Pamětní kniha obce Hrabová II - pokračování č. 11.

 

       Jednota Čs. svazu požární ochrany.

Mimo obvyklou činnost provedlo 5 členů místní jednoty požární ochrany důkladnou bezpečnostní prohlídku na JZD a státním statku za součinnosti člena inspekce státního dozoru v Ostravě. Druhá námatková kontrola byla provedena u rolníků a v Prefě. Až na malé závady, které byly odstraněny, bylo shledáno vše v pořádku. Důstojník státního dozoru prohlédl si i zbrojnici, stroje a zásoby benzinu a vyslovil své uspokojení nad pěkným pořádkem. Pochválil zbrojíře Lud. Ličku za vzornou čistotu všech místností, strojů a všeho požárního zařízení.

Jednota, vedená dlouholetým předsedou Aloisem Adámkem, nezůstala ani letos v brigádnické pomoci stranou. Při žních odpracovali žáci v r. 1957 600 hodin, členové 1340 hodin. Na stavbě plotu okolo staré školy pomohli 108 hodinami a na stavbě požární věže odpracovali 586 hodin. Na této práci měli nejvíce hodin Rudolf Balušek, Valentin Melza, Vojtěch Černík starší, Josef Dřímal, Vojtěch Janša a Květa Ličková.

            Veřejné podniky a manifestace.

Poprvé v poválečné době oslavili hrabovští s vratimovskými svátek práce v r. 1957  společně na táboře lidu ve Vratimově. Má se tak státi i v příštích letech. Májové manifestace se budou konat střídavě jednou v té a podruhé v oné obci.

Letošního průvodu, který byl dosud nejčetnější a nejmalebnější, se zúčastnilo na 1400 osob. V nejkrásnější jeho části vystoupilo přes 650 žáků zdejší školy se svými učiteli, vyzdobeno kroji, věnečky symbolizující státní vlajku a jinými ozdobami. Jeho krásu doplňovala radost a veselí, zářící z očí tohoto nejmladšího pokolení, jemuž z velké části i První máje připravily tak radostný život. Přes 20 vlajek a několik desítek národních krojů, transparenty a alegorické vozy Uhelného průzkumu a státního statku, krojované sestry Červeného kříže a příslušníci požární ochrany, Sokola a mládeže, to vše ztvárnilo ten nádherný pochodující obraz. Takém180 zaměstnanců Uhelného průzkumu, kteří poprvé oslavovali 1. Máj společně s hrabovskými občany, na veřejnost působilo velmi příznivě.

Letošní májový průvod hrabovských, to už nebyl pochod několika desítek pokrokových občanů z předválečné doby. Byl to mohutný, osvěžující proud, který přitáhl k sobě ty, kterým dřívější Svátky práce byly lhostejné. Také jeden důkaz růstu politického uvědomění.

Devátého května 1957 byl oslaven den vítězství nad fašismem, a to na veřejné schůzi, pořádané místním výborem NF v sále „U lípy“. Bylo přítomno asi 150 lidí a k nim hovořil s. Josef Susser, člen krajského výboru protifašistických bojovníků. Po schůzi odebrali se občané k památníku padlých, kde bylo položeno 9 věnců od všech složek Národní fronty. Žáci střední školy zazpívali k tomu aktu a s. Arnošt Matýsek přednesl projev. V něm vyslovil úctu a vděk padlým bojovníkům, kteří svou statečností a obětavostí pomáhali klást základy socialistické společnosti.

Ve dnech 8. až 15. Července r. 1957 navštívili Čs. republiku první tajemník KSSS s. Nikita Chruščov a předseda Rady mnistrů soudr. N.S.Bulganin. Oba státníci byli hosty několika měst, prohlédli si některé průmyslové podniky a zemědělské závody. Dne 13.7. přjel do Ostravy s. Chruščov letadlem na hrabůvecké letiště, kde se shromáždly desetitisíce lidí ze širokého okolí. Odpoledne vítali Ostravané podruhé s. Chruščova na Stalinově náměstí na velké manifestaci. V průběhu dne prohlédl si první tajemník KSSS kunčické závody a nové město v Porubě. Všude, kde projížděl se svým doprovodem, v němž byla mmo jiné i s. Turcevová ze Sov. Svazu a první tajemník KSČ s. Novotný, vítaly tisícové zástupy Ostraváků v osobě s. Chruščova lid sovětské země. Kdekoliv se sešel s pracujícími, všude s nimi besedoval, prostě a upřímně, jako jeden z nich. Nikita Chruščov se projevuje jako státník velkého formátu, jakých v dějinách lidstva je nemnoho, je neúnavný budovatel komunistické společnosti a houževnatý bojovník za mír. Je to velký člověk – komunista – zosobňující v sobě skutečné lidství, který přitahuje svou srdečností a uměním vyslovovat i nejsložitější otázky prostě a srozumitelně. Právě pro tyto vlastnosti a obrovskou práci, kterou vykonává pro odvrácení války, vryla se osobnost s. Chruščova hluboko do paměti všech, kdož ho mohli vidět a slyšet. Bylo potěšením i pro stovky hrabovských dětí a dospělých osob přivítat tak vzácného hosta.

17. listopadu r. 1957 uspořádal místní výbor národní fronty smuteční slavnost k uctění památky druhého presidenta, který zemřel dne 13.11. po krátké nemoci ve věku 73 let.

Ant. Zápotocký byl zvolen nejvyšším představitelem ČSR v r. 1953 po smrti s. Klem. Gottwalda. Před tím zastával funkci předsedy vlády. Byl to muž neobyčejně energický a plný elánu, obětavý organisátor, schopný praktik revoluce. I při vysoké a odpovědné funkci našel si vždy čas, aby byl neustále mezi lidmi. Navštěvoval dělníky v továrnách, zemědělce při jejich práci, všude promlouval s lidmi o problémech společného života. Několikkrát byl na Ostravsku, asi třikrát v NHKG v Kunčicích. Jeho srdečný vztah k lidem, skromnost a prostota vzbuzovala úctu a lidé si ho velmi vážili. Nezlomil ho ani krutý život 6-ti letého věznění v nacistických konc. táborech v druhé světové válce. Pietní vzpomínce, uspořádané v zasedací síni národního výboru bylo přítomno asi 60 lidí a mnoho dalších občanů se zúčastnilo veřejného shromáždění v Ostravě v den pohřbu. Tam, na náměstí J.V.Stalina tisíce pracujících Ostravska vzdávalo poslední poctu člověku, který pro ČSR vykonal mnoho práce.

Vilém Závada: Na poslední cestu.

Tak ještě naposled Vás uvidíme jet, však ne už jako na jaře a v létě.

Začišel na nás v listopodu led, špalírem pojedete na lafetě.

Jako ten kámen, vápno, popel, šeď je Praha srdečná a pohostinná

s barvami teplými jak lidská pleť, když tak tu stojí v zármutku svém siná.

Však jako rtuť vždy živý český lid, jenž rád lučavkou rozumu se leptá,

Dnes jednolitý je jak monolit, a ve svém němém hoři nezareptá.

Nemazal jste nám nikdy med kolem úst, zvyklý kdys pracovati dlátem.

Vždyť jenom tvrdě můžeme růst, když chceme být žulou a ne blátem.

Dnes dolů sklánějí se prapory po celé zemi, jež osiřela.

My, záludné té smrti navzdory zvedáme vzhůru svoje čela.

Nuž, buďte sbohem! A za vše dík! Váš odkaz navždy budem vstříci.

Pad, nezemřel však bojovník. Vstanou noví bojovníci.

               Volba nového presidenta.

Příštího dne po pohřbu s. Antonína Zápotockého konaly se volby presidenta nového. Večer žilo všechno ještě v záplavě smutku a v noci se na rychlo odstraňovaly smuteční vlajky a obrazy zesnulého, aby vše bylo zase připraveno k radostné oslavě. Kdo je navržen na presidenta, to se lidé napřed nedozvěděli a jen hádali. Proto se stalo, že při přípravě oslav vypracovali někde v propagačních odděleních, jako na příklad v NHKG, napřed obrazy s životopisem soudruha, který kandidován nebyl. Národní shromáždění zvolilo nejvyšším představitelem státu prvního tajemníka KSČ s. Antonína Novotného, v pořadí již třetího dělnického presidenta.

Spěch a postup okolo volby nemile nesli mnozí občané, kteří pociťovali, že s tak důstojného aktu se dělá záležitost suchého formalismu a stala se z něj málem komedie. Vždyť i smutku je třeba ponechat čas na vypršení a ne následně jej přeměňovat v radost s oslavy nového představitele státu. Což nemohlo být s volbou posečkáno několik dnů a lidem napřed oznámeno, kdo má být jeho presidentem?

                                        Kapitola 4.

Výstavba obce se v tomto roce omezila na dokončení školy, na stavbu nových rodinných domků a další menší práce. V letních měsících si vzali požárníci na starost oplocení a úpravu zahrady staré školy. Oplocení drátěným pletivem provedli důchodci Karel Luzar a Rudolf Balušek z akce „Z“, na níž obec obdržela 20.000 Kčs.

23. října se začalo s výkopem kanálu plynového potrubí, které navazuje na plynovou stanici Šídlovce. Přípojka je vedena kolem trati elektrické dráhy, zabočuje na ulici Duškovou a po Krmelínské do Uhelného průzkumu. Na potrubí jsou připojeny také domky sídliště „Břehy“ a část Žižkova.

Do svých nových domků se nastěhovali na ulici Nešverové rodiny  Ant. Kafky a  Vlad. Petra. Další novostavby mají Na Jezdišti Rud. Klauda a Na Ščučím Břet. Linhart. Tři občané ze Šídlovce Ed. Urban, Rud. Toufar a Jar. Holenka si postavili garáže u zastávky el. dráhy „Břehy“. Dalších 13 garáží stojí na Šídlovci podél strouhy, vedoucí od mlýna do vítkovickcýh závodů.

                                      Kapitola 5.

            Zpracoval učitel Boh. Olšanský s kronikářem.

Životní úroveň se proti předválečné době velmi zvýšila. Je to jistě zásluhou nového zřízení, které zajišťuje všem občanům právo na práci a na spravedlivou odměnu za ni. A ta odměna není vyjádřena jen mzdou, ale i široce založenou péči sociální, zdravotní a kulturní.

Co se všechno zlepšilo? Především bydlení. Polovina obyvatel obce žije na Šídlovci v moderních, většinou 2 – 3 pokojových bytech. Ale i občané na vesnici si své byty rozšířili a zmodernizovali. Také úroveň bytového zařízení se zlepšila. V obývacích pokojích vidíme vkusné sekretáře většinou z tvrdého dřeva, gauč  ba i knihovna se stává pomalu nezbytností. Bez radiového přijímače není téměř rodiny. Zvyšuje se počet elektrických praček, vysavačů prachu, velká poptávka je po chladničkách a autech. Majitelů osobních vozů je přes 50. Zájemců o ně je však mnohem víc. Televisory vlastní 128 rodin. První televisor byl připojen 28. ledna minulého roku na Šídlovci s. Jar. Janečkovi a do konce r. 1956 bylo jich v obci již 16. Plynové vedení je zařízeno prozatím na Šídlovci a v několika domech na Žížkově a na „Břehách“. Na 100 rodin z vesnice používá zemní plyn z mitrovické stanice, který tam plní do plynových láhví.

Obyvatelé se lépe oblékají než za 1. republiky. Muži mají obleků několik a i do práce chodí slušně oblečeni, protože v závodech se mohou převléknout do pracovního. Střídají obleky podle toho kam jsou: do kina, do divadla, za sportem apod. Ale ještě více dbají na své oblečení ženy. Snaha o vkusné oblečení trvá celý rok, ale zvláště silně se projeví v období plesů, kdy to jen šustí silonem a tylem. Velký rozdíl je také v oblečení školní mládeže. Šaty a boty se již nenosí po starších sourozencích, nýbrž každé dítě má své vlastní. Téměž každý má brusle se zvláštními botami, hodně dětí má lyže a vlastní kolo. Jako nevidíme žebráků, nevidíme nikoho, kdo by chodil bos. Matky si zakládají na tom, aby jejich děti byly oblečeny podle poslední módy, což se zdá někdy až přemrštěné.

Podstaně se zlepšilo stravování. Není podvýživených dětí, ba naopak, vidíme tu a tam, hlavně ve škole, pohozené zbytky jídla. Na 60 dětí se stravuje v celodenní mateřské škole, okolo 350 žáků a učitelů obědvá v jídelně družiny mládeže. Cena obědu je 3 – 3.20 Kčs pro děti podle věku a 3.70 Kčs pro dospělé. Jídlo připravují 4 ženy pod vedením Frant. Růžičkové.

Záporným jevem je spotřeba lihových nápojů. Přibylo různých oslav, jak v rodině tak v zaměstnání, na které dřív nebylo, a stalo se zvykem při těchto příležitostech pít, a to někdy i nemírně. Nemírné kouření, jemuž podléhá dnes i mnoho žen rovněž nepřispívá ke zdraví.

Boj proti alkoholismu se začíná rozvíjet a provádí se tím způsobem, že byly upozorněny prodejny Pramene, aby alkohol neprodávaly osobám nedospělým a aby omezily propagaci lihových nápojů. Byly také podstaně zvýšeny ceny lihovin.

Jedním z důvodu zvýšené úrovně životní je také vysoká zaměstnanost žen, které chtějí pracovat, nedoť to obohacuje život ženy a činí to ženy rovnocenné s muži. Na druhé straně má zaměstnanost žen i stinné stránky. Zmenšenou péči o děi, větší pracovní vypětí a z toho větší předrážděnost, rodinné neshody nebo i nevěry.

O děti zaměstnaných žen pečují jesle a dvě mateřské školy. Jedna škola je celodenní s počtem 60 dětí. V polodenní je přes 50 žáků. V celodenní škole je kromě ředitelky s. Salové 7 kvalifikovaných učitelek, pěstounek a dalších pomocnic. Výchova dětí  v druhé škole je svěřena ředitelce s. Skalické.

Jesle jsou celotýdenní, vybavené nejmodernějším hygienickým zařízením. Byly zřízeny VŽKG dne 9.2.1953. V roce 1955 přešly do správy OÚNZ v Ostravě. O 45 dětí ve věku od 3 měsíců do 3 let pečuje kromě vedoucí s. Boženy Sýkorové 8 kvalifikovaných zdrav. sester a pěstounek. Třikrát týdně tu dochází lékař. Dětem je věnována všestranná péče moderního zdravotního střediska. Zaměstnaní rodiče se mohou věnovat své práci, protože zdravotní sestry se starají, aby svým svěřencům 6 dnů v týdnu nahradily domov. Počáteční nedůvěra k jeslím, kde bylo přes jeden rok pouze 3 – 4 děti, se rozplynula. Dnes jsou maminky spokojeny s práci sester a pěstounek a oceňují jejich péči.

Lékařské ošetření je poskytováno občanům zdarma. Neplatí se pobyt v nemocnici, léky, operace, vše se dostává zdarma. Zdarma je i noční služba, která na zavolání přijede pacienta ošetřit. Také do lázní jsou vysílání zaměstnanci a jejch rodinní příslušníci bezplatně. Jen asi 3% obyvatel se nepodílí na těchto výhodách. Jsou to samostatní rolníci a živnostníci, kteří nejsou nemocensky pojištěni a proto léčebné náklady si hradí sami. Vztahuje se na ně jen pojištění důchodového zabezpečení jako na ostatní kategorie zaměstnanců. Občané v pracovním poměru jsou ošetřováni na svých pracovištích, děti u odborného lékaře. Ostatní občané jsou v péči MUDr. Lad. Šimíka na Šídlovci. Poradny pro matky a děti jsou dvě. Jedna na horním konci v domě A. Novotné č. 161 a druhá v družině na Šídlovci.

V rámci celostátní akce byly všechny děti očkovány proti obrně. Bylo jich přes 1000. V měsíci srpnu se objevila epidemie žloutenky. I tu byl učiněn ihned zákrok v očkování školní mládeže. Při obou akcích pomáhalo 10 sester Červeného kříže.

Koncem ledna 1957  postihla obyvatele Ostravského kraje chřipková epidemie. Aby se předešlo šíření nákazy, byly uzavřeny kina, divadla, kostely a zábavní podniky. I pololetní prázdniny byly o dva týdny dříve. Toto opatření nemělo plné účinnosti, protože doprava autobusy a el. dráhou zůstaly v provoze. Také hostince nebyly uzavřeny.

Nejčastější příčinou smrti byla rakovina, která postihla 9 občanů ve věku od 45 do 70 let. Devět občanů starších 70 let zemřelo v důsledku stáří . 4 úmrtí zavinila choroba cévní a srdeční. V tomto roce zemřeli také 2 z 5 nejstarších občanů nad 90 let, o nichž je zmínka v kronice za r. 1956.  Třetího března zemřel Ferd. Dolný, kterému bylo 95 let, a za ním pátého dubna Jan Šodek, jemuž bylo 94 roků.

                            Čs. červený kříž.

Skupina ČSČK byla založena v Hrabové 17.11.1952, aby svou činností pomáhala zdravotnickým orgánům provádět všestrannou zdravotnickou péči a výchovu obyvatelstva. Havní její úkol je v ustanovení zdravotnických hlídek. Tyto hlídky mají seznamovat občany s nebezpečím infekčních chorob a ochraně proti nim, dbát o hygienu v obydlích ve školách i na pracovištích. Kromě toho skupina má získávat dárce krve a býti nápomocná všude, kde se jedná o zdraví obyvatelstva.

Prvním předsedou byl zvolen MUDr. Lad. Šimík. Ve výboru s nim byli Alois Lipina, Štěp. Šindlerová, And. Kolichová, Mar. Hrbáčová, Mar. Sobková, Mil. Bakotová, Mar. Kneblová, Čest. Adamus, dále ss. Trenčínová, Sýkorová, Stiborová, Stacha, Maník a Brzica.

V roce 1957 získala skupina 36 nových členů a jejich počt je nyní 166. Dárců krve přibylo 15 a tak se jejich stav zvýšil na 69. Bylo pořádáno 8 přednášek s celkovou účastí 463 lidí. 6 členů získalo odznak PZO, 33 jich bylo vyškoleno na velitele zdravotnických hlídek. Při žňových hlídkách a jiných akcích dobrovolné sestry měly službu 517 hodin. Členové skupiny pomáhali také v zemědělství a na úpravě okolí nové školy. Odpracovali zdarma 949 hodin. 47 členů se zúčastnilo i strojírenského veletrhu v Brně.

Aktivita skupiny se projevila i jinde. Jako první na Ostravsku navázala družbu s městem Stalingrad v SSSR. S ním si chce vyměňovat zkušenosti. Dobrá věc byla správně přijata i v obci. V čs. rozhlase byl čten 8.11. obsah dopisu, zaslaného do Stalingradu.

                  Kapitola 6 – Kulturní poměry.

15. prosince 1957 byl významný den v historii obce. Toho dne byla slavnostně otevřena nová škola za přítomnosti několika set žáků, učitelů, zástupců nár. výboru a jiných složek. Ve škole zůstala ještě nedodělána tělocvična a družina mládeže, ale pro špatný stav školy dřevěné bylo její otevření nutné i s těmito nedodělky.

Majestátní budova nové školy řadí se mezi nejkrásnější školy Ostravského kraje. Však také stála více jak 11 milionů korun. Obci se tak dostalo vysoce hodnotného díla, které vzešlo v novém zřízení z pilné práce všeho pracujícího lidu republiky a zvětšilo krásu a bohatství Hrabové. Nikdy předtím obec takovou školu nemohla míti! Na to je také třeba myslet při posuzování socialistického zřízení, o to je třeba si školy více vážit!

Nová škola se nezískávala lehce. Než byla postavena, vyžádala si velkého úsilí pracovníků školy, národního výboru i vesnické organizace KSČ. Nejvíce se oceňuje činnost a starostlivost ředitele školy s. Boh. Cigánka, který se nejvíce přičinil  o to, aby škola byla. V mnoha jednáních s krajskými a ministerskými činiteli dokazoval, společně s funkcionáři nár. výboru neodkladnou nutnost její stavby, až bylo dosaženo příznivého výsledku. Také předseda NV s. Šostý a tajemník Jos. Mazák spolu s členkami KNV a ONV  ss. Anežkou Janíkovou a And. Kolichovou prošlapávali škole cestu.

O vnitřní čistění budovy a stěhování školního nábytku se postarali učitelé společně s rodiči a dětmi. Byl to příkladný soulad rodiny a školy. Vyznamenaly se hlavně maminky, které si zorganisovaly práci tak, že se čistily ty třídy, ve kterých budou vyučovány jejich děti. Také vojenská správa z Bělského lesa pomohla. Kapitán s. Vojt. Brablec se postaral o vojenské auto a sám na něm svážel nábytek a školní pomůcky z družiny mládeže, kde byly  dočasně uskladněny.

Neradostný byl malý zájem občanů o školu. Hlavně občanů z vesnice. Kromě několika maminek jen velmi málo se jich zúčastnilo společné práce. I k oslavě a prohlídce školy sešlo se velmi málo občanů. Je to snad proto, že škola stojí na dolním konci obce? Je možné, že by tento důvod mohl seslabit hrdost některého občana na velikost a krásu obce, do které vzrostla? Kdyby tomu tak bylo, těžko by se plnilo poslání školy, o němž mluvili řečníci ve svých projevech (s. Cigánek, Dluhoš, Šostý, Vavroušková). Jejich řeči byly prostoupeny přáním, aby společné úsilí učitelů, rodičů a všech občanů vytvořilo v nové škole novou tradici, v níž by mládež nabývala nejen vyššího vzdělání, úcty k prací a lásky k člověku, ale též se naučila opatrovat společné vlastnictví tak, jako svoji nejdražší věc. Nová velkolepá škola stane se žactvu posvátným, inspirujícím místem jen tehdy, dovedou-li učitelé, jako štědří otcové vzdělanosti, dávat svým svěřencům všechno svoje duchovní bohatství a povedou je k tomu, aby z nich vyrůstali noví lidé zapáleni touhou pokračovat tam, kde jejich rodiče přestali. Učitelé na to sami nestačí. Bez pomoci rodičů a veřejnost by cesta k tomuto cíli byla daleká.

                                  Školní poměry.

                    Zpracoval učitel Boh. Olšanský.

Ve 22. třídách, v nichž je 14 nižšího a 8 tříd vyššího stupně je 782 žáků, z toho 392 děvčat. Žactvo učí 27 učitelů, z nichž je 8 mužů. Tři učitelé ss. Rozehnalová, Valašková a Fuciman odešli a na místo nich nastoupili ss. Chvostek a Mezníková. V obci bydlí 14 učitelů, ostatní dojíždí.

Ze 776 klasifikovaných žáků propadlo 18, to je 2,5%. Většině žáků byla povolena opravná zkouška až na tři. Věra Šrubařová propadla ze 4 předmětů, její sestra Iréna vyšla ze 7. třídy a o reparát by asi neměla zájem. Jde o žákyně z velmi nevyrovnaných rodinných poměrů, zameškaly mnoho vyučovacích hodin, většinou neomluveně. O nápravu marně usilovala jak škola, tak i nár. výbor, který se případem několikkrát zabýval. Stanislav Tomaník měl 3 nedostatečné. Jeho rodiče jsou zaměstnáni jako vedoucí hostince „U lípy“ a na syna si nedají čas, přitom jej ještě nezdravě podporují v lenosti.

Z 281 klasifikovaných žáků na vyšším stupni je 76 s vyznamenáním (27%). 100 mladých lidí z osmých tříd opustilo školu, aby se dále připravovali pro život. Nikdo z nich při závěrečných zkouškách nepropadl a 28 žáků vyšlo s vyznamenáním. Na další studium odchází 46 žáků, z toho 29 dívek. Nejvíce jch bude studovat jedenáctiletku (24), ostatní půjdou na odborné školy. Do učení bylo zařazeno 43 žáků.

Ke konci školního roku se chování žáků zlepšilo, 11 dostalo 2. stupeň z chování, většinou za menší přestupky.

V posledních 2 letech se nám začalo vyskytovat více výchovných problémů než léta minulá. Tyto problémy vyvstávají proto, že v mladém sídlišti dorůstá mládež, která nemá nejlepší příklad v brigádnících z Kunčic, ubytovaných uprostřed sídliště ve svobodárnách. Začíná se to projevovat v obhroublém vyjadřování žáků, dokonc i dívek.

Další problém spočívá v tom, že rodiče se  nerozumně zastávají svých dětí, vědomě kryjí jejich nedostatky a přestupky a často i před dětmi kritizují a zesměšňují zásah učitele nebo ředitele. S těmito dětmi si pak rodiče v sedmých a osmých třídách sami nevědí rady a žádají školu o pomoc, když už je pozdě.

Rodiče se dopouštějí přestupků také tím, že berou děti na zakázané flmy, dovolují jim sledovat televisi do pozdních hodin.

Mnohé děti žijí v rozháraných rodinných poměrech, kde není rodinného souladu, nebo kde se rodiče dokonce rozcházejí a často líbivým a nesprávným postupem chtějí odlákat sympatie dětí od svého partnera ve vlastní prospěch.

V tomto roce byly do vyučování zařazeny v 1. – 5. ročníku ruční práce a na vyšším stupni práce v dílnách a zemědělské práce. O obojí projevila většína žáků velký zájem. V dílenských pracích zhotovovali stojánky, krabice, ptačí budky, botanické torby aj. Je zajímavé, že děvčata stavěla se k práci šikovněji a prováděla ji pečlivěji než chlapci. Zemědělské práce konali žáci ve školní zahradě.

V tomto roce byly také zavedeny jako nepovinný předmět ruční dívčí práce. S. Rozehnalová musela vynaložit opravdu velké úsilí, aby zvládla zájem děvčat o tento předmět. Přihlásilo se jich 150. Z jejich prací byla instalována pěkná výstavka.

Všichni žáci byli lékařsky prohlédnuti a  dentista s. Hausotter jednou týdně ošetřoval chrup žáků. Byla provedena tuberkulinová zkouška a v negativních případech i očkování. Žáci byli očkováni také proti obrně a neštovicím. Několik žáků strávilo část školního roku v léčebně pro tělesnou slabost, pro následky po obrně a pro poruchu štítné žlázy. Podle zjištění strávilo 76% žáků prázdniny mimo domov, a to u příbuznách nebo známých. 21% žáků bylo v pionýrských táborech ROH. Jen 24% žáků zůstalo doma. I pro ně byly uspořádány akce nebo zájezdy buď Družinou mládeže nebo ČSM.

S tělovýchovou mládeže je to prozatím dosti špatné, hlavně pro  nedostatek vhodné tělocvčny. Přesto 151 žáků cvičí v Sokole, z toho 91 děvčat.

V celodenní péči DM bylo 52 žáků, převážně z nižšího stupně. Ve školní kuchyni se stravovalo 252 žáků. Z řad rodičů byla vytvořena stravovací komise, která občas kontroluje jídlo, podávané ve školní kuchyni.

Opsáno z Pamětní knihy obce Hrabová II, která je uložena v Archivu města Ostravy.

 23.9.2015.    V.S.