26.11.2017: Publikace "Z historie obce Hrabová" pokr.8.

Publikace Historie obce Hrabová:  Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské (8)

Doslovný nápis této kapitoly v uvedené publikaci  je  „K historii a dřevěné architektuře kostela  sv. Kateřiny Alexandrijské“ a jejím autorem je Martin Slepička. Nedávno napsal na toto téma objemnou publikaci, takže jeho příspěvek se zde omezil pouze na 22 stránek, které však  obsahují  na dané téma vše podstatné.

Pozoruhodný je rozsah bibliografických citací na konci kapitoly. Svědčí to o pečlivosti a zodpovědnosti, s jakou autor přistoupil k uvedenému tématu.  Do textu jsou vřazeny na příslušných místech doprovodné fotografie, některé i poměrně neznámé, jako  např. snímek našeho  kostela z r. 1908 na str. 175.

Při čtení této kapitoly mě opětovně napadly  dvě otázky,  na které doposud neznám odpověď.  

První otázka: Kde a jakým způsobem vykonávali naši předci  v době před vznikem tohoto kostela všechny obřady, spojené s jejich náboženskou vírou? Tedy v období „od nepamětna“ do doby  postavení dřevěného kostela. Konkrétně  v letech cca 1200 – 1330. Bylo to nahodile  pod „širým nebem“ nebo u již tehdy existujících různých kapliček, které se nezachovaly?  Těmito obřady míním mimo jiné křtiny, svatby a pohřby. A asi i mnohé jiné náboženské obřady, oslavující Ježíše Krista a ostatní světce.

Druhá otázka: Proč právě v Hrabové nebyl na rozdíl od okolních obcí postaven zděný kostel?  Vždyť ve srovnání s těmi dřevěnými měly ty zděné mnoho výhod, a to jak pro věřící tak pro faráře.

 I když z dnešního pohledu jsme našim předkům za jejich  tehdejší selhání vděčni, jelikož náš „dřevěný“ kostelíček je nyní v širokém okolí velmi populární.

Všichni, kteří se zabývali a zabývají historii tohoto kostela citují nápis, který se zachoval po pravé straně hlavního vstupního  portálu. Tento nápis je považován za první doklad existence kostela.  V publikaci, které nyní věnuji svou pozornost,  je na str. 173 fotografie tohoto nápisu a text je čtenářům tlumočen  v následující podobě: „Jíra Holena usnul v Pánu v středu třetí postní léta Páně tohoto  1564“.

Pak Martin Slepička vysvětluje, že se jednalo o úmrtní oznámení, pravděpodobně fojta Jiřího Holenu (Holeňu, Cholewu) z rodu hrabovských dědičných fojtů, přičemž české příjmení Holena a jeho polský ekvivalent Cholewa jsou významově shodné a označují část nohy holeň, ale také holínku, tedy druh obuvi.

V publikaci Martina Slepičky o kostele sv. Kateřiny Alexandrijské z r. 2015 je na str. 31 přečteno  znění tohoto nápisu takto: „Gira Cholewa  Usnul w panu w strzedu trzeti Postni Letá Paně Tohoto 1564“.

Takže jaké jméno bylo na tomto trámu napsáno? Jíra Holena nebo Gira Cholewa? Pokud čtu dobře text z dostupných fotografií , tak Jira Holena. Ale  asi tento text nebyl  pro mnohé odborníky zcela čitelný a je zde možnost různých výkladů.

Pochopitelně že to není žádná  světoborná záležitost, jde zřejmě o různou interpretaci  tohoto nápisu.  Je zde pouze drobný problém, nikde není vysvětleno, jak se z Holeny  stal Cholewa. Příjmení Choleva je v našem kraji poměrně časté. Měl  jsem  kdysi spolužáka  Cholevu, tato rodina po mnohé generace vlastnila hospody v širokém okolí včetně hospody U Milky  v Mitrovicích .

S výkladem významu tohoto příjmení  se obrátil Martin Slepička (viz pozn. č. 401) na doc. Mgr. Jaroslava Davida  a uplatnil jeho argumenty. Pokud jde o vývoj a význam našich příjmení, pokládám za současnou největší autoritu  Prof. PhDr. Dobravu Moldánovou. Ve své knize  „Naše příjmení“ uvádí u příjmení Holena holenní kost, vysoké boty a u příjmení Choleva (Cholewa) mimo holínky i přezdívku pro mluvku. Takže kdoví, jak to s naším tehdejším fojtem bylo.

Nyní ještě několik poznámek k historii  vzniku zděných kostelů v okolních obcích.

Kostel v Paskově: Zdejší zděný kostel sv. Vavřince pochází z roku 1746 a byl postaven na místě původního dřevěného kostela. Potřebné finance poskytla hraběnka Marie Paula von Fürstenbuch ve výši 2.362 zl. a tehdejší farář Řepka ve výši 500 zl. Mimo to paní hraběnka vlastnoručně pro kostel namalovala obraz Panny Marie.

Kostel ve Vratimově:  Nynější  zděný kostel  s. Jana Křtitele byl postaven v r. 1806 jako náhrada za dřívější dřevěný. Ten se nacházel uprostřed dnešního hřbitova. Na tomto místě stojí dnes kamenný kříž, pod kostelem byla krypta dědičných pánů Skrbenských. O způsobu financován stavby zděného kostela nejsou žádné informace.

Kostel  v Polance nad Odrou: Iniciátorem stavby zděného kostela byl místní sedlák Josef Franek. Jelikož neměl děti, chtěl svůj majetek věnovat stavbě kostela. Nedošlo však k dohodě o místě stavby a tak tento rolník nechal v roce 1879 na své parcele postavit alespoň kapli. Stavba dnešního kostela se uskutečnila až v roce 1882, a to za vydatné pomoci hraběnky Karoliny z Berolingenu. Nevhodné podloží stavby vedlo později  ke zřícení kostelní věže. Tato i další události způsobily, že kostel byl zpřístupněn veřejnosti až v roce 1900.

Kostel ve Staré Bělé: Dodnes je znám vzhled původního dřevěného kostela, a to díky kresbě tehdejšího zdejšího faráře z roku 1659. Kostel podle této kresby  je velmi podobný tomu  hrabovskému.  Pravděpodobně  si byly všechny tehdejší dřevěné kostelíky velmi podobné. Stavba zděného kostela byla zahájena již v roce 1769, ale různé potíže, hlavní  finanční, způsobily, že kostel byl vysvěcen až v roce 1801. V tomto případě se na financování podílela Olomoucká kapitula ve spolupráci se „Světskou správou církevních statků“, která tehdy sídlila v nedalekém Petřvaldě.  Na stavbě tohoto  kostela se tehdy podílela jak církev tak stát asi  proto, že kostel sloužil také  farníkům ze všech okolních obcí, tedy z Proskovic, Výškovic a z Nové Bělé. Celkové náklady na stavbu činily 3.234 zl.

Z uvedeného stručného „průzkumu“  v okolních obcích je zřejmé, že největším problémem při stavbě zděných kostelů byly  finance.  Pokud se nenašel bohatý sponzor, pak se věřící museli spokojit s původními dřevěnými. Je  s podivem, že tyto stavby nefinancovala ve větší míře katolická církev. Asi  měla v této době jiné priority.

26. 11. 2017   V.S.