Hrabová a Šídlovec

Článek Martina Slepičky s výše uvedeným názvem si přečetlo  na Hrabova.info prozatím  246  občanů. Jeho místo však vidím i na stránkách Hrabovských listů. Snad si pan  redaktor Petr Pavelka z Frýdku – Místku uvědomí hodnotu tohoto článku a zveřejní jej v našem časopise.

Jelikož se v současné době věnuji mimo jiné i studiu našich starších kronik, dovolím si upozornit na zprávy o Šídlovci, které jem tam nalezl.

V kronice kronikáře pana Zdeňka Olivy je na str. 138 zmínka o vodním družstvu II, které provedlo mimo jiné i meliorace bývalého rybníka Šídlovec. Stalo se tak  v letech 1930 – 31. Zajímavé jsou vlastnické poměry tohoto území. V kronice se uvádí, že bývalý rybník si pronajal na dobu 30 let od Vítkovických železáren rolník František Petr a po něm Karel Chlupatý. Na meliorace  byla poskytnuta státní dotace 506 tis. Kč. Takže pozemek  ve vlastnictví Vítkovických železáren byl odvodněn místním vodním družstvem za přispění státu.

Obsáhlé informace o výstavbě sídliště jsou v Pamětní knize Hrabové II, sepsané panem Štěpánem Janšou ( str. 215 – 220).

„Jak to začalo? Po vybudování Jubilejní osady v Hrabůvce pomýšlelo ředitelství Vítkovických železáren na další stavbu závodních bytů, a to v Hrabové. K tomuto účelu použily železárny bývalý rybník Šídlovec, který před lety zakoupily od paskovského panství a přilehlý pozemek Aloise Hranického, zakoupený od něho v r. 1938.

Z jara 1939 se začalo s kanalizací celé stavební plochy měřící 16 ha. Později, již za vlády nacistů, byly zahájeny vlastní práce se stavbou domů. Práce pokračovaly rychle, takže za necelé 4 roky bylo postaveno 11 bloků budov s 250-ti byty. Pro tyto účely byla zřízena vlečná dráha, která spojovala staveniště s haldovou tratí. Stovky vlaků přivážely stavební materiál, různý odpad ze závodů a hlušinu ze šachet. To vše sloužilo k vyrovnání terénu a ke zřízení cest“.

Kronika pokračuje popisem bytů, jejich obyvatel,  a popisem poválečné etapy dostavby  původního sídliště. Stalo se tak v letech 1950- 51, kdy byly zastavěny proluky, doplněna občanská vybavenost, postavena školka, budova družiny mládeže, jesle a budovy, sloužící jako svobodárny. Současně se stavěla v sousedství  druhá etapa sídliště.

Vzniká otázka, proč bylo toto sídliště postaveno poměrně daleko od Vítkovic. Vždyť v okolí již stojící Jubilejní kolonie bylo dostatek volných ploch. Rozhodovaly asi náklady na výstavbu. Nejenom levný pozemek, ale i kolejové dopravní spojení přes haldové hospodářství umožnilo snadno  dopravovat tak velké množství materiálu. Kronika se nezmiňuje, že v prostoru sídliště byla i  cihelna, kde z vysokopecní strusky a cementu se vyráběly levné cihly.

Použitý stavební sloh asi vyhovoval budoucím obyvatelům, převážně německého původu. Charakteristické byly dřevěné okenice, které bohužel, záhy po válce, byly odstraněny. Původní krytina střech z osinkových formátů byla nahrazena plechem, naštěstí  bez újmy na vzhledu sídliště. Podařilo se  zachovat i původní barvu fasád při jejich opravách po roce 1990.

Myslím, že sídliště bylo vzhledově značně a asi nenávratně poškozeno neorganizovanou výstavbou  garáží hlavně podél dnešní Šídlovecké ulice ale i jinde. Také zrušením potoka pod haldou sídliště přišlo o hezký koutek přírody, ale bylo to asi nutné. Na druhé straně se vzhled sídliště velmi vylepšil rekultivací blízkého odvalu VŽ. Nebyl to hezký pohled, nemluvě o prachu a hluku, který vznikal  při různých činnostech na blízké haldě. Také provoz kotelny nebyl přínosem nejenom pro sídliště, ale i pro blízké okolí.

Soudě podle poptávky po uvolněných bytech je toto sídliště zájemci o kvalitní bydlení  velmi vyhledáváno a je chloubou i současné Hrabové.

  29. 9. 2015.  V.S.