Hrabovské a paskovské rybnikářství

Když olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku  pozval ve 13. století tehdejší podnikatele, specializované na kolonizaci panenských území do míst budoucí Hrabové, zvolil ty správné osobnosti. Rozpoznali možnosti, které tento kout severní Moravy s ohledem na přírodní podmínky může budoucím osadníkům poskytnout.

            Ne náhodou vznikla místní komunikace, dnešní Paskovská tam, kde je. Ne náhodou byl prostor východně od této komunikace směrem k Ostravici  využíván pro zemědělství, a prostor západním směrem  pro rybnikářství.

            K těmto závěrům jsem dospěl po prostudování vodohospodářské studie, zabývající se problematikou Hrabové. Byla zpracována v r. 1986 tehdejším Stavoprojektem Ostrava. Zaujala mě především pasáž, popisující území Hrabové z hlediska vodohospodářského:

            „Základním prvkem geologické stavby tohoto území jsou vrstvy hrubých štěrků beskydského původu. Území je zamokřováno vodou z horní terasy a proto nejmokřejší partie jsou právě pod touto terasou, kde jsou plochy vyloženě zbahnělé, které nelze zemědělsky obdělávat. Hladina vody v této části území je v hloubce 0,5-0,6 m pod terénem, ve východní části v hloubce 1-2 m pod terénem.“

            Pravděpodobně  rozpoznali možnosti této krajiny i lokátoři 13. století a proto příbytky prvních zemědělců se budovaly v prostoru mezi Ostravicí  a dnešní Paskovskou. Ne v močálech, které se nacházely pod  tzv. terasou  v oblasti budoucích  rybníků.

            Těžko lze předpokládat, že na zamokřené půdě by rostly jehličnaté lesy, které by snad dodávaly surovinu pro pilu, poháněnou vodním kolem, jak spekulují ti, kteří se snaží takto vysvětlit  název největšího pozdějšího  rybníka Pilík.  Spíše to byly křoviny, nanejvýš habry, které se zasloužily i o místní název Hrabové.

Pro zemědělskou činnost, která byla provozována i západně od Paskovské po zrušení rybníků, museli naši předkové toto území zbavit přebytečné vody. Byly zde vybudovány dva odvodňovací potoky. Jeden byl umístěn /dnes již neexistuje/ souběžně s ulici Pasovskou, druhý, dodnes existující, uprostřed území mezi Paskovskou  a Místeckou.            Ve dvacátých letech minulého století se staly tyto vodoteče součástí rozsáhlé sítě odvodňovacích tras, vyhloubených  při melioraci zdejších pozemků a opatřených drenážními trubkami.

            Druhým pramenem, který mě inspiroval k napsání tohoto článku, je odborná studie ing. Jiřího Líska, CsC.  z Paskova. Získal jsem ji za zvláštních okolností, které nebudu podrobně popisovat.

            V této studii autor popisuje historii rybnikářství v Paskově a jsou tam pochopitelně zmínky i o Hrabové.

            Pro rybníky v Hrabové je důležitý popis napájecí soustavy středověkých rybníků. Tento potok  byl uměle vybudován a vytékal z Olešné v prostoru dnešní papírny Biocel, napájel paskovské rybníky a   pak přecházel  na území Hrabové. V podstatě byla celá tato rybniční soustava závislá od říčky Olešné, pramenící v Beskydech.

            V uvedené  studii je popisována středověká rybniční soustava paskovských rybníků. Největším byl Kuboň /9 ha/, pak Jedlovec, Piskoř a 3 další panské rybníky. Pak zde bylo ještě mnoho rybníků selských.  V místě dnešních rybníčků Očko, Piskoř, Krhut a Labuťák v blízkosti hřbitova se ve středověku nacházel velký rybník Piskoř s rozlohou 5 ha.

            Studie pana Líska vychází z větší části ze starších materiálů, sepsaných svého času Dr. B. Bartoníkem, historikem z Brna. Svou historickou studii „Z minulosti Paskovska“ věnoval v r. 1965 tehdejším představitelům Paskova. Údajně je k dohledání i v Archivu města Ostravy v Přívoze.

            4.2. 2015.  V.S.