Tuto publikaci sepsalo a dovedlo k realizaci několik občanů, kteří si uvědomili, že s ohledem na letopočet jde o poslední příležitost k zaznamenání autentických vzpomínek ještě žijících pamětníků na tento úsek naší historie. Konali tak proto, že to pokládali za správné, bez ohledu na svůj čas a na eventuální finanční odměnu.
Osobně jsem očekával alespoň článek v Hrabovských listech o této publikaci nebo poděkování starosty během jednání zastupitelstva ve středu 3. 6. 2015. Nestalo se tak. Nejde mi o mou osobu, s ohledem na svůj věk již nemám potřebu poslouchat slova uznání, mám již jiné starosti. Ale jde mi o mé spolupracovníky, pro které, předpokládám, slova uznání mohou být motivací pro další činnost. A šlo by i o poděkování i těm čtrnácti pamětníkům, kteří sepsali své vzpomínky.
Jediný, kdo se o naší práci zmínil, byl zastupitel pan Jan Dvořák, kterému za jeho zmínku o naší práci srdečně děkuji.
Marně jsem hledal v Hrabovských listech podrobnější informace o událostech před 70. lety, které by souvisely s Hrabovou. Pouze fotka pana starosty a místostarosty, jak kráčí s věncem k Památníku a v projevu starosty pozvání na besedu k naší knize.
Přitom v publikaci bylo mnoho materiálů, které se přímo nabízely ke zveřejnění v Hrabovských listech, např. vzpomínky pana Bohuslava Olšanského a jiných pamětníků. Asi tato publikace nebyla doručena k novému redaktorovi. Nebo byla a on ji ze svých profesionálních důvodů ignoroval jako nezajímavou. Místo toho byla dána přednost jiným textům, které by snad počkaly do dalších čísel Hrabovských listů.
8. 6. 2015. V. S.