Hrabová v roce 1918

Vzpomínku na  jubilejní výročí vzniku Československa  jsem se rozhodl uskutečnit  prostřednictvím následujícího zápisu z obecní kroniky:

19.10.1918. Španělská chřipka, na níž mnoho lidí umírá, trvá. Starosta ohlašuje brzký státní převrat. Jedná se o zřízení obecní býkovny při domě č. 154, a v domku č. 93 má býti zřízen chudobinec.

 Jedná se o stavbu Národního divadla v Mor. Ostravě.  Obec vykonává sbírku, aby odevzdala na každého občana 1K. Jedná se o samosprávnou hospodářskou obecní radu. Touto má býti dosavadní aprovizační výbor, rozšířený o faráře Josefa Řezáče, člena okresní hospodářské rady. Odvedou se 3 kusy dobytka válečnému ústavu.

Za 9 dní nastal státní převrat.

Válka demoralisuje, cítíme to dodnes. Státní obhospodařování odnímá obyvatelstvu chuť k podnikání a práci svědomité a učí lid spoléhati se na vyšší moc, která podle logického úsudku je povinna se o bytí lidu postarati. Pokud jest hodnot a potřeb dosti, bují lehkomyslnost, když ubývá, nastává přihospodařování pro sebe, kde jen přístup dovolí, dále podloudné obchodování, zdražování a keťasení, hrozí revoluce a anarchie, rozvrat, jak v civilním obyvatelstvu tak ve vojsku. Tak takhle skončila tato válka!

                                          Zánik Austrie – státní převrat.

Že se válka i Rakousko chýlí ke konci, bylo nejlépe pozorovati u jednotného postupu české delegace ve vídeňském parlamentě na jaře 1918 z odvážných řečí jejího předsedy Staňka. Pouze zahraniční akce bez domácího odboje by nemohly přínésti převrat tak monstrozní a nekrvavý. Jaké štěstí, že obě akce vyvrcholily v tak důstojnou souhru, v jejíž akordech se zrodil 28. října 1918 svobodný čsl. stát!

Už přede žněmi byly zřizovány okresní samosprávné hospodářské rady mimo zákon starostenskými sbory za účasti všech politických stran. To byl první zásah národa do státní moci rakouské, neboť nejdůležitější otázkou bylo zadržeti a uchovati co nejvíce potravin v zemích českých, aby se urychlil rozvrat ve Vídni a na frontách. A až národní výbor prohlásil svržení vlády rakouské a samostatnost státu československého, aby bylo čím národ nasytiti, zejména však vojsko z front se vracející a vyhladovělé, a tím aby se zabránilo anarchii. Tak se také stalo.

Bída Vídně urychlena, bezradnost na frontě a tím zhroucení vládní moci rakouské. Nikdo nevěděl, kdy bude převrat. To bylo v několika hlavách členů Národního výboru v Praze, kdy už některé politické strany předbíhaly, ovšem neúspěšně.

Asi druhého měsíce před převratem se ustavila okresní samosprávná hospodářská rada pro okres moravsko-ostravský. Na schůzi starostenského sbor v Zábřehu n. Odrou  byl Hrabovský starosta zvolen předsedou. Dne 27. října v noci odjel předseda Adámek a místopředseda Chalupník, tehdy tajemník kovodělníků z Vítkovic, do Brna na poradu všech okresů se suspendovaným zemským výborem moravským a předsedou zemského obilního ústavu Soltágem. Při tom deputace šla jednati s místodržitelem baronem Bleylebenem, který chtěl hospodářské rady rozehnáti. Když i při druhé návštěvě byl neústupný, prohlásila jej zemská hospodářská rada za sesazena.

Týž okamžitě odjel do Vídně pro pomoc, ale bylo už pozdě. Shromáždění usneslo, zejména na nátlak ostravských, aby všechny transporty mouky a zemáků byly zastaveny a odeslány do Ostravy a do Brna. To se ještě nevědělo, že za několik hodin bude státní převrat. Co se zdráhali vykonati přednostové stanic na jižní Moravě, to vykonali železničáři sami a transporty se hrnuly z Břeclavi do Ostravy.

Byl nejvyšší čas. K večeru došla do Brna slavná zpráva o převratu, ale nejasná, zadržovaná úřady. Až za soumraku nastalo ohromné vzrušení, sběh lidí na ulicích a všude zpěv od radosti nad koncem války. I Němci zpívali. Elektrárna v Brně zhasla světla a hotely, hostince i obchody, zkrátka všechno tonulo ve tmě. Pro nával v ulicích nebylo možno se dostat k nádraží. Tam svítili jen průvodčí svými nočními lampami a s klidem vypravovali bezplatně vlaky tam kam bylo třeba.

Starosta přišel od vlaku v Přívoze až ráno. To v Ostravě bylo jen několik praporů v této noci vyvěšeno. Zavolal téhož starého Řehu, obecního sluhu co vyhlašoval válku, napsal jemu na buben tuto vyhlášku: Občané Hrabovští! Oznamuji Vám radostnou zvěst, že Rakousko padlo a byl vyhlášen samostatný svobodný československý stát. Vlády se ujal Národní výbor v Praze a vydal první zákon: Všechny zákony zůstávají v platnosti. Válka je skončena! Ať žije Národní čsl. republika!

Řeha přišel, podíval se vyděšeně, protřel si oči a četl ještě jednou. Pak se zeptal: Je to pravda? Je, Řeho! Napněte buben co nejvíce a mlaťte do něj, ať lidé slyší! To udělám, řekl a vyšel rázným krokem z obecní kanceláře (tehdy v nové škole) na silnici a buben skoro ráno v nezvyklou dobu a ve vysokém tónu  zavířil tak prudce, že se lidé sbíhali postrašeni, co se stalo. Řeha bubnoval dlouho. Až první nával slz a pohnutí pominul, zastrčil paličky, vytáhl lístek a mocným hlasem četl. Než obešel horní konec a Závodí, kde z oken továrního hostince visel plakát „Gott strasse England“!, si na vyhlášce dal záležet zvlášť dobře. Pak pozbyl hlasu a na Žižkov poslal svého syna.

Staří lidé přijali zprávu v první chvíli starostlivě. Že by se to odbylo tak lehce? A kdo ví, co udělá vojsko? A co bude s našimi vojáky mezi armádou německou? Co udělají maďarští husaři v Ostravě? Jak se uživíme přes zimu? To byly první otázky, které visely každému na očích a na rtech. Ale mládež? Kdosi přijel z Vítkovic  na kole z trikolorou na klobouku. Útok na obchody pro trikolory. Po malém kousíčku za korunu, aby se jich hodně podělilo. A honem do Ostravy pro novou zásobu. Odpoledne přišly první vyhlášky a proklamace Národního výboru a kurážní synové Řehy, Arnošt a Vladislav, náležitě opentleni, je hbitě vylepili.

28. 10. 2018      V.S.