Historie domku č.p.77 v Hrabové

Každý, kdo jede přes Hrabovou si určitě povšimne ruiny domku na rohu Paskovské ulice a ulice Na honech. Pozemek kolem zbořeniště slouží jako sklad aut a jejich zbytků.

            K tomuto domku mám citový vztah, jelikož  tam bydlel v padesátých letech minulého století můj dědeček z matčiny strany pan Alois Nováček, a to až do své smrti. Měl výbornou paměť a vyprávěl mi různé zajímavosti o tehdejší Hrabové. Domeček měl uprostřed chodbu, na levé straně byla ložnice, na pravé kuchyň. Vzadu byly ještě malé  komory. Všechny místnosti měly klenuté stropy.

            Protože toto místo je svým současným vzhledem a  využitím velmi nápadné, snažil jsem se vypátrat něco o jeho minulosti.

            Podle dostupných údajů domek č.p. 77 mohl být postaven kolem r. 1790. V r. 1811 v něm zemřel ve věku 25 let Jan Janošík a brzy po něm jeho dvě děti. Vdova Barbora roz. Bartošová se brzy vdala za Mikuláše Šeděnku a v r. 1814 se jim narodil syn Josef.

            Podle záznamu v katastrální mapě z r. 1833 měl již  jako jeden z mála domků v tehdejší Hrabové, zděnou konstrukci.

            V r. 1868 v něm bydlel chalupník Jan Dluhoš, s manželkou Johanou, dcerou Jana Mutiny. V r. 1887 se v domku manželům Hranickým narodila dcera Karolina.

            Podrobné údaje o obyvatelích domu č.p.77 jsou uvedeny ve sčítacích arších při sčítání obyvatel z r. 1900 a 1910.

            V r. 1900 v tomto domku bydlely 3 rodiny. V prvé bylo 7 členů, v druhé 5 a ve třetí 2, celkem 14 lidí. Jak se tam všichni vešli, je mi záhadou. Zaměstnání měli následující: nádeník v továrně na drátěné zboží a lana v Malé Hrabové, služka v polním hospodářství, slevačský učeň v železné huti ve Vítkovicích. Z hospodářských zvířat je uvedena koza a 5 slepic.

            V r. 1910 bydleli v domku č.p. 77  dvě rodiny. Jedna osmičlenná, druhá dvoučlenná. Pracovali jako dělník ve Vítkovicích, valcíř tamtéž, hutník, chůva. Kozu v chlívku  vystřídalo prasátko.

            Domek byl ve vlastnictví místních občanů, bydlících v sousedství. Původně to byl asi výminek, později tam bydleli příbuzní vlastníků a nahodilí nájemníci, kteří se často střídali.

Ze skromného vybavení domku lze soudit, že tito nájemníci nebyli příliš majetní.

            Za uvedené období se v domku vystřídalo mnoho rodin. Rodily se a vyrůstaly zde děti, domek byl svědkem mnohých tehdejších radostí i smutku.

            Tak jako lidé, tak také dům, ve kterém žili, by měl mít právo na důstojnou smrt. Bohužel, v našem případě se tak nestalo.

            14.4.2014.   V.S.