Kostel sv. Kateřiny v Hrabové

Na kostelík s. Kateřiny jsou právem pyšni všichni občané Hrabové a především starší generace. Ze všech popisů historie této unikátní stavby, které jsem měl možnost číst, je nejpodrobnější ten, který  mi nedávno poslal  předseda hnutí „Změna“ pan Miroslav Houžvička. Zajímal jsem se o to, kdo je autorem. Odpověděl mi, že pravděpodobně někdo z Poruby.

            Ale nyní k samotnému textu:

            „Kostel si postavili staří Hrabovjané ze dřeva, ale postavili ho tak důkladně, že stojí doposud jako vzácná památka umění stavitelského ze dřeva z klasických dob českých. Byl zajisté dobře udržován. Svědčí to o pořádku osadníků a poměrně klidných dobách.“

            Tato slova hrabovského kronikáře již bohužel neplatí. Z významného dokladu lidové architektury a jedné z nejstarších památek na Ostravsku zůstalo po požáru 2. dubna 2002 pouze ohořelé torzo presbytáře a sakristie. Zvon z r. 1660 se požárem roztavil a při pádu věže rozbil na kusy.

            Přesný věk postavení kostela není znám. Podle legendy nebyl kostel vybudován přímo v Hrabové, ale přenesen z Metylovic.

            Nejstarším dokladem existence kostela byl nápis z r. 1564 umístěný vpravo od vstupu do kostelní lodi, který oznamoval, že v tomto roce ve středu postní zemřel Jura Choleva z rodu hrabovských fojtů.

            Fara se připomíná r. 1580, kdy držitel paskovského panství Stibor Syrakovský z Pěrokva požádal olomouckého biskupa Stanislava Padovského o katolického kněze pro Velkou Hrabovou.

            Ještě v r. 1597 však ve vsi katolický kazatel nebyl a biskup vyzval majitele panství, aby na faře netrpěl kacířské kazatele.

            Kostel byl postaven z modřínového dřeva v gotickém stylu, střecha a vnější boční stěny byly pokryty šindelem. Samotný kostel bez věže byl 18,5 m dlouhý a 8,5 m široký. Strop ve výši 7 m byl plochý.

            Presbytář odděloval od hlavní lodi půleliptický triumfální oblouk přepažený ve výši 3 m břevnem.

            Podle starých popisů kostela byl tento trám „nevkusný a rušil příznivý dojem vnitřního chrámu“.

            Do prostoru lodě zasahovala pavlač nesená třemi  oblouky na dřevěných pilířích.

Prostor pod čtyřbokou věží sloužil jako samostatná předsíň, spojená s lodí dřevěným portálem ve tvaru  oslího hřbetu.

            K evangelijní /severní/ straně kostela přiléhala sakristie, která byla r. 1904 zvětšena a opatřena dveřmi vedoucími z kostela.

            Nízké přístavky na jižní straně kostela sloužily k uschovávání nářadí, dříve zde byly uloženy některé staré řezby a předměty již v kostele nepoužívané.

            V r. 1659 byl kostel opraven. Další opravy byly provedeny v letech 1898 a 1930, kdy bylo zavedeno el. osvětlení.

            V r. 1951 byla zhotovena nová šindelová střecha kostela i věže, která byla poškozena při osvobozování Hrabové v r. 1945. El. vytápění bylo zavedeno v r. 1972. v r. 1999 byl kostel celkově renovován.

             V r. 1672 měl kostel pouze jeden oltář, tři menší roucha a jeden stříbrný pozlacený kalich, který byl v r. 1679 uloupen. Pachatel byl dopaden a popraven mečem ve Frýdku tak rychle, že nemohly být projednány nároky církve na náhradu škody.

            Teprve později přibyl k hlavnímu oltáři boční oltář sv. Jana Křtitele, umístěný od r. 1902 na evangelijní straně na místě starých schodů vedoucích na kazatelnu.

Předtím stál na protější straně, kde pak byla umístěna křtitelnice.

            Pozdně barokní hlavní oltář s obrazem sv. Kateřiny byl pořízen v r. 1785.

Po stranách byly umístěny sochy sv. Petra a Pavla. Kazatelna byla ozdobena řezbami čtyř evangelistů, které získal kostel jako dar od řezbářské školy ve Valašském Meziříčí.

            K nejcennějšímu interiérovému vybavení patřily dřevěné sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny, umístěné mezi obrazy křížové cesty. Ty byly nahrazeny kopiemi a originály uloženy do Ostravského muzea.

            Kromě nejstaršího zvonu z r. 1660 byl do věže umístěn další, menší zvon /1855/ a do věžičky nad presbytářem zavěšen umíráček /1724/. Oba tyto zvony byly v dobách 1. sv. války rekvírovány. Z veřejné sbírky pak byly r. 1925 zakoupeny zvony nové.

            Zvon určený pro hlavní věž byl opatřen jmény hrabovských padlých, proti čemuž protestovaly 4 vdovy, které z náboženských důvodů požadovaly odstranění jmen svých mužů. Tyto nové zvony byly r. 1942 rovněž využity pro válečné účely.

            V r. 1906 byla konstatována nedostatečnost kostela pro potřeby katolické obce a byla odsouhlasena stavba nového kostela.

            Kritickou situaci popisují např. tato slova: Dětem vykázán prostor v presbytáři a okolo oltáře, kde se velmi tlačiti musí, takže kněz ve výkonech jest obtěžován.

            Podvěží  používají dělníci. „Pobyt zde následkem průvanu skrz prkenné stěny jest zdraví škodlivý. Mimoto jsou mezi lodí kostelní a podvěží upraveny úzké dvéře, takže největší část návštěvníků z podvěží kněze ani nevidí ani neslyší“.

            Hrabová a Hrabůvka se však na stavbě společného kostela nedohodly. Hrabůvka si postavila svůj vlastní a roku 1911 byla od Hrabové vyfařena.

 

            1.10. 2014.  Autor tohoto popisu není znám.