů byla jeho činnost slabá.

V zemědělství a při jiných pracích pomáhalo 100 členů Sokola a odpacovali 2.247 hodin zdarma.

                                                       Kapitola 5 – Různé.

12. dubna 1956 v časných ranních hodinách zpozoroval Květoslav Nedvěd z Paskova cestou do práce, jak k zemi padá velký balón na pole státního statku. Byl to jeden z mnoha balónů, které na území ČSR jsou vysílány ze Západního Německa již delší dobu. Banón, obsahující podvratné letáky posílají do republiky utečenci, kteří po Únoru 1948 utekli do ciziny a odtamtud již po léta štvou proti novému zřízení. Používají k tomu rozhlasu, organizují špionáže, diverze apod. Nyní si našli zálibu v balónové akci. Všemi způsoby se snaží rozvrátit morálku pracujících, ale nedaří se jim to.

6. listopadu 1956 byl hřbitov u kostela, na němž se už nepohřbívá 50 let, převeden ze správy církve do správy ObNV.

5 nejstarších občanů dožilo se letos přes 90 roků. Jsou to:

Barbora Kročková, nar. 1860, vdova po rolníku Ant. Kročkovi. Její život nebyl lehký. Odchovala 5 dětí na malém hospodářství, které bylo jediným zdrojem obživy sedmičlenné rodiny. V 96-ti letech je ještě čilá a ráda čte.

 Ferdinand Dolný se narodil v r. 1861. V Hrabové žije 70 let v domku č. 118. Svou početnou rodinu živil z práce obuvnického řemesla, které provozoval po několik desetiletí. Měl 3 dcery a 5 synů, z nichž 2 padli v první světové válce. Jedna dcera zemřela na chřipkovou epidemii v r. 1919. Dnešní život i při tom vysokém věku ho těší. Až do minulého roku kostelničil v místním kostele. Je to usměvavý a milý stařík, kterému mnozí občané říkají strýček Dulný.

93 letý Jan Šodek se narodil v Kunčicích v r. 1863. Žije v domku č. 116 téměř 70 let. Pracoval 40 let v hutích a na šachtě. Nejdéle byl zaměstnán ve Vítkovických železárnách, kde pracoval 34 let u hlubinných pecí. S první manželkou vychoval 4 děti. Dned pobírá přes 300 Kčs důchodu a je velmi rád na světě. Říká, že se nikdy tak dobře neměl. Občas si přiveze dřevo z vrbiny na trakaři a spokojeně si pokuřuje svou fajfčičku. Je horlivým členem hasičů, jejichž některých akcí se stále zúčastňuje. Dostalo se mu za to uznání při jubilejní oslavě sboru.

Amálií  Nováčkové bylo letos 92 let. Provdala se za rolníka Jos. Nováčka, když jí bylo 19 let. Odchovala 7 dětí, z nichž 2 synové dosáhli vysokoškolského vzdělání. Od r. 1917 je vdovou. Její život byl vcelku dobrý. Dosud se z něho těší a spokojeně žije s rodinou své dcery Ludmily Laryšové, obklopena láskou rodiny. Je spokojena na světě, čte bez brýlí a má dobrou paměť.

Julii Němcové bylo letos 90 let. Narodila se v r. 1866. Život se s ní nelaskal. Se svým mužem, který byl mnoho let zemědělským dělníkem, prošli mnohými dvory zemědělských statků, kde nalézali chudou obživu. Po celá léta se lopotili na panském, aby uživili sebe a svých 10 dětí, které spolu vychovali. Byl to těžký žvot, který se trochu zlepšil, když manžel dostal práci v ratimovské celulosce a 3 dcery, vyšlé sotva školu,  odešly do Vídně na službu. Ušetřené peníze posílala děvčata z Vídně rodičům, a tak pomahála živit mladší sourozence. Babička Jul. Němcová je delší dobu nemocná na ochrnutí těla a to jí trvale upoutalo na lůžko.

 

                                                          1957 – Úvod.

V kronice letošního roku je vepsán záznam o výstavbě Šídlovce, jsou v ní také obsáhlejší zápisy o činnosti masových organizací, o stavu průmyslu a řemesel a o státním statku.

V tomto roce přestalo býti také Závodí součástí obce a jeho připojením k Vratimovu snížil se počet domů Hrabové o 59 čísel a ubylo 450 obyvatel.

K  31. prosinci 1957 bývá v Hrabové 4.497 obyvatel. Během roku se narodilo 43 dětí a zemřelo přes 25 osob. Do obce se přistěhovalo 169 obyvatel a 662 se jich vystěhovalo (včetně Závodí). Počet ubytovaných ve svobodárnách se nezměnil.

                                                             Kapitola 1.

Výstavbou sídliště se změnila tvářnost vesnice a život místních obyvatel k nepoznání.  Z bývalého rybníka Šídlovec, obklopeného šedočernou a nehostinnou haldou, kde ještě před několika léty žili vodní ptáci a žáby pěly každoročně svůj milostný koncert, vyrostlo za 8 let pěkné sídliště, v němž žije více jak polovina obyvatel obce.

Jak to začalo? Po vybudování Jubilejní osady v Hrabůvce pomýšlelo ředitelství Vítkovických železáren na další stavbu závodních bytů, a to v Hrabové. K tomu účelu použily železárny bývalý rybník Šídlovec, který před lety zakoupily od paskovského panství a přilehlý pozemek Aloise Hranického, zakoupený od něho v r. 1938.  Po válce bylo sídliště pojmenováno podle rybníka, na kterém bylo postaveno.

Z jara 1939 se začalo s kanalizací celé stavební úplochy, měřící 16 ha. Později, už za vlády nacistů, byly zahájeny vlastní práce se stavbou domů. Práce pokračovaly rychle, takže za necelé 4 roky, bylo postaveno 11 bloků budov se 250-ti byty. Pro účely stavby byla zřízena vlečná dráha, jejíž kolejnice spojovaly staveniště s haldovou tratí. Stovky vlaků přivážely stavební materiál, různý odpad ze závodů a hlušinu, vydolovanou z hlubin vítkovických šachet. To vše sloužilo k vyrovnání terénu a ke zřízení cest.

Velký počet odborných i pomocných dělníků, zaměstnaných u stavebních firem, pracovalo na stavbě domů. Největšími podílníky byli stavitelé Skála a Smolka z Ostravy. Do roku 1942 dělníci postavili 44 budov, které svými příkrými střecham, dřevěnými okenicemi a podkrovními světnicemi, vestavěnými do výklenkových střech, nesou znaky germánského stavebního slohu. Jsou zde jedno až třípokojové byty s kuchyní, uzavřenou předsíni, koupelnou, spíži a záchodem.

Avšak takovéto pěkné bydlení nepostavili vládci kapitalistického podniku zaměstnacům české národnosti. Vždyť z celkového počtu 250-ti bytů, 168 těch nejlepších bylo osídleno Němci nebo poněmčelými Čechy, kteří se nastěhovali na Šídlovec z různých míst Ostravska. Jen 9-ti českým rodinám bylo dopřáno obývati byty s dvěma světnicemi. Ostatní Češi bydleli v podkroví, kde není koupelna ani druhý pokoj. Ale i mezi Němci bylo znatelné dělítko. Pro úředníky se stavěly 3 úpokoje s rosáhlým příslušenstvím. Dělníkům se takové byty nepřidělovaly. V kapitalistické společnosti i „panského národa“, jak Hitler povýšil Němce v „Mein Kamfu“ , tomu ani jinak býti nemůže. Tam není rovnoprávnost lidí a tím méně je tak člověk člověku bratrem.

Na sklonku války opustily mnohé německé rodiny své domovy a ti Němci, kteří zůstali, bylo po květnu 1945 vystěhováni do Německa. Nastal nový příliv obyvatel z blízkého i vzdálenějšího okolí, který zesílil po r. 1948 osídlením nových domů, postavených v dvouletce.

V tomto období začala druhá etapa dostavby sídliště, ukončena v r. 1949.  Za tři léta přibylo na Šídlovci 318 bytů v 53 dvouposchoďových domech, postavených do 17-ti bloků. Jeden blok s popisným číslem 523 až 525, ještě nedostavěný, vyhořel. Chytil od ohně, kteří si dělníci udělali na betonové podlaze hořejšího stropu.

Bloky těchto budov jsou stavěny podle nového pojetí sídlišť, v nichž značné mezery mezi domy poskytují bytům dostatek světla a vzduchu. Prostorné třípokojové byty, vytápěné vodním topením kotelny, s plynem v kuchyni, s ledničkou v každém bytě, s velkými sklepy a půdou, to vše dává obyvatelům výhody nového bydlení. Přitom nájemné bylo až do r. 1953 hodně levné. Ještě levnější bylyo v bytech,  postavených za války, kde není ústřední topení a plyn. Ten se zaváděl až v r. 1955. Nájem z těchto bytů činil 28 až 36 Kčs měsíčně.  Přitom všichni nájemníci mají drobné opravy zdarma. Po měnové reformě v r. 1953 bylo nájemné zvýšeno na 48 až 150 Kč. Ale ani toto nájemné nedosahuje ani 6% měsíčního příjmu. Bylo by správné, aby si nájemníci hradili drobné opravy a náhradní součástky instalačního zařízení sami. Vedlo by to k větší šetrnosti a ochraně společného majetku.

 Nové domy s brizolitovou omítkou a eternitovou krytinou jsou pěkné, ale neúměrně drahé. Pro srovnání příjem dělníků a zaměstnaců činil v době budování domů 3 až 6 tisíc korun, zatímco náklad na jeden byt překročil částku půl milionu korun staré měny. Stavby prováděli soukromí podnikatelé z Ostravy: Procházka, Špaček, Chýlek, Porvis, Jílek a Slezská stavební společnost v době, kdy šetrnost a skromnost nepatřly ke cnostem v mnoha rodinách i v některých místech politického a hospodářského života ve státě. A tak se stavěny hned třípokojové byty, zatímco mnozí současníci museli bydlet v nezdravých a malých bytech.

V létech 1950 a 1951 stavěly stavební podniky z Gottwaldova a z Brna další tříposchoďové budovy ve 4 blocích pro zaměstnance, pracující na stavbách NHHG v Kunčicích. Jsou to svobodárny, ve kterých mají dělníci přechodné bydliště. Kromě toho byla vybudovány moderní tržnice s mlékárnou a s prodejnou zeleniny. Dále byla postavena mateřská škola, družiny mládeže a jesle. Dosavadní školka umístěna v jenom úřednickém bytě už nestačí. Přibývá stále větší počet změstnaných žen, a to vyvolává potřebu péče o malé i školní děti. Tuto starost převzaly po čas zaměstnání rodičů učitelky, zdravotní sestry a opatrovnice v celodenní mateřské škole a v jeslích.

Část školních dětí tráví mimoškolní dobu v družině, která má mimo pěkné jídelny více jak 20  místností určených pro zájmové kroužky.

S terénní úpravou sídliště se započalo v roce 1954. Nebyla to práce malá. Bylo třeba zřídit mnoho cest a chodníků, přemístit stovky kubíků zeminy, navést ornici, aby mohla báti provedena sadbová úprava. Stavby komunikací prováděli zaměstnanci Vítkovických staveb, sadovou úpravu zahradníci státních statků z Brna za pomocí místních obyvatel. Dva roky, od jara do zimy se tu cházeli stavbaři, zahradníci a občané k práci, kterápřesáhla hodnotu půl milionu Kčs. Ve velkých kobercích zelených trávníků zdobených kvetoucími keříky a květinami je kus práce mnoha obyvatel Šídlovce. Všichni takoví zasluhují uznání. Byli a le i takoví, kteří neučinili nic ke zlepšení svého okolí.

Co se však stalo s části pěkně upravených míst? V létě roku 1956 přišli dělníci od stavebních podniků, nastavěli skladovací boudy, navezli materiál a začali kopat základy pro posledních 5 budov, vestavěných do proluk z první etapy.

Nové stavby jsou určeny některým provozovnám, zdravotnímu středisku, a bude v nich i několik bytů. Stavba těchto domů je nutnou potřebou. Ale zničit upravené cesty a trávníky je nezodpovědné jednání vedoucích pracovníků, kteří měli zařídit, aby tato místa se předčasně neupravovala. Jaký div, že to občané přísně odsuzují.

Obyvatelé Šídlovce v počtu okolo 2.200 osob jsou převážně přistěhovalí z zůzných míst Ostravského kraje. Kromě toho víc jak 1.000 lidí má zde přechodné bydliště ve svobodárně. Občanů Hrabové je zde velmi málo. Většina dospělých osob jsou dělníci, zaměstnáni převážně ve VŽKG, méně v NHKG. Ostatní jsou úředníci těchto podniků, z nichž několik zastává vedoucí místa. Asi 5% obyvatel je zaměstnáno v bezpečnostních útvarech, veřejných službách a v jiných národních podnicích.

Správcem budov je Alois Tichopád z Hrabové. O pořádek na ulicích pečují 3 pracovníci. Bývání je zde pěkné, zvláště v nové části. V obývání bytů není rozdílu mezi dělníkem a úředníkem. Stejný byt má ku příkladu s. Jonáš, náměstek podnikového ředitele VŽKG, Oldřich Malucha, vedoucí Kotlárny, nebo dr. Šimík, ředitel nemocnice, jako kterýkoliv dělník.

Životní úrověň obyvatel je vysoká, podle názoru kronikáře o něco vyšší než u obyvatel vesnice. Je to dáno hlavně zaměstnaností žen, kde jejich výdělek je přínosem pro mnoho rodin. Avšak i poměrně vysoké mzdy na Ostravsku a malý počet dětí příznivě působí na bohatý život. Svědčí o tom bytová zařízení, velká náročnost na stravu i oblékání, vzrůstající počet televisorů a aut a podobně.

Ta auta. Působí starosti i nesoulad mezi lidmi. Starosti s garážemi, zlobu s přidělováním poukazů. Počet osob, které nastřádaly okolo 30.000 Kč na zakoupení osobního vozu je vyšší jak počet přidělovaných aut. Závodní výbory, které rozhodují o přidělování poukazů na auta, mají je dávat nejlepším pracovníkům. Tato zásada není vždy dodržena. Někdy rozhoduje osobní zámost, společenské postavení, veřejná funkce a podobně. Jsou z toho nepříjemnosti.

Horší je to s garážemi. Při budování sídliště nikoho nenapadlo, že by se mělo počítat také s nimi. Jak by také mohl někdo myslet na to, že auto se stane v r. 1956 tak požadovaným artiklem. Vždyť ještě nedávno se nedostávalo ani těch nejnutnějších potřeb. A dnes, v roce 1957 je už více jak 40 rodin, které mají nebo čekají na příděl auta. V tomto počtu nejsou obyvatelé vesnice, kde je jich také pěkná řádka.

Prvních 13 majitelů aut si postavilo garáže u ulice podél strouhy. Další chtějí místa také. Tři je obdrželi u zatáčky pod Adámkovým kopcem. Devět soudruhů si našlo místo u zastávky u elektrické dráhy. O tato místa vznikl spor.

Kulturně se vyžívají občané Šídlovce ponejvíce v městě. Velký počet lidí navštěvuje kino Edison v Hrabůvce, chodí do divadel v Ostravě, kde mají předplatné. Sportovní zálibu uspokojují hlavně na stadionu VŽKG. Méně obyvatel sídliště chodí také na kulturní a tělovýchovné akce, pořádané v místě. Nedobře jsou na tom děti, které nemají dost místa k správnému využití volného času. Není zde hřiště, kluziště, ani jiné vhodné prostranství. Není divu, že tím trpí i sadová úprava.

Oč lépe na tom byla generace kronikáře, která nejkrásnější dobu svého mládí prožívala na velkolepých rybnících, na jejich hrázích, na jejich hladině. Od jara do zimy pásávaly tam děti krávy, husy a kozy, hrály si a skotačily, koupaly se a šplhaly po větvích staletých dubů a líp, které tvořily kolem rybníků malebné věnce. Ty krásné, nezapomenutelné rybníky! Ty milovaný Nový a Starý Hurte, líbezný Šajare! Dožily jste svůj věk, ale  ve vašich hrázích, alespoň na příčné hrázi Starého Hurtu, měly zůstat ty věkovité duby a lípy, které uchvacovaly svou velikostí a krásou, byly svědkem nejedné radosti a spojovaly současníky blíže s předky. Které necitelné ruce dovolily vás zničit po první světové válce?

Opsáno z Pamětní knihy Hrabové II, která je uložena v Archivu města Ostravy.

      6. 9. 2015.  V.S.

 
© vladimirslavik.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma