Hrabová v 19. století

  Počátkem 19. století muselo tehdejší Rakousko – Uhersko řešit problematiku majetkových daní. Rostoucí potřeba peněz a nedostatky dosavadního daňového systému vedly k realizaci složité a dlouhodobé akce s cílem vytvoření přesných katastrálních map.

Na Moravě a ve Slezsku byly zeměměřičské práce zahájeny v r. 1826 a trvaly 11  let.

            Výsledkem  této rozsáhlé práce byly katastrální mapy s popisem  jednotlivých druhů pozemků a staveb. Každá parcela byla označena číslem a jménem vlastníka.

Katastrální území Hrabové bylo vyměřeno v r. 1845. Vznikla katastrální mapa, která                      prozradí mnoho o naší obci.  Zajímavé je i srovnání  s r. 1948:     

                    R. 1845                   R. 1948                                                                                                                                             Role              466 ha                     610 ha

Louky             62 ha                     119 ha

Zahrady             6 ha                      47 ha

Pastviny         100 ha                      65 ha

Rybníky         233 ha                        ----

Lesy                 37 ha                       72 ha

Řeky a potoky  84 ha                       59 ha

Celkem          996 ha                       998 ha

            V tehdejší Hrabové žilo asi 600 obyvatel a obec se svým vzhledem  velmi lišila od současné podoby.

            Těsně vedle Paskovské ulice západním směrem byla řada obytných domů, stodol a dalších hospodářských budov, za nimi až k potoku Ščučí pole a pastviny. Za potokem byly selské rybníky, oddělené hrází od mnohem větších, vrchnostenských. První byl Pilík a  Prostředník, následoval Nový a Starý Hurt, Šajar, Nový a Starý Krašický, Bezďák a Šídlovec.

            Po pravé straně Paskovské byla rovněž řada obytných domů a stodol, za nimi až k Ostravici pole a pastviny.

            Na místě dnešních bočních ulic byly polní cesty, tehdy ještě bez obytné a jiné zástavby.

Potok Ščučí končil v prostoru za dnešním „ Domem s pečovatelskou službou“ mezi ulicemi Bělská a Poplužní. Dále pokračoval již pouze mělký příkop přes zahrady k dnešnímu Statku. Potok Ščučí byl nezbytný pro vypouštění rybníků při podzimních výlovech ryb.

            Hlavní rozdíl mezi Hrabovou r. 1845 a 1948 je v rozloze rybníků. Koncem 19 století nastala radikální změna v poptávce po rybím mase. Železnice, která propojila severní části Německa se střední Evropou umožnila dovoz levnějších mořských ryb a poptávka po místních sladkovodních rybách se snížila. Protože současně v souvislosti s příznivým populačním vývojem v habsburské monarchii  rostla poptávka po obilninách, voda z rybníků se vypustila a místo ryb se pěstovala pšenice.

            V katastrální mapě z r. 1845 jsou vyznačeny i všechny tehdy existující stavby. Okrovou barvou jsou zakresleny stavby ze dřeva, červenou stavby cihelné. Těch bylo v tehdejší Hrabové pouhých 14.  Patřil mezi ně panský dvůr, fara a dalších 9 budov po pravé straně a 3 budovy po levé straně Paskovské.

             Za několik dalších desítek let se Hrabová velice změnila a dřevo bylo nahrazeno cihlami.

            Důvody, proč se v průběhu 19. stol. přecházelo u vesnických staveb od dřevěných  k cihelným bylo několik. Zpočátku to byla možná prestižní záležitost. Bohatí sedláci se chtěli i v bydlení odlišit od chudších a přiblížit se tak vyšším vrstvám tehdejší společnosti. Zároveň se ukázaly i výhody zděných staveb, a to především lepší hygiena, větší požární odolnost a vyšší trvanlivost staveb.

            Příprava a výpal cihel se prováděl obvykle v těsné blízkosti budoucí stavby. Jíl v naší oblasti pochází z naplavenin blízkých řek. V podmínkách Hrabové se mohl těžit i na území obce, určitě však v blízkých Řepištích.

             Cihlářská hlína se přivezla na staveniště s potřebným předstihem tak, aby přes zimu důkladně promrzla. To značně ulehčilo následující práce, spojené s jeho zpracováním do podoby plastické hmoty. Do prohlubně se umístila dávka hlíny a šlapáním za současného kropení se připravilo plastické těsto, které se pak tvarovalo pomocí dřevěných forem. Byla to práce hlavně pro ženy a děti.

            Rozměry cihel 29 x 14 x 6,5 cm se používají dodnes.Výlisky se ukládaly pod přístřešek k vysušení.

            Pak následovalo vypalování. Ukládání výlisků do hranice prováděl obvykle zkušený zednický mistr. Cihly se ukládaly „na ostro“ a jednotlivé vrstvy se otáčely o 90 stupňů tak, aby pokud možno co největší plocha cihel měla styk se spalinami. V přední části milíře bylo umístěno ohniště, spaliny procházely kanálky mezi cihlami a odcházely v zadní části. Topilo se dřevem,později uhlím. Po vychladnutí milíře se cihly roztřídily. Málo vypálené se pálily často znovu. Na stavbu domu bylo zapotřebí cca 30 tis. cihel.

            Pálené vápno pro přípravu malty se kupovalo obvykle ve Vítkovických železárnách, kde se používalo ve velkých objemech při výrobě ocele.

            Do konce 19 století byla převážná část budov přestavěna z dřevěných na zděné. Tím, že značná část obyvatel Hrabové našla zaměstnání v okolních fabrikách,dalo se ušetřit na nezbytné stavební náklady. Většina prací byla provedena svépomocí. Existovaly již i finanční ústavy, poskytující půjčky.

            Bohužel,neexistuje mnoho písemných a jiných dokladů, které by popisovaly vzhled Hrabové a informace ze života jejich obyvatel v popisovaném období.

 

            13.4. 2014.  V.S.