Hrabová poněkud jinak

Podle toho, co jsme doposud přečetl o historii vzniku lidských sídel, vytvořil jsem si  představu i o vzniku osady, která se postupně proměnila ve vesnici jménem Hrabová.

 Jak asi  vypadala naše krajina v těchto  vzdálených dobách? Byl zde rozsáhlý prales bez komunikačních stezek a přírodních zvláštností. Na rozdíl od jiných oblastí nebyl žádný důvod, aby si toto území vybrali  tehdejší lidé ke svému trvalému pobytu.  Ale nakonec i do těchto míst přišli lidé, aby zde založili své domovy.  

Zpočátku to byli  pouze jedinci, kteří z různých důvodů odešli z okolních sídel a snažili se uživit i v těchto nehostinných končinách. Základem jejich existence bylo asi primitivní zemědělství, sběr lesních plodů, lov lesních zvířat, možná i rybolov. Ostravice byla tehdy vodnatější než dnes a voda křišťálově čistá. Podle názoru odborníků bylo v té době více dešťů, což mohlo způsobovat časté povodně s nepříznivými důsledky pro okolí kolem Ostravice. Tyto povodně pustošily nejen lidské příbytky, ale voda odnášela i úrodu a úrodnou půdu z políček prvních osadníků. Asi jeden z důvodů, proč se lidé těmto oblastem dlouho vyhýbali.

Určitě i prostor mezi Ostravicí a Odrou měl i v této době svého majitele. Již existovala struktura tehdejších mocenských útvarů, zhruba byla určena  hranice mezi Moravou a Slezskem a existoval i  přehled o vlastnictví těchto pustých území. Vlastníkem byl buď přímo  panovník nebo jeho oblíbenci z řad šlechty, případně církev.

Tato doba skončila někdy v letech 1250 – 1300. Skončila doba předkolonizační a celkem v krátkém následujícím období se zdejší kraj změnil k nepoznání. Zasloužil se o to tehdejší olomoucký biskup jménem Bruno, původem z německého Schauenburku. V té době velmi výjimečná osobnost, o které se zachovalo mnoho zajímavých informací. Vybral jsem ty nejdůležitější:

Bruno se narodil kolem r. 1205 jako třetí syn významného šlechtice ze severního Německa a byl podle tehdejších zvyklostí určen pro církevní dráhu. Dostalo se mu dobrého vzdělání a pro své diplomatické schopnosti se stal dokonce nejbližším rádcem českého krále Přemysla Otakara II. Po jeho smrti na Moravském poli však holdoval Rudolfovi Habsburskému a ten ho pověřil správou Severní Moravy. Bruno se vyznal nejenom v teologii, ale i ve vojenství, stavbě měst a hradů. Byl zakladatelem Mohelnice, Osoblahy, Brušperka a Mor. Ostravy. Díky svým obchodním a jiným schopnostem přešla do vlastnictví olomouckého biskupství rozsáhlá území severní Moravy. Zemřel v r. 1281 a je pochován před hlavním oltářem kostela sv. Mořice v Kroměříži, kterou také založil. Po smrti biskupa Bruna pokračoval v jeho díle biskup Dětřich a počínal si neméně úspěšně.

 Biskup Bruno spojil působení vlivného a mocného církevního činitele s podnikatelskými aktivitami a zasloužil se o rozkvět zdejších končin. Během jeho působení vzniklo v této doposud pusté oblasti mnoho nových sídel, městeček a vesnic. Jak tato kolonizační činnost probíhala?

Z relativně přelidněných oblastí Německa byli zváni noví osadníci do zdejší řídce osídlených krajin. Pod vedením zkušeného lokátora vyklučili lesy a vyměřili lány budoucích polí. Pravděpodobně se do těchto aktivit zapojila i původní populace. Vše se dělo podle tzv. zákupního práva úspěšně uplatňovaného v oblasti, ze které pocházel biskup Bruno. Každý z osadníků složil stanovenou peněžní částku jako úhradu na nezbytné investice. Potřebnou technickou a materiální pomoc včetně osiva a domácího zvířectva pro začátek poskytovaly zdroje olomouckého biskupství.  Až po určité době platili noví osadníci roční daň, a to podle bonity půdy a výměře získaného pozemku. Takto byly rekolonizovány i starší osady, možná i Hrabová. Lokátor byl zvýhodněn funkcí fojta, za svou práci obdržel větší pozemek a část z vybraných soudních pokut. Měl totiž i omezenou soudní pravomoc. To vše si můžeme přečíst v odborné literatuře, kde se zdůrazňuje, že kolonisté přicházeli z německých území.

Napadá mě, proč by tento podnikavý  biskup nemohl využit lidského potenciálu z mnohem bližších oblastí, tedy z okolí Olomouce? Zdá se mi to dost pravděpodobné.

Není zřejmé, kolik nových  osadníků v té době založilo svou novou existenci v Hrabové. Pokud zde ještě byly prostorové možnosti, tak možná se provedlo dosídlení.  Tento německý živel asi poměrně rychle splynul s místním obyvatelstvem. V každém případě měla tehdejší kolonizace nepřímý dopad i na Hrabovou, protože v širokém okolí vznikla lidská sídla s novými možnostmi vzájemné komunikace, obchodu, výměny zkušeností včetně blahodárné výměny ženichů a nevěst. Podle mého odhadu mohlo být v době života biskupa Bruna v Hrabové asi 10 – 15 usedlostí. Možná i méně.  

Pochopitelně že biskup neřídil přímo  denní život v takto zakládaných osadách.  K tomu měl své pomocníky. Konkrétně v případě Hrabové sídlila zdejší  vrchnost v Paskově. Toto městečko se dostalo do vlastnictví olomouckého biskupa kolem r. 1250. Nebylo to velké sídlo, mnohem později, v r. 1525 zde bylo pouze 50 domů. Ale byl zde kostel, hospoda a pořádaly se městské trhy. Přirozené centrum pro široké okolí včetně Hrabové.

Často se vedou pře, kdy vlastně byla založena Ostrava, Paskov, Hrabová či jiné obce. I když  stanovení určitého data má své praktické výhody (víme, kdy se má oslavovat), není to tak důležité. Nestalo se tak ze dne na den, byly to pozvolné procesy. Důležité pro každé lidské sídlo byla je a bude kvalita jejich obyvatel. Tedy pracovitost, podnikavost a především péče o kvalitní  budoucí pokolení.

6. 12. 2016    V.S.